Vzor citace:
Vališová, Jana: Úvaha nad hrobem dětí zemřelých před narozením. In Stodola Jiří, Kratochvíl Miroslav (eds.). NEJMENŠÍ Z NÁS 2016: sborník příspěvků interdisciplinární konference o právní ochraně osob před narozením, 13. 10. 2016, Brno. 1. vydání. Moravská Ostrava: Bios – společnost pro bioetiku, 2016, s. 207-221. ISBN 978-80-905358-55
Jana Vališová
Recenzoval doc. Giuseppe Maiello, Ph.D.
ÚVOD
Jako členka pracovní skupiny Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) pro přípravu návrhu první velké novely zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a souvisejících zákonů, jsem se přímo podílela na její tvorbě. Během roku 2015 se její členové sešli na půdě MMR osobně třikrát, a to vždy po dobu pouhých dvou hodin. Projednávaných témat bylo nemálo, přičemž ty nosné byly hned zpočátku ministerstvem vymezeny do pěti základních tezí a patřila k nim i problematika pohřbívání dětí, které zemřely před svým narozením. Detailněji jsme se jí věnovali nad poprvé předloženou variantou paragrafového znění novely na posledním zářijovém jednání pracovní skupiny v loňském roce, tehdy i za účasti předsedy Hnutí Pro život ČR, Mgr. Radima Ucháče, a JUDr. Radka Policara, náměstka pro legislativu a právo Ministerstva zdravotnictví, který vyjádřil ochotu tohoto resortu navrhovanou legislativní změnu provázat také s nezbytnou úpravou zákona o zdravotních službách, zhruba hodinu. Během všech pracovních jednání i osobních konzultací jsem zaznamenala nesoulad v názorech přítomných na otázku soudobé privatizace pohřbu, a to i dětí zemřelých před narozením, a změnu funkcí veřejného smutečního obřadu, které většina diskutujících považovala za příčiny jeho destabilizace.
V tomto příspěvku chci poukázat na to, že trend pohřbu bez obřadua bez přítomnosti mrtvého lidské těla není příčinou krize v oblasti pohřbívání nejmenších z nás, ale nabídkou, možností pro pozůstalé organizovat poslední rozloučení s tělem dítěte zemřelého před narozením nebo bez něj, a to mnohem svobodněji než v dobách minulých.
1 PRÁVO
Příspěvek lze rozdělit na část profánní a část posvátnou. Obě množiny se v textu navzájem prolínají, nelze je přesně oddělit. Mezinárodní srovnání v oblasti profánního zajištění piety a důstojnosti považuji za velmi důležité. Oproti starším příspěvkům se tentokrát pro porovnání právních rámců přesuneme z Evropy na jiný kontinent.
1.1 Legislativní smršť v USA
Výchozím předpokladem pro pohřbení zemřelého potomka je znalost svých základních lidských práv. Práva na rodinný a soukromý život. Práva na pohřbení mrtvého lidského těla, pozůstatků svého dítěte, které žilo krátce jen v děloze své matky. Po nedávné kodifikaci takových práv v USA by nám mohly být na cestě změny českého právního řádu některé tamní státy dobrým příkladem, jiné naopak varováním před důsledky, které přináší ryze technická pohřbívací povinnost. Od 1. 7. 2016 je každé ženě, která institucionálně potratí své dítě ve státě Indiana v gestačním stáří pod 20. týden, povinně písemně i ústně sdělováno, že má právo rozhodnout se, jak se svým plodem naloží. Pro své rozhodnutí obdrží přehled možností. Plod může pojmenovat a obdobně jako pro tělo zemřelého novorozence obdrží i ona formulář pro zajištění pohřbení. Plod nemusí mít pohřeb, ale bude pohřben, i když bude chybět hrob nebo urna. Nejde o anatomicko-patologický odpad. Rozsáhlý návrh zákona schválil Parlament státu Indiana v březnu letošního roku, aby označil likvidaci plodů po potratu jiným způsobem než pohřbením za přestupek. Pokud se rodina rozhodne, že plod nepohřbí, zajistí pohřbení poskytovatel zdravotních služeb ve spolupráci s provozovatelem pohřební služby. Státem zaručené pohřbení plodů po potratu znamená, že ženy se nemusejí angažovat, aby se plody dočkaly důstojného konce. Jedinými svědky pohřbení budou v těchto případech provozovatelé pohřebních a zdravotních služeb.
Ačkoli je plodům poskytnuto zákonné právo na pohřbení, nejsou, na rozdíl od zemřelých novorozenců, zahrnuty mezi subjekty osobnostních práv: nemají právo na život ani na ochranu postmortálních osobnostních práv. Stát Indiana není jediný v těchto legislativních změnách. V březnu zakázal stát Jižní Dakota využívat plody po potratu pro vědu a výzkum,státy Idaho a Alabama zakázaly koupi, prodej, darování nebo výzkum s plody po potratu. Ve státech Ohio, Jižní Karolína a Mississippi nedávno posuzovali požadavky na pohřbení, zatímco například státy Arkansas a Georgia už mají podobnou právní úpravu pohřbívání plodů po potratu zavedenu.
Ženy žádající o umělé přerušení těhotenství jsou v těchto státech konfrontovány s důsledky svého rozhodnutí. Nikdo se jich však nebude ptát na důvody nepohřbení svého dítěte. V únoru 2016 byla americká společnost pro likvidaci odpadu ve zdravotnictví Med Assure se sídlem v Indianapolis, která působí ve třinácti státech USA [1], pokutovaná za nezákonné nakládání s plodem po potratu ve výši $11250 [2].
V roce 2014 bylo ve státě Indiana povedeno 8000 umělých potratů, nejčastěji v prvních třinácti týdnech těhotenství, které provádějí pouze dvě kliniky. Stejně jako v České republice, tak i v Indianě bude pohřbívací povinnost realizována co nejúčelněji, s nízkým ziskem pro provozovatele služeb v pohřebnictví. To například znamená, že plody budou zpopelňovány v krematoriu v rakvi hromadně, ovšem bez smísení s klinickým odpadem. Tyto nové postupy přinesou v oblasti pohřebnictví oproti stávajícím zvyklostem zajisté práci navíc jak v USA, tak v České republice. V průběhu připomínkového řízení k návrhu novely zákona o pohřebnictví však Ministerstvo zdravotnictví ČR proti mírnému navýšení nákladů hrazených ze zdravotního pojištění nic nenamítalo. Podle mých propočtů, které jsem MMR poskytla pro tvorbu RIA 1), se v České republice počet pohřbení zvýší, i když budou plody po marném uplynutí zákonné lhůty 96 hodin od potratu, na rozdíl od Indiany, zpopelňovány v režimu anatomicko-patologického odpadu, byť selektovaně a nevyrovnaně. Právně administrativně tedy nebudou zahrnuty pod pojem „tělo zemřelého“, nebudou mít právo na vlastní rakev, rubáš, urnu či hrob. Nepředpokládá se, že na českých hřbitovech vzniknou nebo se obnoví dětská oddělení, v USA tzv. babyland area.
Ve státě Missouri byla s účinností 28. srpna 2015 schválena novela zákona o úmrtí a nakládání s mrtvými těly [4]. Právo pohřbít mrtvě narozené dítě zde má pouze rodič, jeden nebo oba, tj. biologická matka nebo otec, nikoli však neznámý nebo neidentifikovaný otec. Poskytovatel zdravotní péče zajistí převoz těla plodu do soukromé márnice provozovatele pohřební služby a do 24 hodin musí kontaktovat rodiče za účelem získaní příkazů k jeho pohřbu. Poskytovatel zdravotní péče předá příkazní smlouvu uzavřenou alespoň s jedním rodičem provozovateli pohřební služby, která smí pohřbít, aniž by kontaktovala druhého rodiče. Pokud ani jeden z rodičů do pěti dnů žádný příkaz k pohřbení poskytovateli zdravotní péče nedá, provede pohřební služba úsporné pohřbení na náklady poskytovatele zdravotní péče, který je oprávněn požadovat jejich uhrazení od rodičů.
1.2 Legislativní smršť v České republice
Nejen v souvislosti s připravovanou vládní i poslaneckou novelou zákona o pohřebnictví a souvisejících zákonů média v České republice nejednou zmiňovala, a to i na titulních stranách novin, existenci spolku Tobit, jehož vedení jsem se s potřebným odhodláním i jistou diskrétností ujala. Mezi prozatím nejvýznamnější vystoupení před televizními kamerami, ve kterém zazněla i konkrétní kazuistika a popis činnosti našeho spolku, lze zařadit naši účast v pořadu České televize „Máte slovo“ 2) v červnu letošního roku s názvem Změny v pohřebnictví – pohřbívání plodů z potratů, pohřby bez rakví pro muslimy a konec papírových rakví. Vznik naší nevládní neziskové organizace ve druhé polovině roku 2013 nebyl žádným rozmarem, čistě náhlým popudem, nýbrž reakcí na knihu Pohřebnictví [5] vydanou téhož roku, jejíž autor dlouhodobě upozorňuje na hluché místo, propast v našem právním řádu, a těší mne, že jej musím neustále někomu vysvětlovat. Spolek svojí aktivitou nečiní nic nelegálního nebo nemravného, přesto nezřídka zahlédnu ve tvářích tázajících se jakýsi nedokonale skrytý výraz zhnusení. Odplácím jim sladkým, ale mdlým úsměvem, jakým se člověk usmívá na někoho, kdo – třebaže ne úplně vlastní vinou – nedokáže či nechce pochopit něco, co je nad slunce jasnější. Ojediněle slýchávám i úvahy, přání, ať raději svůj čas naplno věnuji živým, kteří mne potřebují mnohem více. Pošetilá to myšlenka. Nepovažuji se za člověka vznosných myšlenek. Mým jediným skutečným ideálem jsou mé vlastní ambice. Prometeovský sen vlády nad světem vyvolává dojem, že pečovat o opuštěné mrtvě narozené děti a plody po potratu je pro slabochy. Správná interpretace člověka jako pána světa jej však chápe jako zodpovědného správce.
Mezirezortní připomínkové řízení k návrhu zákona, kterým se mění výše citovaný zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a další související zákony, probíhalo v období od 24. 3. 2016 do 28. 4. 2016. Kromě standartních připomínkových míst uplatnil své připomínky také spolek Tobit [celkem 18 připomínek, z toho 2 ke Zprávě hodnocení dopadů regulace (RIA)], který byl společně s jinými neziskovými organizacemi a církvemi k uplatnění svých připomínek vstřícně ministerstvem osloven. Dva dny po ukončení připomínkového řízení a takříkajíc přesně na startovní čáře zahájení vypořádání všech uplatněných připomínek ministerstvem předložila k mému údivu skupina poslanců KDU-ČSL 3) Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky „vlastní“ návrh na vydání zákona, kterým se mění zmíněný zákon o pohřebnictví (tisk č. 793), a to tak, aby sněmovna s ním mohla vyslovit souhlas v prvém čtení. Uvozovky jsou v tomto případě namístě. Nejednalo se totiž reálně o komplexní návrh z dílny uvedených poslanců, ale velmi nevydařený a prachobyčejný plagiát, na první pohled zdánlivě téměř kopírující dílčí část návrhu ministerské novely, na jejíž podobě se dlouhé měsíce podílel nejen spolek Tobit.
Po neutrálním stanovisku Vlády ČR ze dne 24. 5. 2016 doporučil následujícího dne jeho projednání usnesením č. 263 Organizační výbor sněmovny a poslanecký návrh byl zařazen do prvého čtení 49. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V době zpracování tohoto příspěvku nebyl prozatím tento návrh projednáván. A tak mi nezbývá, než se ptát kde a co vše v této oblasti tito poslanci podnikali pro naplnění svého slibu voličům, pokud jde o problematiku mrtvě narozených dětí již od okamžiku získání svého mandátu v roce 2013. Stěží lze bez zardění zodpovědět otázku jak je možné, že jeden z předkladatelů zaúkoloval ve funkci ministra zemědělství své podřízené, aby v rámci své pracovní doby zpracovávali návrh normativního textu, který nemá věcnou souvislost se zemědělstvím. Považuji minimálně ze neslušné, že mne nikdo z nich nekontaktoval s žádostí o souhlas se zveřejněním některých mých překladů a textů ve svém materiálu. Ministerstvo zemědělství řízené nejvyšším vedením strany KDU-ČSL jako jedno z hlavních připomínkových míst uplatnilo k návrhu ministerské novely v rámci mezirezortního připomínkového řízení své připomínky a aniž by zmiňovaní poslanci této strany v čele se samotným ministrem vyčkali výsledku jejich vyhodnocení, předložili návrh „svůj“, pro média s upřesňující informací, že tvorba zákona už trvá MMR dlouho a není jistota, že se ho v tomto volebním období podaří schválit. Tento cílený a vypočítavý klam směrem k veřejnosti je neomluvitelný, když v Legislativním plánu vlády pro rok 2016 byly na sklonku roku předcházejícího schváleny legislativní práce na tvorbě komplexní vládní novely zákona o pohřebnictví. Vlády, v níž zasedá jeden z předkladatelů poslaneckého návrhu, a přesto se tito křesťané vydali cestou bezpáteřního jednání, v němž se neostýchali zasadit zákeřný podpásový úder. Čekat za bukem úlisně jak had a vplížit se na světlo ve správný čas. Vždyť není nic jednoduššího, jak v pravou chvíli bez námahy urvat politické body (volby byly na jaře už za humny). Mé zklamání z tohoto podlého způsobu jednání je o to větší, že KDU-ČSL použilo pro své politické hrátky takto citlivé téma. Srovnávat výsledný čas atleta s dopingem v běhu na 100 m a běžce maratonu je podlé a slovy Vontů nečestné a nesportovní.
Obavy, které od počátků snah spolku Tobit o změnu českého právního řádu v oblasti pietního zacházení s těly dětí zemřelými před narozením mám, zejména při vzpomínce na konání poslanců ODS, kterým se v roce 2001 vládou dobře zpracovaný návrh zákona o pohřebnictví svoji poslaneckou iniciativou podařilo změnit ještě před nabytím jeho účinnosti, opět nabývají reálných rozměrů, jakkoli je předkládání poslaneckých návrhů legitimní. Tyto obavy začaly v květnu letošního roku sílit po zjištění, že deklarovaným záměrem poslaneckého návrhu KDU-ČSL je zaručení práva matky, která porodila mrtvé dítě, nebo otce mrtvě narozeného dítěte, na vydání jeho pozůstatků na základě jejich žádosti k pohřbení do 7 dnů od jeho narození, a to včetně plodů po potratu, placenty a dalších biologických zbytků. Po uplynutí této lhůty by s ním bylo ovšem naloženo jako s odpadem. Takový postup by byl ovšem v rozporu nejen s občanskoprávním principem, ale i s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Zarážející je, kromě nesouladu důvodové zprávy k tomuto návrhu se samotným navrhovaným textem normy, také absence nezbytné navrhované změny zákona o zdravotních službách. Vždyť zůstane-li zdravotníkům zachována povinnost vyplývající z jiného právního předpisu spálit plod po potratu obratem po zákroku jako anatomicko-patologický odpad, nic se oproti současnému stavu v českých nemocnicích de facto nezmění a rodiče budou nadále odkázáni jen na individuální rozhodování lékařů, zda jejich prosby vyslyší.
2 POSVÁTNO
Tělo dítěte zemřelého před narozením není věcí v právním slova smyslu, je věcí posvátnou, res extra commercium. Jeho rodiče jsou postaveni před fakt smrti v lůně matky, které mělo být svatostánkem živého Boha.
2.1 Rodiče
Zcela oprávněně se lze zeptat, zda je možné vstoupit do života úplně neznámého člověka natolik hluboko, že mu napomohu k naprosto svobodnému rozhodnutí pohřbít své mrtvě narozené dítě. Smrt, která se v jednom okamžiku setká s tichým porodem, nemá vztah k ničemu z toho, co bezpečně známe. Reakce na ni není možné stoprocentně předem nacvičit. Každý ji musí prožít individuelně, ačkoli společným jmenovatelem pro všechny je ztráta. Tento tichý, avšak stálý rozměr, v němž jsme odkázáni sami na sebe, je přítomen během celého těhotenství. V podstatě můžeme rozlišit dvě skupiny lidí. Tu, která si je tohoto rozměru mateřství vědoma a smrt svého dítěte před narozením vnímá jako nevyhnutelný úděl, a tu, jež smrt ze svého života zcela vytěsňuje, a až jim do něj vstoupí, přijímá ji jako těžký ortel. Bezesporu se můžeme pokusit ovlivnit člověka zvnějšku (agitací, moralizováním, citovým vydíráním atd.). Takové počínání by však již nebylo Tobití službou, ale pouhou ideologickou manipulací. Pokud by se člen Tobitu o něco takového pokusil, zřejmě by to nejspíše odůvodnil povinností. Uplatňoval-li by takovéto přemlouvání kvůli plnění své povinnosti, jednal by tak kvůli sobě a takový přístup by už nebylo možné nazvat Tobití službou. Jsme si velmi dobře vědomi, že přes všechnu užitečnost a potřebnost má Tobití pomoc své hranice. Narážíme na bariéru, kterou cítíme my sami i rodiče. Naše služba není založena na tom, že pohřbíváme „cizí“ děti, ale jakým způsobem zajišťujeme jejich pohřbení a péči o jejich hrob, kdo z nás kontakt s pozůstalými rodiči v sobě nese. Základním prostředkem Tobitího pohřbu je modlitba, která je zdrojem inspirace, dobrých myšlenek a vnuknutí, které se projevují ve všem, čím pozůstalým pomáháme.
Rodiče po perinatální ztrátě by měli znovu naslouchat hlasu, který již není, a nechávat při pohřbu ožívat tento ztracený žánr, dialog mrtvých – který je však dialogem s živými. Pokoušíme se je během telefonického rozhovoru nebo osobního setkání zbavit všech konvenčních forem, všech naučených vybraností, všech nedobrovolně vnímaných šablon, uchopit samu skutečnost a vést je k hlubokému ponoru do tajemství nenarozeného života. Vyzbrojit je znalostí zákonů i modlitbou. Naléhavost plynoucí z opakování jejich chyb zaručuje existenci jakési duševní struktury, indicií, které nemůžeme opomenout. Zavrhnout smutek nad ztrátou vlastního dítěte znamená zavrhnout i sám sebe.
Není povinností rodičů rozhodnout takříkajíc na povel zdravotníků, často ještě před samotným porodem mrtvého dítěte, jehož příchod toužebně očekávali, či v bezprostředních okamžicích po něm, zda mu zajistí pohřbení. V těchto emočně vypjatých situacích, při nichž je adekvátní empatická podpora ze strany nemocničního personálu nezřídka na bodu mrazu, nedomýšlejí z neznalosti důsledky svého ukvapeného rozhodnutí, kterého po týdnech, a někdy i pouhých dnech po zjištění, že tělo jejich dítěte skončilo v nemocničním odpadu, litují. Mám tím na mysli zejména rodiče, kteří jsou někde na půli cesty. Sice by si pohřeb svého mrtvorozeného dítěte přáli, ale zároveň je obestoupí i skličující obava z neznámého. Vždyť dosud ještě žádný pohřeb nevypravovali. Není lehké loučit se při obřadu s někým, koho vám lékaři s vysvětlujícím absurdním dovětkem, že je to tak pro vás lepší, neumožnili ani spatřit, kdo zůstane ve vaší mysli jen v představách. Proces přijetí ztráty a pomyslná startovní čára ke „zdravému“ truchlení jsou tím znegovány.
Problematika zajištění pietního zacházení s těly dětí, které se zemřely před svým narozením, je díky aktivitám spolku Tobit jedním z nosných témat návrhu novely zákonné normy regulující oblast pohřebnictví, i když ne tím zcela klíčovým. Již v prvním roce svého působení jsme zveřejnili na svých internetových stránkách www.tobit.cz první variantu komplexního návrhu na změnu právní úpravy v oblasti zacházení s dětmi zemřelými před narozením, včetně důvodové zprávy, a na jeho dílčích úpravách jsme pracovali i v průběhu roku 2016. Cílem naší činnosti je nejen podpora pietního zacházení s dětmi zemřelými před narozením, zajišťování pohřbívání těchto malých „bezdomovců“, jejichž těla zůstala opuštěna v chladicích či mrazicích zařízeních nemocnic nebo ústavů soudního lékařství, ale i registrace intrauterinního úmrtí na matrice.
Zdroj: Český statistický úřad, Ústav zdravotnických informaci a statistiky
Zaposloucháme-li se do současné veřejné diskuse o změnách v zákoně o pohřebnictví a v zákoně o zdravotních službách, můžeme v ní snadno objevit dvojí tendenci: Přenášet možná řešení pohřbívání plodů po potratu do relativního bezpečí aplikací zásad občanského zákoníku (či autoritativních pokynů poskytovatelů zdravotních služeb) nebo vycházet ze zkušeností občanské společnosti a sociologických poznatků, které ukazují velmi rozdílná, kulturně podmíněná řešení (zvláště v oblasti nakládání s placentou). Velmi často se za jednotlivými argumenty skrývají naše vlastní projekce, jimž nechybí dobrá vůle, protože chtějí překonat hradby vytvořené v důsledku minulých nesprávných rozhodnutí orgánů veřejné moci.
Je paradoxní, že při svém vzniku před 14 lety zákon o pohřebnictví s pohřbíváním mrtvě narozených dětí i plodů po potratu počítal. Vláda tehdy předložila zákonodárcům návrh historicky prvního zákona regulujícího oblast pohřebnictví, který vypracoval tým odborníků MMR. Těsně před nabytím jeho účinnosti se však, nejen v poslanecké sněmovně, zvedla vlna hysterie vydatně podporovaná médii a na základě poslaneckého návrhu došlo ještě před nabytím jeho účinnosti ke změně, která pohřbívání mrtvě narozených dětí a plodů o potratu znemožnila. Nikoho tehdy nenapadlo ustanovit v normě alespoň právo rodičů, kteří tak učinit chtějí. V potaz se brala výlučně povinnost, což od nabytí účinnosti v roce 2002 negativně postihlo ročně téměř 14 000 rodičů dětí po spontánním potratu (tj. do 1. dubna 2012 bez známek života s porodní vahou do 1 000 g nebo se známkami života s porodní vahou méně než 500 g pokud nepřežilo 24 hodin 4), následně až dosud 500 g). Poněkud absurdní byla i argumentace, o níž skupina šesti poslanců ODS tento svůj návrh tehdy opírala s odkazem na neproveditelnost pohřbení bez úmrtního listu a na etickou nepřijatelnost takového aktu 5), stejně jako tvrzení o neexistenci jediné žádosti matky nebo rodičů o pohřbení mrtvě narozeného dítěte od roku 1991 vycházející jen z evidence jediné pražské pohřební služby.
V úvodu zmiňovaná pracovní skupina ustavená paní ministryní pro místní rozvoj, Karlou Šlechtovou, krátce po jejím nástupu do funkce byla pouhou ozvěnou, sběratelem poznatků odborníků z praxe, jejich vzájemných konzultací. Sama o sobě nic neschvalovala, jak bylo v některých novinových článcích či na webových serverech mylně tvrzeno. Výsledná podoba ministerstvem navrhované novely bude opět jen výsledkem především politického, nikoli odborného, rozhodnutí a může se stát, že ji poslanci do konce svého mandátu nestihnout projednat a schválit, přestože legislativní práce probíhaly, dle mého názoru, až v neuvěřitelně krátkém čase. Obstrukce v poslanecké sněmovně se staly již pravidlem, respektive folklórem.
2.2 Smrt
„Neděste se, ani se nermuťte nad svým dítětem či nad sebou a vězte, že vaše modlitba Boha těší a že Bůh učiní vše tak, že to bude mnohem lepší, než vůbec můžete pochopit nebo si přát.“ Těmito slovy odpovídal Luther 6) na otázku, jak utěšit ženy, které porodily mrtvé dítě, a zdůrazňoval, že matky nemají ze samovolného potratu obviňovat samy sebe a nemají si myslet, že je Bůh z nějakého důvodu trestá. Naopak je povzbuzuje, aby pevně věřily tomu, že modlitby, které se modlily v období těhotenství, byly v nebi skutečně vyslyšeny. Jak dále zmiňuje ve své práci Pohřeb a hřbitov v legislativě Kodexu kanonického práva s přihlédnutím k právu České republiky (2009) teolog Tomáš Kotrlý, Luther tehdy řešil pastorační, nikoli právní stránku pohřbívání mrtvě narozených dětí. Intrauterinní úmrtí je dar od Boha. Není to nic, za co bychom se měli stydět, na co bychom si mohli stěžovat. Možností je zbaven člověk umírající v útrobách ženy, stejně jako osmdesátiletý stařec. Jsou to možnosti obsahově odlišné, které se týkají kvality života a nikoliv otázky, zda je smrt před narozením špatná a zda se jí rodiče mají bát. Díky skalpelům našich anatomů toho nyní víme mnoho o měsících, po které žijeme nespatřeni v těle matky. Budoucím generacím poskytne ten nejúplnější pohled na osud dětí zemřelých před narozením po oné události, kterou nazýváme pohřbením, až práce archeologů. Vždyť narození není nic jiného než pouhý příslib možného a budoucího štěstí. Smrt v děloze matky pouze odnímá to, co by bylo možné prožívat v čase následujícím, kdyby nechybělo prvotní nadechnutí. Vzhledem k nekonečnosti vesmíru není rozhodující, a tím i zcela vedlejší, zda žijeme dlouho či krátce.
Zdroj: Český statistický úřad, Ústav zdravotnických informaci a statistiky
Nedostatek starosti o děti zemřelé před narozením je pouze zjevným odrazem nezájmu uznat poselství, které má příroda vepsána ve svojí struktuře. Papež František ve své encyklice Laudato si‘ 7) píše:
Nedovedeme-li v samotné realitě uznat důležitost lidského embrya, stěží budeme schopni naslouchat volání samotné přírody. Všechno je propojeno. Pokud se člověk prohlašuje za nezávislého na realitě a ustanovuje se absolutním vládcem, rozpadá se samotný základ jeho existence, protože místo toho, aby plnil svůj úkol Božího spolupracovníka na díle stvoření, staví se člověk na místo Boha a vyvolává tím nakonec vzpouru přírody.
Připomíná, že nezcizitelná hodnota lidské bytosti sahá mnohem dále než stupeň jejího rozvoje. Někteří zdravotníci se však překvapivě k těmto věcem vyjadřují s jakousi brutalitou, nedostatečným citem pro nuance a nepodloženým přesvědčením, že nenarozené děti jsou jen pouhou součástí těla ženy. Ačkoli význam hnutí „pro choice“ nelze zajisté opomíjet, snažíme se ho nasměrovat především k tomu podstatnému, k jeho problematickým aspektům. Mnohem větší cenu než genealogie myšlenek má genealogie rodin.
2.3 Nemocnice
Nemocnice jsou velice nebezpečná místa. Obzvláště pro ty, kteří se mají narodit mrtví. S jistou nadsázkou lze říci, že Tobit je jen trochu lepším zlodějem mrtvol. Nikoli na hřbitově, ale v porodnici. Na webových stránkách spolku Tobit je zveřejněn přehled „tobitích“ nemocnic, které nás kontaktují, jakmile rodiče neprojeví do uplynutí zákonné lhůty 96 hodin od oznámení narození mrtvého dítěte prostřednictvím Listu o prohlídce zemřelého 8) o jeho pohřeb zájem. Jde o děti, které svými, nejčastěji váhovými, „parametry“ stanovenými z důvodu poměřitelného celoevropského statistického sledování splňují dle stávající platné české legislativy zákonné podmínky registrace na matrice [7, s. 122] a od počátku roku 2015 jim je nově přidělováno i rodné číslo. Některá z uvedených zdravotnických zařízení jsou již dnes také ochotná vyjít vstříc i individuálním přáním rodičů, kteří chtějí pohřbít své dítě zemřelé před narozením vážící méně než 500 g, což je oním zmiňovaným parametrem. Aby se však naše nabídka spolupráce se všemi porodnicemi v zemi mohla naplnit, musela by děloha každé matky cítit k počatému životu vroucí oddanost, i když, žel, tak krátkého trvání. Jsem potěšena, že nás v poslední době kontaktují i zdravotnická zařízení, s nimiž smlouvu o spolupráce uzavřenu nemáme, ať již s prosbou o zajištění pohřbení opuštěného mrtvě narozeného dítěte či s žádostí o pouhou konzultaci problému. Výjimkou telefonních a emailových konzultací nejsou ani různá rodinná centra pomoci.
2.4 Smuteční obřad
Hlavní scéna našich Tobitích pohřbů vzešla z události, jež se děla opakovaně a znázorňovala onu smutnou banalitu života. Pohřeb je slavnost. V žádném jiném okamžiku není smrt tolik připodobněna životu. Není nakonec nosným cílem pohřbívání proměna lidských pozůstatků v lidské ostatky, které si mohu položit na stůl? Někteří lidé mají strach ze svatby, jiní z pohřbu. Než jsme začali pohřbívání nejmenších z nás zajišťovat, naučili jsme se o pohřbívání mluvit. Tato zkušenost nám umožňuje zůstat lhostejní k nabídkám pohřebních služeb a krematorií. Pohřebnictví je spojeno s otázkou peněz a v České republice se nosně opírá nikoli o pietu, nýbrž o hygienu, která se vyznačuje souborem pravidel a přesných instrukcí.
Jednotlivá setkání s pozůstalými rodiči očišťují naše pohřební obřady ode vší mechanické odbornosti. Konají se v citlivém stylu, téměř sentimentálním, melodickém, lyrickém, autentickém, ne-li novátorském. Sen o dokonalém dítěti promítáme do života matky, aby se stal vzpomínkou na dokonalého zesnulého. Ano, idealizujeme smutek podobně jako sexuolog vášeň. Nebojíme se kontrastu mezi nesmírností naší – násilím ukončené – mateřské lásky a absolutnem naší současné lhostejnosti. Narození mrtvého dítěte je ve skutečnosti historií jeho smrti, která je apoteózou naším očím skrytého umírání. Každý člověk je povinen přinést do života svou část zármutku. Nepodceňujme užitečnost žalu. Dítě zemřelé před narozením se stává důvěrníkem duše a svatostánkem naší minulosti. Jeho příliš promyšlený pohřeb je zřídka živoucí a smutek ztrácí na intenzitě, jakmile analýza proniká do hloubky.
Intervence Tobitu má však ještě mnohem omezenější a skrytější úlohu. Nesměřuje primárně k zajištění pohřbení a hrobového místa, nýbrž uznání Krista. Je vztahem, který nabízí a dává život tím, že člověk umírá sám sobě. Dovršením takto pojatého rodičovského povolání je i účast na smrti a pohřbívání svého dítěte.
Žehnání hrobu plodu po potratu (12. tt), Kamenice u Jihlavy, 3. 9. 2016
foto: Jana Vališová
Radost z prožité slavnosti ilustrují i slova Adélčiny maminky, které jsme od ní obdrželi společně s poděkováním za intervenci v nemocnici, díky níž se mohl pohřeb 9) plodu po potratu uskutečnit, a rovněž za rady při jeho zorganizování:
… Jinak jsem ale hrozně ráda, že jste nám to tak pěkně nafotila (už jen fotky, na kterých jsme všichni, jsou vzácnost) a že budeme mít hezkou památku na důstojné rozloučení s naší Adélkou. Pohřeb byl opravdu hezký a já jsem ho už nevnímala nijak tragicky, protože jsem se s Adélčinou smrtí mezitím dokázala celkem smířit, spíš to už pro mě byla úleva, že jsme pro ni udělali vše, co jsme mohli, včetně důstojného pochování jejího tělíčka. V nebi je jí dobře (určitě líp než u nás :-)) a jak říkal Řehořek, je to naše přímluvkyně v nebi. Ztratila tělo, ale získala život věčný. A i když nám teď chybí, věřím, že se jednou shledáme a všechno si to vynahradíme.
Děkuju, že jste nám se vším pomohla a že teď nemusíme žít s výčitkami svědomí, že jsme naše děťátko nechali zlikvidovat jako biologický odpad.
Nehodláme pohřebním službám platit za to, že pozůstatky dětí zemřelých před narozením jen položí na jiné jako plátek slaniny a nechají zavézt do kremační pece, kde mají jiný příbytek než rakev a rubáš. Hrob nechť je rozmělní jako stařecká ústa suchý chléb. Pokud rodiče doposud marně hledali ostatky svých dětí mimo pohřebiště, naleznou je dnes naprosto přirozeně například v Tobití hrobce na Vinohradském hřbitově v Praze. A vzhledem k tomu, že se naše pomoc rodičům a snaha o pietní a důstojné zacházení s těly mrtvorozených nekoncentruje jen na území hlavního města, věřím, že v budoucnu bude mít Tobit vedle Liberce svá hrobová místa také v každém ze zbývajících krajů.
Ukládáme do země semena, v nichž se při jejich pochování do hrobu opět probouzí život. Rozměry naší více než sto let staré hrobky v Praze jsou proto aristokratické. Předání urny se zpopelněnými lidskými ostatky nebo setkání u našeho Tobitího hrobu je naší poslední sekulární nabídkou všem pozůstalým, blízkým i vzdáleným.
ZÁVĚR
Považuji tento příspěvek za určitou demonstraci své tříleté práce v Tobitu. Vysvětlovat, vytvářet hypotézy, navrhovat změny zákonů a reformu stávajícího systému je obtížnější, než popisovat příběhy rodičů dětí zemřelých před narozením, kteří se na naši nevládní neziskovou organizaci s důvěrou obracejí očekávajíc zcela přirozenou věc. Totiž aby jim jeho člen se vší pečlivostí zprvu naslouchal a ve vhodné chvíli se mlčky vzdálil, jindy aby vytvořil jejich smutku ozvěnu a opětoval jejich pláč, nezřídka opakovaný, který je neoddělitelnou součástí procesu truchlení.
Od chvíle, kdy jsme začali zajišťovat pohřbení opuštěných mrtvě narozených dětí, jsme se stali inspirátory pro jiné dobrovolníky. V jistém smyslu tedy vlastně přebíráme zpět naši práci, o níž se veřejnost může dozvědět bližší podrobnosti z našich webových stránek, facebooku, naši členové i z interního časopisu Tobitík.
Zájem a zvýšená pozornost, která je ve 21. století napříč kontinenty věnována právní úpravě zacházení s těly dětí zemřelými před narozením, je naléhavější tím více, čím se moderní „vyspělá“ společnost snaží vytěsnit ze života smrt. Vyhazování těchto dětí do odpadu nemůžeme, podle mého názoru, připsat svobodě volby jako takové. Primárním faktem rozpadu vztahů mezi živými a mrtvými je nedostatečná schopnost milovat. Milovat od početí až za hrob. Pohřby nejmenších z nás ze společenského života nevymizely na dlouhou dobu v důsledku svobody volby, nýbrž proto, že se nerozvinula dostatečně.
Jsem si vědoma, že v této věci je nedostačující pouze ukládat normy mocí autority. Domnívám se, že bez předložení teologického ideálu pohřbu, který však nesmí být příliš abstraktní, téměř uměle vykonstruovaný, vzdálený konkrétním podmínkám a skutečným možnostem reálných pozůstalých, lze rodiče k pohřbení svého dítěte motivovat velmi obtížně. Nesmíme z nich činit klienty, kteří jen požadují poskytování služeb. Závazek, který plyne z úmrtí zárodku člověka, nelze ponechat přelétavé nestálosti jejich tužeb a okolností. Pohřeb mrtvě narozeného dítěte není jen společenskou konvencí, prázdným rituálem nebo pouhým naplněním litery zákona. Je především uznáním láskyplného vztahu Boha ke všemu stvořenému. Hroby mrtvě narozených dětí jsou pro svět tím, čím jsou nebeská tělesa pro oblohu, pramenem světla, tepla a života. A zeptáme-li se, proč Bůh posvětil takové hřbitovy, je to jako bychom se ptali, proč vložil na nebeské výšiny nehybnou hvězdu, která po vlnách Oceánu vodí naše děti.
1) Hodnocení dopadů regulace (z angl. Regulatory Impact Assessment) zahrnuje soustavu analytických metod směřujících k systematickému hodnocení očekávaných dopadů navrhovaných politik a právních předpisů, kterými jsou implementovány. V České republice je trvalou součástí legislativního procesu od listopadu 2007. [3]
↑ zpět
2) Záznam pořadu Máte slovo ze dne 2. 6. 2016, v němž jsem jako jeden z hlavních hostů po boku paní ministryně Karly Šlechtové obhajovala v přímém přenosu návrh novely MMR – http://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo-s-m-jilkovou/216411030520021/, přepis televizní debaty dostupný zde: http://tobit.cz/predsedkyne-tobitu-v-poradu-ceske-televize-mate-slovo-dne-2-6-2016/.
↑ zpět
3) Jiří Mihola, Pavel Bělobrádek, Marian Jurečka, Ondřej Benešík, Jan Bartošek, Daniel Herman, Jaroslav Klaška, Josef Uhlík, Pavla Golasowská, Ludvík Hovorka, Jiří Junek, Ivan Gabal, Petr Kudela, Vít Kaňkovský
↑ zpět
4) Vyhláška č. 11/1988 Sb. ministerstva zdravotnictví České republiky o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky k zákonu č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.
↑ zpět
5) „Dle názoru předkladatelů není tento vynucený akt projevem úcty k lidskému životu, ale prodlužováním utrpení rodičů nebo rodiče, kteří ztratili své nenarozené dítě,“ řekla mimo jiné v obecné rozpravě Lucie Talmanová, jedna z navrhovatelek. [6]
↑ zpět
6) Útěcha pro ženy, kterým se přihodilo neštěstí při rození dětí (tento krátký spis vyšel v roce 1542 a přežil knihu Johanna Bugenhagena (1485–1558) Výklad 29. Žalmu, k níž byl původně připojen).
↑ zpět
7) Encyklika Laudato si‘ papeže Františka o péči o společný domov: 24. května 2015. Překlad Milan Glaser. První vydání. Praha, 2015, s. 75
↑ zpět
8) Vyhláška č. 297/2012 Sb., o Listu o prohlídce zemřelého.
↑ zpět
9) Smutečnímu obřadu v kostele sv. Jakuba Většího v Kamenici u Jihlavy předsedal P. Mgr. Grzegorz Bajon a využil při něm dokument zpracovaný liturgickou komisí České biskupské konference Modlitby za mrtvě narozené děti a pastorační přístup k jejich rodinám [8], na jehož vzniku se spolek Tobit od počátku své činnosti aktivně podílel (viz Sdělení Mons. Jana Vokála, předsedy Liturgické komise ČBK, ze dne 26. 10. 2015, č. j. 50/2015, biskupům ordinářům českých a moravských diecézí publikované v diecézních věstnících po celé České republice během listopadu a prosince 2015 – www.tobit.cz/modlitby/ 25. 8. 2016). Následně byla rakev, kterou Adélčin otec sám vyrobil, pět jejích sourozenců kresbou nazdobilo a její spodní část víka maminka doprovodila soukromým vzkazem své dceři, uložena do rodinného hrobu na místním veřejném pohřebišti.
↑ zpět
BIBLIOGRAFIE
[1] http://www.medassureservices.com/about.html (cit. 29.8.2016).
↑ zpět
[2] http://www.indystar.com/story/news/politics/2016/02/16/anti-abortion-group-blasts-company-accepting-fetal-tissue-state-issues-fine/80461838/ (cit. 29.8.2016).
↑ zpět
[3] https://apps.odok.cz/veklep-history-version?pid=KORNABYLQBVY – příloha ria_KORNABYLQBVY.doc
(cit. 29.8.2016).
↑ zpět
[4] Missouri Revised Statutes, Chapter 194, Death – Disposition of Dead Bodies, Section 194.200.1, August 28, 2015, http://www.moga.mo.gov/mostatutes/stathtml/19400002001.html (cit. 25.8.2016).
↑ zpět
[5] Kotrlý, T., Pohřebnictví. Právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků, Praha 2013.
↑ zpět
[6] http://www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/043schuz/s043067.htm#r3
↑ zpět
[7] Vališová, J., Kotrlý, T., Přidělování rodných čísel mrtvě narozeným dětem, in: Nejmenší z nás 2015. Sborník příspěvků interdisciplinární konference o právní ochraně osob před narozením, Moravská Ostrava 2015, s. 116-141.
↑ zpět
[8] http://www.liturgie.cz/pohreb/modlitby-za-mrtve-narozene (cit. 10.8.2016).
↑ zpět
THE REFLECTION ON THE GRAVE OF CHILDREN WHO DIED BEFORE BIRTH
ABSTRACT
In the Czech Republic, there has been an increasing number of parental and civil complaints concerning the treatment of children who died before birth, drawing attention mostly to the issue of the insufficient legal force and predictability.
The author provides an international comparison of treatment of children who died before birth. The Czech rule of law, generally binding legal regulations, generally binding municipality regulations or internal operating regulations of the Czech hospitals, crematoriums, and medical waste incineration houses do not provide adequate legal protection to the babies born dead against the potential arbitrariness of an officer, a medical worker or a worker of a crematorium or an incineration house. This dismal reality is definitely conflicting with the legal requirements codified in the Agreement.
In this context the Tobit fellowship participated in the drafting of the Act, that would allow parents to bury their child, regardless of the length of gestation.
KONTAKT
Ing. Jana Vališová
Tobit, z. s.
Široká 64/12, 110 00 Praha 1 – Josefov
web: www.tobit.cz
e-mail: valisova@tobit.cz
Telefonní linka pomoci rodičům + 420 604 100 472 nebo email: tobit@tobit.cz
Číslo účtu veřejné sbírky: 2700770603/2010
Získané finanční prostředky z tohoto sbírkového účtu slouží zejména k zajištění osvěty v oblasti pietního zacházení s dětmi zemřelými před narozením a registraci jejich intrauterinního úmrtí na matrice, k zakoupení počítačového vybavení pro tvorbu osvětových materiálů pro pozůstalé rodiče a publikační činnost, k úhradě telefonních poplatků souvisejících s provozem telefonické poradny pro pozůstalé rodiče a k úhradě nákladů na provoz a aktualizaci nekomerčních internetových stránek spolku za účelem šíření osvěty, pro provoz internetové poradny pro pozůstalé rodiče a kontakt s veřejností.