Občanská společnost mění zacházení s dětmi, které zemřely před narozením

2.3.2015TOBITŽádný komentář

Vzor citace: Kotrlý, Tomáš; Vališová, Jana: Občanská společnost mění zacházení s dětmi, které zemřely před narozením. In Stodola Jiří, Kratochvíl Miroslav (eds.). NEJMENŠÍ Z NÁS 2014: sborník příspěvků interdisciplinární konference o právní ochraně osob před narozením, 16. 10. 2014, Brno. 1. vydání. Moravská Ostrava: Bios – společnost pro bioetiku, 2014, s. 228-264. ISBN 978-80-905358-2-4

Odkaz na: Záznam příspěvku z konference Nejmenší z nás 2014

Tomáš Kotrlý, Jana Vališová

Recenzoval Mgr. Štěpán Šťastník

Setkání porodu a smrti v jednom okamžiku má mnoho společného. Obě události spojeny s nejistotou a bolestí jsou branou do další fáze života nebo nového rozměru bytí. Na tomto pozadí lze chápat onen často posmívaný biblický výrok, že žena „bude spasena rozením dětí“ (1 Tm 2,15), jako dávný protest křesťanů proti gnostickému pohrdání tělesností. Dnes, kdy pohřeb jako církevní obřad klesl v oblíbenosti na své historické dno a pro mnohé mladé matky je stejně přitažlivý jako očkování, je náboženské hledisko tím posledním, čeho bychom se v souvislosti s pohřbíváním dětí, které zemřely před křtem, mohli obávat. Spíše naopak. Islám, který nejmenší z nejmenších nenálepkuje citově chladným „plod po potratu“, obecně nepřipouští kremaci a představa spalovny anatomicko-patologického odpadu muslimy pohoršuje.

Změny v zacházení s dětmi, které zemřely před narozením, musíme zkoumat pokud možno ve všech jejich dimenzích. Dvěma nejdůležitějším z nich, totiž povinnému zpopelňování a nepovinnému ukládání popele, zde přiznáváme privilegované postavení.

Pro pochopení role občanské společnosti ve změně zacházení s dětmi, které zemřely před narozením, jsme mapovali prostředí neziskového sektoru, zejména činnost nevládní neziskové organizace Tobit, o. s., která v České republice od roku 2013 jako první začala tyto opuštěné děti pohřbívat a je zároveň zastáncem pojmu dítě zemřelé před narozením [srov. 32]. Zpravidla se jedná o děti mrtvě narozené a plody po potratu.

V právní rovině přináší problematika zacházení s mrtvě narozenými dětmi řadu sporných otázek. Spalování mrtvě narozených dětí v klinickém odpadu se v České republice totiž natolik daří, že nazývat ho ilegálním je poněkud zavádějící. Asi proto není nakládání s lidským tělem po prenatální smrti člověka u nás upraveno žádným právním předpisem veřejnoprávního charakteru. Opatření aplikovaná státem na ochranu těl mrtvě narozených dětí by přitom měla zahrnovat nezbytné kroky k zabránění špatnému zacházení s nimi a měla by být natolik účinná, aby zároveň od pokusů takto jednat odrazovala. Měla by být zaměřena na zajištění lidské důstojnosti a ochranu piety lidských pozůstatků dítěte bez ohledu na jeho porodní váhu nebo délku těhotenství, což je již v některých zemích pravidlem.

Tato citlivá problematika má v různých zemích evropského kontinentu své neuralgické body. Pohřbívání a evidence dětí zemřelých před narozením nejsou vnímány všude jednoznačně a shodně. Nezřídka se ozývají i hlasy negativní, často otevřeně propotratově zabarvené [5]. V předkládaném textu sestávajícím z pěti kapitol přiblížíme následující témata: v bohaté pluralitě evropských právních výkladů, protagonistů, idejí a kontextů je dítě zemřelé před narozením zásadně jiné než dítě narozené životaschopně (srov. 1. – 3. kapitolu); i když se vědomě a dobrovolně stane opuštěným, je třeba jej pohřbít na náklady státu (srov. 4. kapitolu); když je jednou pohřbeno žehem, měly by být jeho zpopelněné ostatky uloženy na hřbitov (srov. 5. kapitolu).

Před tím, než se poohlédneme po zkušenostech občanských iniciativ v některých evropských zemích, zmíníme krátce novou evropskou judikaturu týkající se, kromě zpopelnění opuštěného mrtvě narozeného dítěte, také jednoho z nejobsáhlejších článků Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (Úmluva). Článek 8 Úmluvy se vztahuje i na nejintimnější aspekty soukromého života spojené s truchlením, hrobovým místem a pohřebními rituály.

1 MARIĆ PROTI CHORVATSKU

Rozsudkem č. 50132/12 ve věci „Marić proti Chorvatsku“ ze dne 12. června 2014 rozhodl Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, kterému předsedala soudkyně Isabelle Berro-Lefevre z Monaka, jednomyslně: těla mrtvě narozených dětí (nikoli plodů po potratu) nesmí končit jako nemocniční odpad. Rozhodnutí stejné povahy z roku 2008 Hadri-Vionnetová proti Švýcarsku bylo již analyzováno,1) přesto žádný posun v české legislativě doposud nepřineslo. Aktuální rozsudek řešil případ dnes již téměř padesátiletého občana Chorvatska Miodraga Mariće, jehož syn zemřel před jedenácti lety v lůně matky 16 dní před termínem porodu. Po 67 dnech přechodného uložení v márnici skončilo jeho tělo dne 13. 10. 2003 v nemocničním odpadu, který převezl smluvní partner nemocnice (společnost „L“) k likvidaci spálením. Brzy po tomto datu („soon afterwards”) se manželé začali neúspěšně zajímat o místo pohřbení svého dítěte, ačkoli jeho pozůstatky nepožadovali během této více jak dvouměsíční lhůty k pohřbení vydat. Neměli k dispozici vlastní rodinný hrob a věřili sdělení porodní asistentky, že jejich dítě bude, dle zvyku nemocnice, pohřbeno v rakvi do obecního hrobu na místním hřbitově Lovrinac. Netušili, že nemocnice v roce 2002 tento zvyk změnila (jedním z důvodů byla malá kapacita společného hrobového místa) a uzavřela smlouvu s firmou „L“. Po provedené pitvě byly pozůstatky jejich syna společně s dalšími od osmi jiných dětí spáleny v dřevěné bedně s nemocničním odpadem („human tissue and amputated body parts”) v Záhřebském krematoriu. Zákonná lhůta ke sjednání pohřbení není v rozsudku řešena a pravděpodobně není, obdobně jako u nás, v Chorvatsku zákonem stanovena.

V červnu 2004 zažalovali v občanskoprávním sporu nemocnici u splitského soudu prvního stupně („Općinski sud u Splitu“) o odškodné za způsobený šok, stres a zdravotní problémy. Nemocnice se úspěšně bránila tvrzením, že zvolený postup byl v souladu s částí II Pokynů ministerstva zdravotnictví o likvidaci klinického odpadu (Naputak o postupanju s otpadom koji nastaje pri pružanju zdravstvene zaštite, Official Gazette no. 50/2000). Ta stanoví, že nepřevezmou-li rodiče sami za pohřeb odpovědnost, stává se plod po potratu (v gestačním stadiu kratším než 22 týdnů) odpadem. Protože jejich dítě zemřelo v 38. týdnu těhotenství, odvolali se ke krajskému soudu (Županijski sud u Splitu), který odvolání o náhradě škody zamítl a potvrdil rozsudek první instance. Poukázal však přitom na pochybení soudu prvního stupně, který shledal, že tělo dítěte bylo zlikvidováno v souladu s právními předpisy a současně přijal argumentaci, že žádný zákon neukládá nemocnici povinnost informovat rodiče mrtvě narozeného dítěte o místu jeho pohřbení. Nejvyšší soud (Vrhovni sud Republike Hrvatske) v listopadu 2008 odvolání rovněž zamítl, podpořil argumentaci krajského soudu a poznamenal, že duševní trýzeň rodičů, kteří trpí, protože nevědí, kde leží hrob jejich dítěte a nemohou ho navštěvovat, není formou nemajetkové újmy a právním základem pro přiznání náhrady škody.

Chorvatské zákony, podobně jako české, nestanovují, že mrtvě narozené děti jsou odpadem. Jejich likvidaci neregulují zákony koherentně a podzákonné normy jsou tudíž na mrtvě narozené děti neaplikovatelné. Jediné ustanovení týkající se mrtvě narozených dětí upravuje jejich registraci, a to do 48 hodin po prohlídce lékařem a jeho oznámení matrice (Zakon o državnim maticama; Official Gazette, no. 96/1993, § 12). Teprve poté může být tělo dítěte pohřbeno do země nebo zpopelněno.2)

Rodiče podali zároveň neúspěšné trestní oznámení na nemocnici, její zaměstnance (porodní asistentku a dva sanitáře) a smluvního partnera „L“, který provedl „spal“ společně s biologickým odpadem. Patolog se proti trestnému činu nedbalého plnění úřední povinnosti obhájil tvrzením, že písemný souhlas rodičů k povolení spalu zákon nevyžadoval. Na výše citované Pokyny o likvidaci klinického odpadu se úspěšně odvolali další žalovaní zaměstnanci nemocnice. V září 2009 předali manželé svůj případ médiím. Výsledkem bylo přezkoumání žaloby ze strany státního zástupce, ale bez valného efektu. Neuspěli ani v roce 2012 s ústavní žalobou, která byla Ústavním soudem (Ustavni sud Republike Hrvatske) označena jako nepřípustná (nejednalo se o porušení postmortální ochrany osobnosti mrtvě narozeného dítěte, ani o porušení osobnostních práv rodičů či o způsobení fyzické bolesti; jejich mentální strádání by musela způsobit ztráta jejich životního pohodlí).

Velmi zajímavou by bývala mohla být zápletka, kterou, na rozdíl od České republiky, umožňuje chorvatský zákon o hřbitovech (Zakon o grobljima; Official Gazette, no 19/1998). V § 12 odst. 3 totiž stanoví, že zemřelý může být pohřben na jiném místě, než je hřbitov, „pouze na základě povolení místních orgánů po předchozím projednání s místně příslušnou hygienickou stanicí“. Pokud tedy rodiče mrtvě narozeného dítěte nebyli na tuto situaci po jeho porodu připraveni i díky tomu, že neměli na hřbitově hrob v nájmu, bývali mohli využít tohoto práva a pokusit se pohřbít své dítě mimo hřbitov, např. na svém pozemku.

Manželé podali stížnost podle článku 8 Úmluvy (právo na respektování soukromého a rodinného života) k Evropskému soudu pro lidská práva, protože jim ani chorvatský ústavní soud v roce 2012 nedal za pravdu, přestože s tělem jejich mrtvě narozeného dítěte bylo ze strany nemocnice nepatřičně („improperly“) naloženo, což ve svém důsledku zabránilo rodičům získat informaci o místě jeho pohřbení. Požadovali odškodnění za způsobenou újmu, kterou jim nemocnice způsobila tím, že jim nesdělila, jakým způsobem s tělem jejich dítěte naložila, a nemajetkovou újmu ve výši 50 000 EUR. Evropský soud pro lidská práva jim udělil z této částky pouze necelou čtvrtinu.

Pro Evropský soud pro lidská práva byla také klíčovou otázka přípustnosti žaloby. Na rozdíl od Ústavního soudu ale nepřehlédl rozsudek krajského soudu ze dne 24. 5. 2007, ve kterém se chorvatští soudci shodli na tom, že tělo mrtvě narozeného dítěte žalobce nebylo zlikvidováno v souladu s příslušným vnitrostátním právem. Zatímco chorvatský stát v rámci obhajoby tvrdil, že toto porušení vnitrostátního práva nezakládá žalobci žádné právo požadovat po státu náhradu škody na národní úrovni, Evropský soud pro lidská práva vyvodil, že žalobce může díky tomuto rozsudku krajského soudu potvrzeným Nejvyšším soudem tvrdit, že je obětí ve smyslu porušení práv na respektování soukromého a rodinného života garantovaným čl. 8 Úmluvy. V rozsudku dále zdůraznil, že žalobce využil všech stupňů obecných soudů v Chorvatsku a nadto ještě i opravných prostředků trestního práva. Chorvatský stát tedy měl dostatek času napravit porušení práva, k němuž dal svolení.

Klíčové otázky směrem do českého prostředí zní: Z jakého důvodu není dosud veřejným zájmem českého demokratického státu chránit mrtvě narozené děti? Je-li tomu skutečně tak, proč tedy není v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách jasně upraveno, že mrtvě narozené dítě, stejně jako plod po potratu, patří v naší zemi do odpadu? A proč vůbec chybí zákonná definice mrtvě narozeného dítěte a je nutné k ní dospět jen vylučovací metodou parametrů stanovených pro plody po potratu v nedávno novelizovaném zákoně o zdravotních službách s kombinací nečíslované poznámky pod čarou v jeho prováděcí vyhlášce? Je regulace postupu, jak nakládat s mrtvě narozenými dětmi, ze strany státu natolik nekoordinovaná, nesystémová a nekomplexní, že zákonodárci, jednotlivá ministerstva a krajské úřady zcela rezignovali na jednotnou koncepci, strategii či alespoň metodický přístup?

2 ZKUŠENOSTI ZE ZAHRANIČÍ

Díky množství dostupných materiálů a jejich aktuálnosti se nejprve podrobně zaměříme zejména na britské zkušenosti mapující vliv občanských sdružení na problematiku mrtvě narozených dětí, které u nás nebyly, navzdory své originalitě a důkladnosti šetření, dosud publikovány. Zajímavou otázkou registrace na matrice dětí zemřelých v Evropě před narozením jsme se zabývali na jiném místě [12].

2.1 Velká Británie

Velký prostor dětem zemřelým před narozením poskytují ve Spojeném království různé internetové blogy a komentáře „elektronického tisku“. Vybíráme z obsahu jednoho z nich k článku „Aborted babies incinerated to heat UK hospitals“ zveřejněnému 24. března 2014: filozofie trvale udržitelného rozvoje je základní a skrytou ideologií spalování lidských plodů: proměna dětí zemřelých před narozením v teplo nemocnic je totiž ekologická forma recyklace.3) Držme palce ministrovi zdravotnictví UK panu Danu Poulterovi, aby jeho březnový mediální výkřik „naprosto nepřijatelné“ (totally unacceptable) na adresu 27 britských nemocnic, které v období 2011-2013 „ekologicky“ spálily asi 15 000 pozůstatků dětí zemřelých před narozením jako odpad, nebyl jen výkřikem do tmy. Příkladem nechť mu je přístup skotských kolegů, kteří na základě nedávno zveřejněných šetření, a to jak na regionální, tak i celostátní úrovni, dospěli k minimálnímu možnému standardu, na němž se shodli všichni odborníci a zúčastněné instituce: pozůstatky dětí zemřelých před narozením bez ohledu na délku jejich gestačního stáří mohou být zpopelňovány pouze v krematoriích, nikoli ve spalovnách společně s klinickým odpadem. Tyto závěry lze samozřejmě aplikovat na celou Evropskou unii. Pojďme se nyní do Skotska vydat též.

2.2 Skotsko

Skotsko má s Českou republikou nejenom shodný počet krematorií, ale za uplynulé 3 roky i statisticky srovnatelné údaje o počtu mrtvě narozených dětí (viz tabulka č. 3 v kapitole Statistika). Pro upřesnění jen zmiňme, že definice mrtvě narozeného dítěte se oproti ČR liší o dva gestační týdny v neprospěch dítěte.

Právní řád je však zcela odlišný od našeho. Ve Skotsku může být právo založeno jak na právu psaném, tak i odvozeno z práva zvykového nebo z obecných zásad, které se vyvinuly a byly upraveny v průběhu mnoha let na základě stanovisek soudců. Přesto si na následující kauze likvidace popela mrtvě narozených dětí v konkrétním městském krematoriu ukážeme, jak se drtivá většina právníků musela opírat ve svých stanoviscích pouze o právo psané. Jeho počátky přitom spadají do roku 1902 (zákon Cremation Act 1902). První kremace byla ve Skotsku uskutečněna o 26 let dříve než v českých zemích – v roce 1895. Následující zákony z roku 1928 (No. 41 of 1928 at page 417) a 1935 (Cremation Scotland Regulations 1935) se v otázce zpopelňování těl dětí zemřelých před narozením od původní předlohy příliš nelišily. Posledně zmíněný zákon z roku 1935, ve znění pozdějších předpisů, platí dodnes.4) Na rozdíl od kontinentálního evropského pohřebního práva, jsou ve Skotsku ustanovení týkající se orgánů dohledu nad krematorii, podmínek zpopelňování a ukládání popela pod ochranou nikoli přestupkového, ale trestního práva. Trestné je především neposkytnout žadateli popel po dospělém zemřelém nebo starším dítěti (u neonatálních dětí viz diskusi níže) nebo jej uložit jiným způsobem než stanoví zákon (neslušně a mimo vyhrazená místa).

Zákonnou povinnost pohřbívat mrtvě narozené děti musí ve Skotsku zajistit „the local authority” (nemocnice, ústavy sociální péče nebo obce).5) Pro aplikaci této pohřbívací povinnosti v jednom z 27 skotských krematorií můžeme nalézt historickou paralelu v „dobrovolně povinném“ vstupu do Revolučního odborového hnutí v tehdejším Československu: do ROH sice vstoupíme, ale na jeho ideologii nepřistoupíme. Ve stejném duchu se rozhodlo řešit výše zmíněnou zákonnou povinnost městské krematorium Mortonhall v Edinburghu: opuštěné mrtvě narozené dítě sice zpopelníme, ale jeho popel už na hřbitov neuložíme.

2.2.1 Případ krematoria Mortonhall ve Skotsku

Městské krematorium Mortonhall zahájilo anonymní zpopelňování mrtvě narozených dětí (za více než 40 let celkem asi 250 dětí) v roce 1967. Článek v britském deníku The Daily Telegraph popsal kremační praktiky v Edinburghu takto:

většina těl dětí zemřelých před narozením se tam po 40 let zpopelňovala přes noc tak, že se využíval zbytkový žeh po celodenním provozu pece a ráno se popel těchto dětí smísil s prvním popelem po žehu dospělého člověka. [srov. 4].

Od roku 2012 zapojila rada města Edinburghu do vyšetřování policejní orgány a nezávislé audity v tomto pořadí:

4. 12. 2012 – rada města byla poprvé kontaktována ve věci podezření z nedůstojného nakládání s popelem mrtvě narozených dětí v krematoriu Mortonhall paní Dorothy Maitlandovou, které nikdy nevrátily popel dcery Kaelen
7. 12. 2012 – radní Mike Rosendale provedl první interní šetření
9. 1. 2013 – radní Mike Rosendale zprávu zveřejnil, další šetření provedla nezávislá osoba
11. 1. 2013 – National health system Lothian (NHS Lothian)6) za účasti policie oznámil zahájení vyšetřování poté, co dostal stížnosti od rodičů
22. 1. 2013 – rada města oznamuje provedení důkladného auditu paní Elish Angiolini
18. 4. 2013 – policie oznamuje, že nedošlo k trestnému činu a trestní řízení nebylo zahájeno
duben 2013 – Skotská vláda jmenovala 13 člennou Infant Cremation Commission pod vedením vyšetřujícího soudce Bonomyho (The Rt Hon Lord Bonomy)
18. 6. 2013 – Elish Angiolini zahájila rozhovory se svědky
30. 4. 2014 – zpráva předána rodičům a zveřejněna
1. 5. 2014 – vytvořena městská pracovní skupina Infant Crematorium Commission, která má edinburské městské radě předložit akční plán, který by postupně uváděl do praxe závěry a doporučení zprávy Elish Angiolini
12. 6. 2014 otevřený dopis Rt Hon Lord Bonomyho ministru zdravotnictví skotské vlády Michaela Mathesona s přiloženými 64 doporučeními „Report of the Infant Cremation Commission“
17. 6. 2014 odpověď Skotské vlády na Bonomyho zprávu
26. 6. 2014 – zvláštní a veřejné zasedání rady města Edinburghu za účasti zástupců dotčených rodičů a dalších stran, která projednala akční plán regionální Infant Crematorium Commission, včetně výstavby památníku mrtvě narozeným dětem a převzetí petice rodičů mrtvorozených, kterých se případ týkal, požadující bývalé zaměstnance krematoria postavit před soud [srov. 17].

Rada města dala tomuto případu politickou váhu, která pravděpodobně nemá délkou a hloubkou vyšetřování v Evropě obdoby. Kauza měla týden po zveřejnění i personální dohru: vysoký úředník města odpovědný za komunální odpad a pohřebnictví, pan Marek Turley, byl dočasně suspendován, zbaven správního rozhodování se zachováním plného platu 123 000 liber [srov. 3]. Ke dni 3. července 2014 pod tíhou důkazů a nátlaku médií na vedoucí funkci, kterou zastával dvacet let, rezignoval [srov. 29]. Většina pracovních schůzek mezi vyšetřovaným panem Markem Turleyem a provozovatelem krematoria byla podle svědků zaměřena na rozpočet a financování. Pieta se předpokládala, orgán dohledu ji navíc neumí definovat.

Mortonhall Investigation Report

Bývalá státní zástupkyně („Lord advokate“) Elish Angiolini sepsala pod názvem „Mortonhall Investigation Report“ po roce a čtvrt více než šesti set stránkovou zprávu obsahující 22 doporučení. Zaznamenala v ní stanoviska a rozhovory s rodiči, personálem Mortonhallského krematoria, provozovateli místních pohřebních služeb a krematorií, občanskými sdruženími, právními odborníky a experty forenzní antropologie. V tištené verzi byla uložena do osmi veřejných knihoven.7) Nejzásadnější kapitolou této obsáhlé a vyčerpávající zprávy je nepochybně kapitola 2.5 Legislativní rámec hledající odpověď na otázku, co lze z právního hlediska zahrnout do pojmu „popel“ (ashes). To je v kremačních velmocích, jakou Velká Británie nebo Česká republika nepochybně jsou, otázka naprosto zásadní. Zůstane po kremaci chrupavčité kostní struktury mrtvě narozeného dítěte v kremační peci popel nebo se část rozpustí do vyzdívky kremačního zařízení a část odejde skrze dopalovací komoru komínem a jeho filtry do ovzduší? Uvedená kapitola se díky tomu zároveň stala základním zdrojem následujících výkladů skotského, britského a evropského kremačního práva [srov. 18a].

V této souvislosti nelze nezmínit českou právní úpravu, která pojem popel nezná. Meritum věci nepochybně lépe vystihuje termín „cremated human remains“ (zpopelněné lidské ostatky), který převzal zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví. Český pojem „lidské ostatky“ implicitně zahrnuje také použitou rakev a oděv jako povinnou součást každého pohřbení. Zatímco Oxford English Dictionary, second edition, definuje popel jako to, co zbude z těla po zpopelnění, je v Mortonhall Investigation Report na více místech opakovaně objasňována praktická nemožnost oddělení zpopelněné části kontejnerů nebo rakví od zpopelněného těla zemřelého a zákonný termín „popel“ vykládán jako jakýkoli popel vyjmutý z kremační pece, i kdyby částečky těla nebyly v popelu přítomny. Zužující výklad pojmu „popel“ je však nezbytný z jiného, čistě právního důvodu. Žalobce je tím, kdo musí prokázat, že popel, který mu nebyl vydán nebo který byl zlikvidován v rozporu se zákonem, obsahoval zbytky těla. Přísné sankce (až dva roky nepodmíněně) na jedné straně sice chrání důstojnost a pietu lidských zpopelněných ostatků, ale na straně druhé nutí advokáty hledat svým klientům cesty, jak se tak přísnému trestu vyhnout.

Popel

Podle výše citované vyšetřovací zprávy z krematoria Mortonhall existují dvě definice popela, které jsou odlišné proto, že je ve Velké Británii hájí dvě profesní organizace v pohřebnictví: The FBCA (Federation of Burial and Cremation Authorities) a ICCM (Institute of Cemetery and Crematorium Management). Podle první z nich se popel skládá pouze z rozdrcených („cremulated“) kostí, nikoli ze zbytků rakví, vnitřní výstelky, ozdob, oblečení a milodarů (hraček). ICCM tvrdí, že termín popel zahrnuje veškerý popel vyjmutý z kremační pece. Tim Morris, předseda ICCM, z televizní obrazovky v dubnu 2013 řekl: „O tomto rozlišování slyším poprvé, a to za poslední dva měsíce.“8)

Neexistence konzistentní nebo právně závazné definice popela působí ve Skotsku zmatek a je zdrojem stresových situací rodičů, kterým se dítě narodilo mrtvé. Cílem ICCM je ve skutečnosti jen prokázání povinnosti každé nemocnice informovat rodiče o pravděpodobné nemožnosti získání popela po kremaci mrtvě narozeného dítěte nebo plodu po potratu. Velmi důležitou praktickou stránkou je také technická metoda zpopelnění mrtvě narozených dětí (snížení teploty na 700 C, zkrácení délky na 40 minut a intenzity žehu prostřednictvím regulačních klapek u hořáků a u přívodů primárního a sekundárního vzduchu), stejně jako typ používaných hořáků a komínových filtrů. Použití přídavných vzduchových trysek a intenzivního („vigorous“) žehu není pro děti zemřelé před narozením vhodné. Zpopelněné kosti dětí zemřelých před narozením jsou velmi křehké. Nelze je z chladícího roštu vyhrabávat mechanicky, ale pouze ručně, a to ideálně z kovového podnosu s bočnicemi vyrobeného z vlnitého silného plechu.9)

Důsledkem originality a naléhavosti skotské otázky je absence právního aktu EU nebo alespoň jedné z technických norem Evropského výboru pro normalizaci (CEN) regulující pohřebnictví,10) která by takové definice obsahovala. Problematika likvidace popela po mrtvě narozeném dítěti nebyla pravděpodobně v tomto rozsahu dosud v Evropě řešena. Upřesnění pojmu popel nenalezneme ani v Etickém kodexu Mezinárodní kremační federace (ICF).11)

Žádost o zpopelnění

Podle citovaného skotského zákona Cremation Scotland Regulations z roku 1935 (Hlava 7) musí být žádost o zpopelnění podána provozovateli krematoria na předepsaném formuláři. V případě opuštěných mrtvě narozených dětí ji podávají zpravidla provozovatelé pohřební služby vybraní místními autoritami k obstarání pohřbu, zatímco rodiče dítěte a osoby blízké tento formulář nepodepisují a ani neví, že bylo o zpopelnění namísto nich požádáno. Pohřeb mohli vypravit sami, což neučinili.

Hlava 17 tohoto zákona dále stanovuje možnost předání popela pouze žadateli o zpopelnění (v našem případě jím byl provozovatel pohřební služby, poskytovatel zdravotní služby či obec), který o něj zájem nemusí projevit. Zůstane proto deponován dva týdny v krematoriu a nakonec bude uložen slušně („decently“) na hřbitově nebo do země (hrob, hrobka, vsyp) na pozemku krematoria určeném pro společné ukládání opuštěného popele (ustanovení 3 této části zákona). Novelou v r. 1967 bylo citované třetí ustanovení rozšířeno i o rozptyl, ovšem již nikoli s požadavkem slušnosti. V Anglii a Walesu tento zvláštní nesoulad odstranili v roce 2008, ve Skotsku dosud nikoli.

Podle kapitoly 2.5 Legislativní rámec Mortonhallské zprávy je zajímavé, že v Edinburghu výše zmínění žadatelé dlouhodobě nenavrhovali v předepsaném formuláři žádnou z možností, jak s popelem naložit. Mohlo to být způsobeno právě tím, že věděli z praxe o tom, že z tamní kremační pece nebude žádný popel po mrtvě narozeném dítěti nikdy vymeten („recovered“) nebo bude zcela úmyslně zaměněn za jiné ostatky (spálené zbytky rakví, milodary apod.). Otázkou de lege ferenda je, zda by žadatel jako právnická osoba neměl mít povinnost před vydáním pokynu pro krematorium identifikovat „vlastníka popele“ a kontaktovat ho. Teprve po tomto alespoň formálním dotazu a po pěti letech čekací lhůty by mohlo být s tímto popelem naloženo jako s opuštěným (viz Hlava 17, ustanovení 3). Protože však zákon upravuje tento postup pouze v případě zemřelé osoby, nikoli i mrtvě narozeného dítěte, bylo také v citované kapitole analyzováno, zda je mrtvě narozené dítě zemřelou osobou. Pánové James Wolffe QC (Dean of The Faculty of Advocates) a advokát Gordon Balfour tvrdí, že zřejmě nikoli a ve svém stanovisku pro Mortonhall Investigation Report uvádějí, že ani podle skotského zvykového práva není mrtvě narozené dítě osobou a jeho úmrtí není registrováno na matrice. ).12) Ustupují pouze u Hlavy 18 vyžadující po provozovateli krematoria vedení evidence o každém zpopelnění. „Pro účely Hlavy 18 je tedy mrtvě narozené dítě zemřelou osobou, ale nevyplývá z ní, že je takové dítě zemřelou osobou pro účely Hlavy 17,“ uzavírají tamtéž. Problematiku zpopelňování mrtvě narozených dětí upravuje Hlava 16 citovaného zákona Cremation Scotland Regulations.

Hlava 16

Lékařský rozhodce „The Medical Referee“ (nikoli ten, který provedl prohlídku dítěte) má ve Skotsku podle Hlavy 16 zákona Cremation Scotland Regulations pravomoc schválit zpopelnění mrtvě narozeného dítěte, pokud byl porod zaregistrován na matrice, bylo mu předloženo osvědčení, že jde o mrtvě narozené dítě a přesvědčil se („satisfied”), že se o mrtvě narozené dítě jedná. Tato část zákona ale neupravuje náležitosti formální žádosti o zpopelnění těla mrtvě narozeného dítěte, proto se výše citovaná Hlava 17 zpravidla aplikuje i na mrtvě narozené děti. Tato rozšiřující aplikace je však možná jen díky právnímu výkladu. Mortonhallská zpráva obsahuje i právní názor opačný s poukazem na Anglii a Wales, kde byl formulář žádosti o zpopelnění v tamní Hlavě 17 rozšířen o mrtvě narozené děti, ve Skotsku však nikoli. V tom mohl být záměr skotského zákonodárce.

Další nejasností Hlavy 16 je absence definice mrtvě narozeného dítěte. Nahrazuje ji pouze odkaz na zákon o registraci mrtvě narozených dětí,13) v němž je definice obsažena. Tato část zákona neupravuje plody po potratu, což v opačném gardu velmi připomíná české právní prostředí. ).14) Českou stranou stejné mince ale je hledání odpovědi na otázku, jak vůbec nakládat s mrtvě narozeným dítětem před zpopelněním, nikoli po něm. Tedy zcela diametrálně odlišná situace než je momentálně řešena ve Skotsku, kde o spalovnách zdravotnického odpadu v souvislosti s mrtvě narozenými dětmi nemůže být vůbec řeč.

Plody po potratu

Likvidace plodů po potratu je ve Skotsku řešena podle rozhodnutí správních úřadů nebo provozních řádů jednotlivých nemocnic. Do r. 1992 byly nejčastěji likvidovány macerací.15) Tato praxe byla ukončena metodickým pokynem NHS in Scotland Management Executive, který stanovil, že pokud o to kdokoli projeví zájem, musí být plod spálen odděleně ve spalovně. Toto stanovisko nahradil pokyn hlavního hygienika (Directorate of Chief Medical Officer and Public Health) ze dne 19. 6. 2012, který nařídil, že minimálním standardem je likvidace plodů po potratu v jednom společném kontejneru, který je během zpopelňování v krematoriu oddělen od klinického odpadu. Likvidace jakéhokoli následku ukončení těhotenství spálením společně s klinickým opadem ve spalovně je nadále nepřijatelná. Tento pokyn je sice možné obejít bez hrozby právní sankce, ale provozovateli krematoria nebo poskytovateli zdravotní služby může být po přestoupení tohoto pokynu odejmuta koncese/registrace a tím pozastavena jejich činnost.

Cílem Mortonhall Investigation Report bylo poskytnutí odpovědi postiženým rodinám z Edinburghské oblasti a změnit tamní praxi prostřednictvím svých 22 doporučení. Politický dosah je ovšem mnohem větší. Navazující celostátní zlepšení nabízí Report of the Infant Cremation Commission, kterou si nyní představíme podrobněji. Rodiny z jiných částí Skotska stále hledají odpovědi na stejné otázky.

2.2.2 Report of the Infant Cremation Commission

Celostátní vyšetřovací skupina zabývající se zpopelňováním mrtvě narozených dětí ve Skotsku „Infant Cremation Commission“, jejímiž členy jsou nejen radní města, členové NHS Lothian a Stillbirth and Neonatal Death Society (SANDS),16) ale i představitelé Skotské vlády, má mandát skotského parlamentu. Její předseda, vyšetřující soudce Rt Hon Lord Bonomy, se omluvil všem rodičům za bolest způsobenou předchozími praktikami krematoria Mortonhall a požádal otevřeným dopisem ze dne 12. června 2014 ministra zdravotnictví skotské vlády Michaela Mathesona, aby se zabýval šedesáti čtyřmi doporučeními přiložené závěrečné 323 stránkové zprávy „Report of the Infant Cremation Commission“17) meziresortní pracovní skupiny složené ze zástupců občanských sdružení, svépomocných skupin rodičů a dalších relevantních organizací. Součástí zprávy je v příloze E i antropologická analýza zpopelněných kostí dítěte zemřelého před narozením včetně seznamu kostí, které se podařilo v popelu identifikovat.18) Z této analýzy vyplývá, že proces vývoje kosti, tzv. ossifikace se počíná již v 6. týdnu gestace a o šest týdnů později jsou dětské kosti již natolik tvrdé, že jsou po kremaci v popelu zkušeným okem rozpoznatelné. Více jednotlivých kosterních zbytků lze po zpopelnění rozeznat u dětí starších 17. týdnů (zvláště femur, humerus, mandible, ilium (pelvic bone), occipital bone, radius, ulna, clavicle a 12 ribs).

„Musíme zajistit nejvyšší možný standard v krematoriu Mortonhall a nic se nesmí opakovat,“ prohlásil na závěr své tiskové konference (srov. [7], [22], [39]). V dopise podezírá krematorium Hazlehead v Aberdeenu z obdobných praktik, jaké kritizuje v krematoriu Mortonhall. Skotská vláda na Bonomyho zprávu odpověděla v neuvěřitelně krátkém časovém horizontu. Dne 17. června 2014 byla publikována pod názvem „Infant Cremation Commission – Scottish Government Response“ [6] a obsahuje krátkou odpověď na každou z 64 doporučení předložených státní vyšetřovací komisí. Skotská vláda je všechny přijala bez výhrad.

Matky a osoby blízké zemřelých novorozenců nebo mrtvě narozených dětí se mohou od tohoto data zaregistrovat na portálu veřejné správy ve Skotsku, pokud jejich případ dosud nebyl vyšetřen v rámci Mortonhall Investigation Report, a využít informační dotazník, který mohou poslat emailem nebo poštou přímo na stránku Úřadu skotské vlády. Skotská vláda se ve své odpovědi zavázala jmenovat vládního zmocněnce (inspektora) pro skotská krematoria, aby sledoval napříč Skotskem praxi zpopelňování s vizí přidělit mu zákonné pravomoci a rozšířit jeho kontrolní činnost na celý pohřební průmysl. Zcela nový věcný záměr zákona o pohřbívání a zpopelňování bude předložen vládou pro veřejné připomínkové řízení do konce roku 2014. Do podzimu 2014 vytvoří skotská vláda celostátně závazný provozní řád skotských krematorií.

Připravované nelegislativní změny:

Nová definice popela: Popel je vše, co zbude v kremační peci na konci kremačního procesu
Obce zváží možnost vytvořit památníky mrtvě narozeným dětem
Do celostátního památníku mrtvě narozeným dětem bude ukládán popel, který byl dosud deponován v krematoriích a bude připomínkou popela, který byl „uklizen do cizí urny“.
Vláda jmenovala paní Elish Angiolini předsedkyní Infant Cremation Commission, která, kromě pokračujícího celostátního vyšetřování, vypracuje národní akční plán pro změnu zacházení s dětmi zemřelými před narozením.

Skotsko řešilo v Edinburghu během posledních dvou let přes 40 stížností na provozovatele pohřebních služeb a Mortonhallského krematoria ve věci nepatřičného nakládání se zpopelněnými ostatky mrtvě narozených dětí. Spolek Tobit, o. s. za rok své činnosti nezaznamenal takovou stížnost ani jednu. Neznamená to, že je v českém pohřebnictví v této oblasti vše v pořádku. To jen rodiče prozatím svádějí svůj boj o vydání těla mrtvě narozeného dítěte s některými nemocnicemi a provozovny pohřebních služeb a krematoria jen dosud nemají v tomto segmentu služeb srovnatelné zakázky. Je však dobré poučit se z chyb jiného státu a neopakovat je při změně českých zákonů.

2.3 Německo

V Německu existuje kromě „standardní“ evidence mrtvě narozených dětí od roku 2013 [srov. 2] také zákonná povinnost matrik registrovat ve zvláštní evidenci na základě žádostí rodičů plody po potratu, a to i retrospektivně, bez jakéhokoli časového omezení. Díky uvedené legislativní změně mají u sousedů nejmenší z nás právo na pohřbení ve vlastním hrobovém místě a na potvrzení svého krátkého bytí v rodovém společenství.

2.4 Polsko

Novelou zákona o hřbitovech a pohřbívání zemřelých ze dne 31. 1. 1959 přijatou parlamentem dne 26. 5. 2011 (účinnost od 14. 10. 2011) [srov. 37] umožnili polští zákonodárci pohřbívání mrtvě narozených dětí bez ohledu na délku těhotenství (čl. 11 ust.5a). Pokud nebylo lékařem určeno jeho pohlaví, není registrace na matrice možná. Zákonné právo vypravení pohřbu dítěti zemřelému před narozením mají kromě oprávněných osob dle stupně příbuznosti také lidé, kteří se k tomu dobrovolně zaváží (čl. 10 ust. 1). [srov. 36]. Na jejich žádost vystaví nemocnice List pro účely pohřbení bez záznamu matričního úřadu. Není její povinností vydávat jej z moci úřední (ex officio) všem rodičům mrtvě narozených dětí. Žádný rodič není zbaven práva vypravení pohřbu. Ve světle stávajících předpisů je sice nemožné bez určení pohlaví vystavení rodného listu mrtvě narozenému dítěti matričním úřadem, vypravení jeho slušného pohřbu i přesto možné je.19)

Pohřby mrtvě narozeným dětem zajišťují v Polsku také obce.20) Například Rada města Mragowo (cca 50 000 obyvatel) přijala usnesení, v němž deklarovala, že vypravení pohřbu je poskytnutím sociální pomoci nevyžadujícím správní rozhodnutí a koná se na základě vystaveného Listu pro účely pohřbení nebo písemného oznámení o narození mrtvého dítěte vydaném nemocnicí příslušné místu narození [34].

2.5 Slovensko

Slovenská právní úprava pamatuje také na „celou množinu“ dětí ztracených v těhotenství a přijetím postupně dvou zákonů o pohřebnictví (2005 a 2010) umožňuje rovněž i pohřbení plodů po potratu, přestože jeho vydání nemocnicí váže na povinného „odběratele“, tj. provozovatele pohřební služby.21)

2.6 Dánsko

Žádost o pohřeb nebo kremaci mrtvě narozeného dítěte musí být podána do 8 dnů po narození. V centrálním registru osob lze zaregistrovat jméno dítěte. Pohřeb plodu po potratu nebo uložení urny s jeho zpopelněnými pozůstatky je na hřbitově umožněn a je k němu vyžadován speciální certifikát porodní asistentky nebo lékaře určený i pro příslušnou hřbitovní správu [1].

3 LEGISLATIVNÍ RÁMEC V ĆESKÉ REPUBLICE

Obecně se šíří názor, že rodiče by se měli sami rozhodnout, zda chtějí své dítě zemřelé před narozením pohřbít. Neměli by k tomu být nikým nuceni. I když svoboda volby nepohřbít a důvěrnost svědomí vyžadují respekt, nemohou být absolutními a mít přednost před obecným legitimním požadavkem ochrany piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků. Není-li k mrtvě narozenému dítěti žádná osoba blízká, měla by rozhodnout o slušném způsobu pohřbu a opatření pohřebiště podle místních zvyklostí obec (srov. § 114 nového občanského zákoníku). Obec rozhoduje o pohřbu, nikoli o tom, kdo bude pohřben (např. dle porodní váhy, věku, rasy, vyznání, bydliště). Povinností státu je to v legislativě náležitě zdůraznit.

V ustanovení § 493 občanský zákoník mrtvé lidské tělo považuje za „res extra nostrum patrimoniae“ (věci mimo naše panství) nebo řečí Římanů „res, quarum commercium non est“ či křesťanů „res extra commercium“ (věci vyloučené z právního obchodu) a tudíž nepřevoditelné právními jednáními inter vivos.

Na území ČR byly již v 60. letech 20. století přijaty zákony zohledňující zdravotně hygienické postupy nemocnic, nikoli nároky rodiček, jimž zemřelo dítě v jejich lůně.

Tabulka 1. Povinnost pohřbít v zákoně o pohřebnictví a spálit v zákoně o zdravotních službách

	Subjekt	Místo trvalého uložení	Ustanovení zákona o pohřebnictví
Lidské pozůstatky	Cizinec	Hrob, hrobka	§ 5 odst. 2
	Část těla ex mortuo		§ 5 odst. 1
	Tělo bez totožnosti		§ 5 odst. 1
			Ustanovení zákona o zdravotních službách
Odpad	Část těla ex vivo	Skládka spalovny	§ 91
	Mrtvě narozené dítě		neupraveno
	Plod po potratu		§ 91

V případě plodu po potratu nevystavuje lékař List o prohlídce zemřelého a ani jeho fakultativní registrace na matrice není možná. List o prohlídce zemřelého se vypisuje mrtvě narozenému dítěti s porodní vahou od 500 gramů, na jehož základě je matrikou zapsáno do knihy narození a vystaven rodný list za účelem prokázání narození (úmrtní list se nevystavuje). Pro účely určení vzniku subjektu práv nemá definice plodu po potratu nebo mrtvě narozeného dítěte normativní charakter. Dle současné platné legislativy mu není přidělováno rodné číslo (na základě ustanovení § 19 odst. 2 vyhlášky č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení).

Odbor správních činností Ministerstva vnitra připravuje v rámci novely zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, zrušení výše citovaného ustanovení vyhlášky č. 207/2001 Sb. a rodné číslo se má mrtvě narozenému dítěti od 1. 7. 2015 přidělovat, ovšem jen pro účely agendového informačního systému evidence obyvatel, nikoli z důvodu jeho pietní ochrany.22) Podle ustanovení § 3 odst. 3 písm. o) zákona o evidenci obyvatel se v informačním systému evidence obyvatel o státních občanech České republiky vedou údaje o jménu, popřípadě jménech, příjmení a rodné číslo dítěte; je-li dítě cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo, vede se jméno, popřípadě jména, příjmení dítěte, datum jeho narození a agendový identifikátor fyzické osoby, pokud mu byl přidělen. Současná právní úprava na úseku přidělení rodných čísel stanoví povinnost výdejovým místům rodné číslo přidělit fyzické osobě při narození nebo osvojení (§ 16 písm. a) zákona o evidenci obyvatel). Jak je ze shora uvedeného zřejmé, zákon o evidenci obyvatel nerozlišuje, zda se jedná o živě či mrtvě narozenou fyzickou osobu (dítě). S ohledem na skutečnost, že uvedené ustanovení vyhlášky č. 207/2001 Sb. není zcela v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona o evidenci obyvatel, je v připraveném návrhu novely vyhlášky zapracována změna ustanovení § 19 odst. 2 ve smyslu jeho zrušení. Po spuštění nového agendového informačního systému evidence obyvatel (3AIS) nebude možné zadat údaje o fyzické osobě bez přiděleného rodného čísla. Je otázkou, zda odbor správních činností Ministerstva vnitra nakonec u mrtvě narozených dětí nevyužije obdobnou možnost jako je tomu u cizinců, kteří rodné číslo také nemají.

Lidské tělo je sice podle občanského zákoníku od 1. ledna 2014 pod právní ochranou i po smrti člověka (na rozdíl od uhynulých zvířat v zájmovém chovu), ale nikoli po smrti dítěte v děloze (srov. § 25 nového občanského zákoníku). Zatímco mrtvé lidské tělo živě vypuzeného nebo vyňatého dítěte z dělohy matky nebo tělo mrtvě narozeného dítěte nemá zaručenu stejnou právní ochranu jako každý lidský pozůstatek, tj. jako dítě, které bylo lékařem označeno jako životaschopné, ale přesto zemřelo např. jen pár minut po porodu, a pietní chování k němu není v našich končinách vžitou praxí, zdechlinám zvířecích miláčků chovatelů tento prostor český stát dává, a to i těm mrtvě narozeným.23) Ve svých právních předpisech24) šel dokonce dál, než mu umožňují (nikoli nařizují) příslušná nařízení Evropské unie.25) Novela veterinárního zákona umožnila již před 10 lety vznik spaloven pro individuální likvidaci mršin a míst, kde ji mohou majitelé zvířat v zájmovém chovu zahrabat (český právní řád používá dokonce pietnější označení uložit), pokud nevlastní pozemek.26) Zarmoucení rodiče by jistě uvítali stejnou možnost pohřbení těla svého dítěte zemřelého před narozením alespoň na vlastním pozemku, když už jim český stát neumožňuje pohřbít jej do země na veřejném pohřebišti. Obecně se totiž na něj bezdůvodně pohlíží jako na odpad a jedinou možností je údajně jeho likvidace zpopelněním.

Pozůstalá matka po potraceném dítěti Jana Hynková, předsedkyně spolku Tobit, o. s. navrhla na jaře 2013 ve svém zveřejněném dopise Veřejnému ochránci práv, aby mrtvě narozené dítě nesmělo být spáleno v nemocniční spalovně, tj. aby se na něj nevztahovalo ustanovení § 91 zmíněného zákona, a aby měla matka nebo otec plodu po potratu právo volby. Dále ve svém otevřeném dopise uvedla, že mrtvě narozené dítě má být vydáno k pohřbení vypraviteli pohřbu a rovněž potracený plod nesmí být spálen v nemocniční spalovně, pokud rodiče požádají o vydání plodu k pohřbení.

Odpověď ombudsmana paní Hynkové ze dne 7. června 2013 mimo jiné zněla takto:

Osobně nevidím žádný rozumný důvod pro to, aby rodiče dětí, které zemřely ještě před porodem, nemohli požádat o vydání svého mrtvě narozeného dítěte za účelem jeho pietního pohřbení dle svého přání. Právní úprava s právem rodičů na vydání mrtvě narozených dětí, včetně plodů po potratu, za účelem jejich pohřbení musí počítat. Pokud zákon o pohřebnictví vychází z principu zajištění pietního a důstojného zacházení s lidskými pozůstatky a ostatky, není žádný důvod takovou pietní ochranu odepřít mrtvě narozeným dětem.27)

Veřejnému ochránci práv nezbylo nic jiného než z toho, co zjistil, odvozovat závěr proti tomu, co nemůže přímo ovlivnit.

4 MANAGAMENT PERINATÁLNÍ ZTRÁTY

Zástupkyně odboru sociálních služeb Krajského úřadu Karlovarského kraje paní H. se v závěrečné diskusi zeptala zástupců odboru strategie a rozvoje regionální politiky Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) na refundaci pohřebních nákladů obcí v případě mrtvě narozených dětí, na jejichž pohřbení nemají obce ve svých rozpočtech vyčleněny finanční prostředky. Odpovědí jí byly následující slova zástupce MMR pana Z.:

Z.: „Na základě čeho?“
H.: „Já nevím…(nesrozumitelné)“
Z.: „Na základě čeho by ta obec měla pohřbívat?“
H.: „Jestli ta rodina…“
Z.: „Ať se rodina postará…“
H.: „Rodina se nepostará.“
Z.: „Obec se také nemusí postarat. Nemocnice. To je v její kompetenci.“28)

A většina nemocnic se skutečně „postará“. Některé z nich děti zemřelé před narozením dlouhodobě mrazí, jiné je ukládají do fixačního roztoku a mnohé na nic nečekají a likvidují „to“ rovnou ve spalovně – viz schéma Státní evidence a zacházení s dětmi zemřelými před narozením ve zdravotnických zařízeních v ČR.

Ne všechny mrtvě narozené děti se ovšem narodí v porodnici. Ty, které matka porodí mimo zdravotnické zařízení, nemusí lékařům oznamovat. Stačí porod mrtvě narozeného dítěte nahlásit obci pověřené vedením matrik. Zákon jí ukládá povinnost nahlásit porod mrtvě narozeného dítěte nejpozději do 3 pracovních dnů od okamžiku, kdy je schopna oznámení učinit (§ 15 odst. 4 zákona o matrikách). Kdo bude v tomto případě povinen tělo opuštěného mrtvě narozeného dítěte, malého bezdomovce, pohřbít nebo alespoň obci uhradit pohřební náklady? Po mrtvě narozeném dítěti nejsou dědicové. Sociální dávka pohřebného29) je sice díky novele zákona o státní sociální podpoře účinné od 1. 1. 2012 na mrtvě narozené děti nárokovatelná vypravitelem pohřbu, ale za podmínky, že žadatelem je fyzická osoba.30)

Schéma 1. Státní evidence a zacházení s dětmi zemřelými před narozením ve zdravotnických zařízeních v ČR

Mrtvě narozené dítě

Morální a ve značených bodech (§) i zákonná práva rodičů po porodu mrtvého dítěte jsou ve zdravotnickém zařízení podle neziskové organizace Tobit, o. s. a některých dalších spolků především tyto: 31)

(§) Dozvědět se o porodu mrtvého dítěte prostřednictvím Listu o prohlídce zemřelého
(§) Mít příležitost své dítě po porodu vidět, umýt, obléci, chovat
Dostat příležitost se s dítětem rozloučit v intimním prostředí po takovou dobu, kterou pozůstalí rodiče potřebují
Mít možnost dítě vyfotografovat
Dostat příležitost uchovat památky na dítě (např. snímek z ultrazvukového vyšetření, fotografie, otisk dlaně/chodidla, pramínek vlásků, údaje o váze a míře dítěte a jiné)
(§) Dítě pojmenovat jménem a příjmením a zapsat do Listu o prohlídce zemřelého a posléze i do rodného listu
(§) Odmítnout pitvu a jakékoli posmrtné vyšetření
(§) Převzít si domů část A Listu o prohlídce zemřelého
(§) Rozhodnout o možném pohřbu dítěte (dle zákona o pohřebnictví do 96 hodin od oznámení úmrtí prostřednictvím Listu o prohlídce zemřelého)
(§) Získat srozumitelné informace o zdravotním stavu dítěte, zjištěných vyšetřeních, případných výsledcích pitvy. Mít možnost nahlédnout do zdravotnické dokumentace.
Mít možnost uspokojit kulturní a spirituální potřeby
Být citlivě zdravotnickým personálem doprovázeni s respektem k pocitům, myšlenkám, přesvědčením a svým individuálním přáním
Získat informace o procesu truchlení
Získat srozumitelné a podrobné informace o dalších občanských právech a povinnostech (pohřeb do země, hrobové místo, pohřebné, sociální dávky, rodný list, mateřská dovolená) a možné navazující odborné i laické psychologické pomoci a podpoře.

Na rodiče nesmí být vyvíjen žádnou institucí nátlak požadující jejich rozhodnutí, zda a jakým způsobem s tělem svého mrtvě narozeného dítěte naloží. Nikdo nesmí osoby blízké mrtvě narozenému dítěti či plodu po potratu nutit zajistit pohřbení těchto lidských pozůstatků nebo povolit jejich likvidaci ve spalovně, navzdory tomu, že by si to od nich poskytovatel zdravotní služby nebo obec výslovně přáli. Tato problematika proto patří nikoli na porodní sál, ale do občanské výchovy na základních a středních školách nebo předporodních kurzů. Nepochybně by jedním z vhodných řešení mohlo být stanovení jakési ochranné lhůty, během níž by pozůstalí rodiče, či osoby blízké, mohli svá záporná rozhodnutí bezmyšlenkovitě učiněná vzápětí po perinatální ztrátě odvolat.

4.1 Nemocnice

Nemocnice jsou veřejnými institucemi a opomenutí jejich zdravotnického personálu v oblasti nakládání s mrtvě narozenými dětmi jsou v České republice tak častá a takového rozsahu, že je třeba se v souladu s Úmluvou ptát nikoli po odpovědnosti poskytovatelů zdravotních služeb, ale po odpovědnosti státu, konkrétně obou komor Parlamentu ČR a Ministerstva zdravotnictví.

Jsou nemocnice oprávněny nebo mají alespoň nějaký závažný důvod mrtvě narozené děti spalovat ve spalovně beze stopy? Jak má prosektura naložit s opuštěným tělem mrtvorozence nalezeným mimo zdravotnické zařízení nebo přivezeným z jiné porodnice pouze k pitvě? Jak zajistit předání Listu o prohlídce zemřelého – mrtvě narozeného dítěte matce, která odešla z porodnice „na revers po dvou hodinách od porodu“?

Explicitně se poskytovatelé zdravotních služeb opírají o zákonnou povinnost plod po potratu spálit, implicitně mohou mít obavy z nepietního chování rodičů nebo osob blízkých k plodu, což nám přijde paradoxní. Že by rodiče, kteří mají ke svému dítěti nejblíže a dobrovolně žádají o jeho vydání, v nejbolestnější fázi svého truchlení s jeho tělem nakládali blasfemicky? Cožpak by ho snad prodali, zmrazili, snědli nebo pohodili jako budoucí hnojivo do kompostu? Tato případná právní domněnka je nelogická, a proto vyvratitelná.

Některé porodnice, zřejmě v obavách z porušení § 91 zákona o zdravotních službách přikazující zpopelnění, trvají na vydání plodu po potratu odděleními patologie výhradně provozovateli pohřební služby. Je pro ně důležité mít na papíře nějaké razítko a podpis. Tento byrokratický úkon zřejmě vnímají jako záruku jeho zpopelnění v krematoriu namísto pohřbení do země. Pohřební služba sice splní svůj čistě administrativní úkol v kanceláři prosektury, vše ostatní ale může být ponecháno na rodičích: zabalit plod po potratu do prostěradla, položit ho do dětské dřevěné rakve vyložené pilinami, senem nebo jiným přírodním materiálem a uložit jej do rodinné hrobky na hřbitově.32) Namísto nich by mohl takový pohřeb plodu po potratu do země vypravit kdokoli, nejen fyzická osoba.

4.2 Emoční podpora

Další neopomenutelnou otázkou je psychologická stránka perinatální ztráty. Ne všichni poskytovatelé zdravotních služeb umí doposud na nelehké životní okamžiky matek během perinatální ztráty adekvátně a empaticky reagovat. Spolehnutí se na ústní dohodu s nemocnicí, že se postará o pohřbení mrtvě narozeného dítěte, je morálním hazardem stejně, jako když zdravotnickému personálu nemocnic stačí neinformovaný souhlas matky s likvidací těla jejího dítěte společně s amputáty a jiným nemocničním odpadem beze stopy jakýchkoli ostatků a místa uložení.

Citujme výstižná slova primáře gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Jihlava Aleše Roztočila:

Tato smutná povinnost není sice denním chlebem porodní asistentky a porodníka, nicméně zvláště proto je dobré si stanovit standardní postupy v této situaci /…/ pro informaci volit důstojné, uzavřené prostředí bez přítomnosti cizích osob /…/ Nespěchat, nelhat a nevymýšlet si. Volit výrazové prostředky adekvátní schopnostem chápání rodičů. Docílit jejich pochopení případu. Klidně a vyčerpávajícím způsobem odpovědět na všechny jejich možné i nemožné otázky. Nestavět se do nadřazené, mentorské pozice. Chápat jejich smutek i negativní reakce /…/ Nebránit rodičům ve vizuálním i taktilním kontaktu s mrtvým novorozencem. Pokud odmítají novorozence vidět a chtějí o něm informace, podrobně jim stav novorozence popsat /…/ Probrat možnosti pohřbu a respektovat jejich přání. Nabídnout pomoc rodičům při informování příbuzných. Umožnit jim mít trvalou vzpomínku na mrtvého novorozence….[27, s. 130-131].

I když rodiče během relativně krátkých necelých 100 hodin od převzetí Listu o prohlídce zemřelého vlivem traumatického prožitku a díky časté absenci adekvátní profesionální emocionální podpory ze strany poskytovatele zdravotních služeb zájem o pohřbení svého mrtvě narozeného dítěte neprojeví, velká většina z nich po týdnech a měsících svého rozhodnutí lituje, neboť vnímají absenci rituálu rozloučení (a to nejen v bezprostředním období truchlení, ale i po mnoha letech) jako bolestný, nenapravitelný „zářez“ do jejich rodových kořenů a téměř bez rozdílu vyslovují shodnou otázku: Kde je uloženo tělo našeho dítěte? U mnohých se dostavují i výčitky, že neměli odvahu na své mrtvorozené dítě ani pohlédnout, což jim často nebylo ani nabízeno.

A nejsou to jen zdravotnická zařízení, v nichž se ženy po tichém porodu svého dítěte necítí být matkami. S náležitou podporou se často nesetkávají ani ve svém okolí, které na tuto jejich nečekanou ztrátu neumí nebo nechce, byť laicky, empaticky reagovat. Na vině je možná obecné tabuizování smrti jako takové v moderní společnosti.

4.3 Statistika

Demografické údaje zaměřené na přehlednou informaci o celkovém počtu dětí zemřelých před narozením za uplynulá období bychom v publikacích Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) či Českého statistického úřadu (ČSÚ) hledali marně. Sledovány jsou pouze „děje“, tj. narození, umělé přerušení těhotenství, samovolný potrat, z nichž bylo nutno při zpracování níže publikovaných údajů v tabulce č. 2 vycházet.

Pojem děti zemřelé před narozením zahrnuje všechny statisticky vykázané děti ztracené v těhotenství, tj. děti, které zemřely v lůně matek před svým narozením bez ohledu na délku těhotenství či jejich váhu nebo bez ohledu na způsob ukončeného těhotenství. Jak je z tabulky patrno, jejich počet ročně osciluje zhruba kolem čísla 40 000.

Tabulka 2. Děti zemřelé před narozením v ČR v letech 2001 – 2013

	Děti zemřelé před narozením celkem	Mrtvě narozené děti	Plody po potratu a jiné lidské pozůstatky*)
	Děti zemřelé před narozením celkem	Mrtvě narozené děti	Celkem	z toho po samovolném potratu
2001	45320	263	45057	11116
2002	44004	261	43743	11256
2003	42576	272	42304	11660
2004	41589	265	41324	12402
2005	40310	287	40023	12245
2006	40258	299	39959	13326
2007	41232	315	40917	14102
2008	41718	272	41446	14273
2009	40847	319	40528	14629
2010	39566	293	39273	13981
2011	39181	317	38864	13637
2012	37733	379	37733	13515
2013	38053	366	37687	13708
2001-2013 celkem	532387	3908	528858	169850

* jinými lidskými pozůstatky se rozumí plod po potratu vážící méně než 500 gramů, u kterého po opuštění dělohy nebyly určeny žádné známky života uvedené v písm. a) bod 2. Jinými lidskými pozůstatky se rozumí i biologické zbytky potratu podle zvláštního právního předpisu, viz http://tobit.cz/navrh-novely/

(31.12.2014)

Zdroj: ČSÚ, Statistická ročenka, ÚZIS, Potraty v roce 2013

Jednodušší je sledování počtu mrtvě narozených dětí, které zkomplikovala v průběhu roku 2012 pouze změna zákonné definice z dřívějších minimálně 1000g na 500g porodní váhy.

Na první pohled relativní úbytek počtu mrtvě narozených dětí, tj. dětí, kterým je vystavován rodný list, za uplynulé dva roky je ve skutečnosti přímo úměrný smutné realitě odrážející současný trend v dnešní populaci, tedy klesající porodnost (domněnky o chybném vykazování si raději ani nepřipouštíme). Zatímco v roce 2012 byl oproti roku předcházejícímu počet narozených o 35 nižší, při porovnání let 2012 a 2013 se již jednalo o pokles 1 838 dětí (celkem 107 117 narozených v roce 2013).

Tabulka 3. Vývoj počtu mrtvě narozených podle definice platné do 31. 3. 2012 a od 1. 4. 2012 v ČR 33) v porovnání se Skotskem

Rok	Česká republika Potraty s hmotností 500 – 1000 g			Mrtvě narození – původní def.	Mrtvě narození – nová def.	Pitvy	Skotsko
Rok	samovolné	UPT	celkem	Mrtvě narození – původní def.	Mrtvě narození – nová def.	Pitvy	Mrtvě narození od 24. týdne	z nich zpopelněno
2006	141	116	257	299	556
2007	112	104	216	315	531
2008	116	122	238	272	510
2009	139	108	247	319	566
2010	90	104	194	293	487		291	89
2011	99	78	177	317	494	302	299	103
2012	34	69	103	324	379		274	89
2013	0	18	18	251	366

Zdroj: ČSÚ, Hlášení o narození; ÚZIS ČR, Národní registr reprodukčního zdraví, Příloha Q zprávy Skotské vlády publikované pod názvem „Report of the Infant Cremation Commission“ [srov. 26].

V roce 2012 bylo v České republice mrtvě narozeno 379 dětí vyjma 103 dětí, které byly evidovány jako potrat (případy před změnou definice a chybně vykázaní). V roce 2013 bylo mrtvě narozeno 366 dětí a chybně vykázaných jako potrat bylo už jen 18.

4.4 Pitva

V roce 2011 nebylo pitváno 15 mrtvě narozených dětí. Prokazatelný nesouhlas s provedením pitvy mrtvě narozeného dítěte, který je součástí zdravotnické dokumentace vedené o matce (srov. § 89 odst. 4 zákona o zdravotních službách), ještě není zárukou jejího neprovedení. To platí především u pitev soudních nebo anatomicko-patologických, přičemž posledně zmíněná je dokonce dle ust. § 88 odst. 2 zákona o zdravotních službách u mrtvě narozených dětí povinná.

Problematické jsou ovšem situace, kdy je sice podle citovaného zákona pitva povinná, ale lékař prohlížející tělo mrtvě narozeného dítěte nebo poskytovatel provádějící pitvu (patolog) rozhodne o jejím neprovedení v souladu s § 89 odst. 3 citovaného zákona, protože rodiče nebo osoba blízká mrtvě narozenému dítěti vyslovili prokazatelně nesouhlas s jejím provedením. Tím, že od 1. 1. 2014 občanský zákoník předpokládá rejstřík osob souhlasících s pitvou a současně konstruuje existenci nevyvratitelné zákonné domněnky nesouhlasu s pitvou, zjevně podle T. Doležala nepočítá s variantou, že by lidé projevovali výslovně rovněž nesouhlas s pitvou a nestanoví, jakým způsobem by měli nesouhlas projevit [srov. 15, s. 634]. Pojem „prokazatelného nesouhlasu“ není definován ani v zákoně o zdravotních službách, pouze je „součástí zdravotnické dokumentace vedené o matce“, ačkoli pojem prokazatelného souhlasu definován tímto zákonem je (§ 81 odst. 5). Zvláštní forma nesouhlasu s pitvou mrtvě narozeného dítěte by tedy měla být stanovena vnitřním předpisem toho kterého zdravotnického zařízení. Jiné výklady dovozují následující: Existuje-li definice prokazatelného souhlasu včetně způsobu jeho prokazování, pak je při nesplnění jeho podmínek automaticky presumován nesouhlas, který není nutné prokazovat.

Nový civilní kodex vyvolává výkladové nejasnosti a nekoresponduje se zákonem o zdravotních službách. Dle důvodové zprávy k občanskému zákoníku je zákon o zdravotních službách zákonem speciálním a problematika, kterou se občanský zákoník snaží v ustanovení § 113 odst. 2 a ustanoveních § 115 až § 117 obsáhnout, věcně spadá právě do jeho působnosti. Z tohoto důvodu zveřejnilo Ministerstvo spravedlnosti dne 20. 8. 2014 pracovní verzi návrhu změn citovaných ustanovení občanského zákoníku.34) V této pracovní verzi není opomenuta ani právní úprava transplantačního zákona (§ 13 a 16), dle které lze odběr z těla zemřelé osoby uskutečnit pouze tehdy, pokud s tím zemřelý nebo zákonný zástupce nezletilé osoby nebo osoby omezené ve svéprávnosti nevyslovil prokazatelně nesouhlas a stanoví se jí i forma, jakou je potřeba nesouhlas vyslovit. Byl-li odběr proveden, provádí se na těle zemřelého pitva.

5 TOBIT, O. S.

Díky lacuna iuris v českém právním řádu není pohřbívání mrtvě narozených dětí koncesovanou živností, k jejímuž výkonu by byl nutný živnostenský list. Činnost členů této nevládní neziskové organizace se neomezuje jen na vypravování pohřbů opuštěným dětem zemřelým před narozením. Je zaměřena i na pomoc jejich rodičům při řešení praktických otázek spojených s touto nelehkou životní situací. Vloženými reálnými příběhy a kazuistiky bychom rádi alespoň v náznacích blíže ilustrovali činnost spolku Tobit, o. s. (dále jen Tobit).

Bezprostředním impulsem pro založení občanského sdružení byl církevní pohřeb plodu po potratu v květnu 2013. Věřící rodiče tehdy odmítli jeho genetické vyšetření a marně prosili o vydání k pohřbení do země. Vedení nemocnice s nimi komunikovalo opatrně a taktně, nicméně odmítavě. Od právníka nemocnice se otec dítěte dozvěděl o knize Pohřebnictví, která v několika kapitolách tuto nejcitlivější část celé právní úpravy pohřbívání analyzuje z ústavně právního hlediska [9]. Nakonec jsme žádali písemně nejen primáře, ale oslovili jsme též ombudsmana, ministerstvo zdravotnictví a hejtmana kraje. Po týdnech nejistoty se podařilo plod po potratu společně s pohřební službou v českolipské nemocnici převzít a pohřbít jej do rodinné hrobky.

Pokud rodiče o vypravení pohřbu v zákonné lhůtě 96 hodin zájem nemají, dítě se v nemocnici, s níž má Tobit smlouvu, odpadem nestane. Tobit pohřbívá namísto rodičů. Bylo by nedostačující, aby byl personál oddělení porodnic či patologií ztotožněn s cílem našeho sdružení. Statutární orgány nemocnic musí nejdříve změnit své vnitřní předpisy a mechanismy, jinak by jejich zaměstnanci postupovali svévolně a hrozil by jim pracovně právní postih.

Paní V. K. (nar. 1981) byla v nemocnici hospitalizována ve dnech 7. – 8. 2. 2014 pro spontánní potrat v 17. týdnu gestace. V den příjmu požádala přítomnou zdravotní sestru o vydání plodu k pohřbení, což bylo zapsáno i do teplotky na její posteli. Po velké vizitě si ji vzal primář stranou, aby jí sdělil, že vydání těla není možné, protože se „spotřebuje na genetické vyšetření“. Dlouhé tři měsíce měla čekat na výsledky histologického vyšetření. Ještě koncem dubna matka nevěděla, kde je tělo plodu uloženo. Tobit kontaktovala telefonicky dne 29. 4. 2014 s prosbou o nápomoc s vydáním plodu k pohřbení, které se nakonec nezdařilo. Uvedený příběh však zasel nadějí pro budoucí rodiče dětí zemřelých před narozením v tomto zdravotnickém zařízení. Ředitel Tobitu na základě telefonního a písemného kontaktu s touto maminkou kontaktoval dne 2. 5. 2014 emailem zmíněnou zdravotní sestru s prosbou o společnou schůzku i za účasti primáře oddělení porodnice ve věci nabídky možné dlouhodobé spolupráce. O týden později byl s vedoucí oddělení právních věcí nemocnice dojednán termín schůzky a v červnu 2014 byl Tobitem odeslán návrh smlouvy, který je v době přípravy tohoto příspěvku v připomínkovém řízení.

První dvě smlouvy o spolupráci uzavřel Tobit s Nemocnicí Jihlava35) a se Statutárním městem Liberec36) Následně se smluvně dohodl na spolupráci s Nemocnicí milosrdných bratří (Brno) a Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze. První tři pohřby mrtvě narozených dětí vypravili autoři tohoto článku v září 2014 v Liberci.

Se svojí negativní zkušeností s postupem nemocnice se spoluautorce tohoto příspěvku svěřili pozůstalí rodiče mrtvě narozeného romského dítěte vážícího 860 gramů, kteří mu chtěli vypravit v listopadu 2013 pohřeb. Matka chtěla asi 2 hod po tichém porodu své dítě vidět (po celou dobu pobytu na porodním sále to personálu opakovala, přestože ten to i u porodu přítomnému otci rozmlouval s vysvětlením, že by matka mohla svůj prožitek ze ztráty negativně promítnout do vztahu s žijícím prvorozeným potomkem). Namísto toho jí bylo řečeno, že dítě již na oddělení není a byl ji předán k vyplnění formulář příslušné nemocnice (Prohlášení), v němž si měla vybrat ze dvou variant: I. zpopelnění v krematoriu s tím, že si buď a) vyzvedne urničku se zpopelněnými ostatky (aniž by bylo specifikováno kde) a uloží na pohřebišti v místě bydliště nebo b) žádá o uložení do společného hrobového místa v urnovém háji krematoria. II. vlastní individuální zajištění pohřbu a závazek úhrady nákladů s ním spojeným. Matka ve stresu zatrhla možnost a), protože rodiče chtěli mít urnu doma (tím hlavním vnímatelným slovem pro ně bylo v prvních desítkách minut po potvrzené ztrátě dítěte slovo „urna“), a zároveň v kolonce pod variantou II. vyplnila požadované kontakty. Zaměstnanci nemocnice, i přesto, že neustále opakovala, že chce dítě vidět, aby ho mohla na pohřeb obléci, ze zvyku vyvodili i v tomto případě možnost I. a) a tímto svým zavedeným mechanickým postupem bezcitně a nenávratně připravili pozůstalé rodiče o možnost vypravit svému dítěti pohřeb sami. A nejen to. Sdělili jim, že pohřeb se může konat až po pitvě, což prý bude trvat 1-3 měsíce. Do konce roku kontaktovali 4x marně nemocnici, aby se dozvěděli, kde tělo jejich dítěte je. Počátkem ledna následujícího roku se dozvěděli, že pitva byla provedena již čtvrtý den po porodu a následující den zajistila pohřební služba, u níž si rodiče vypravení pohřbu neobjednali, zpopelnění jeho těla v krematoriu.

Pohřbíváním opuštěných dětí zemřelých před narozením nevyjadřuje člen Tobitu pouhou úctu k těmto lidským pozůstatkům. Svým konáním zároveň veřejně sděluje, jaké hodnoty jsou pro něj důležité. Vedle rozloučení s někým, kdo odešel, jde zároveň o nabídku cesty pro ty, kteří zůstali.

5.1 Pohřeb a hrob

Forma pohřbu dětí zemřelých před narozením je zvlášť důležitá. Slaví-li jej člověk sám, nutně propadá smutku. Pohřební rituály jsou nutné právě tam, kde jsou okolnosti smrti neobvyklé, zřídka opakované a emocionálně náročné: tichý porod je v našem individuálním životopise něčím, na co jsme se nemohli připravit sbíráním zkušeností.

Radikálně řečeno: žádné mrtvě narozené dítě nemá pohřeb a ani ho nemůže nemít. Tím více je důležité pochopit obsah pojmů pohřeb nebo pohřbení. Můžeme-li říci, že „každé mrtvě narozené dítě má pohřeb, aniž bylo pohřbeno“, pak se vpravdě nemusíme bát vysloviti, že „je těžké a namáhavé být pohřben a nemít pohřeb“. Že je nejen více druhů pohřbů, ale i důvodů pro něj. Jsme přesvědčeni, že pohřeb mrtvě narozených dětí nenáleží k věcem, které lze nahradit, tedy k věcem, jichž je možno se zdržet.

Aby členové Tobitu mohli smutečním obřadům předsedat, opírají se o rituály, v nichž se obrážejí prožitky celých generací. Nabízejí sdílení svépomocných skupin rodičů, modlitby za důstojné zacházení s těly dětí zemřelých před narozením a jejich rodiče, v den výročí nebo na „Dušičky“ navštíví společně „Tobití“ hrob, slaví zádušní bohoslužby. Tobití služba tak má, díky její církevní sekci, dvě roviny: skutky tělesného a duchovního milosrdenství. Hrobová místa a rakve jsou v těchto aktivitách nezastupitelné, vrcholem je duchovní pomoc.

Claudie se svým rodičům narodila při tichém porodu v listopadu 2013. Matka při pohledu na pamětní kartičku s otiskem chodidla své dcery jen pokrčí rameny a se slzami v očích pronese: „….Co bylo na skládačce napsáno mě v nemocnici vůbec nezajímalo, nečetla jsem to tam. Těšila jsem se domů… Pamatuji si jen, že mi řekli, že mi na památku otiskli nožičku dcery a dali mi tuhle skládačku s čápem. Když jsem ji doma po několika dnech otevřela, rozbrečela jsem se…“

Uvedené leporelo obsahovalo po otevření na druhé straně následující text:
Milá maminko a tatínku,
právě se vám v naší porodnici narodilo děťátko!
Moc vám blahopřejeme a děťátku přejeme do života hodně štěstí!
Pro děti, které se u nás narodily, jsme založili jejich klub.
Pokud chcete, můžete se přijít podělit o radost ze svých ratolestí
při oslavě dne dětí a na Mikuláše.
Děkujeme!

Zadní strana skládačky odkrývá subjekt, který tento reklamní materiál financoval (pozn. uvedená webová adresa firmy již neexistuje, resp. je na ní skryta doména req.cz nabízející informační systémy). Personál porodnice se tak stává marketingovým spoluhráčem firmy obchodující s pupečníkovou krví.

První společné hrobové místo Tobitu. a zároveň historicky první společné hrobové místo dětí zemřelých před narozením v moderních dějinách České republiky vzniklo na Vinohradském hřbitově v Praze na základě smlouvy se Správou pražských hřbitovů. Jedná se o trvalé užívání opuštěné hrobky č. 23 v oddělení 35 z roku 1917, která zůstala v péči Správy pražských hřbitovů. Díky vstřícné nabídce ředitele této příspěvkové organizace hl. m. Prahy Martina Červeného do ní Tobit může pohřbívat děti zemřelé před narozením nebo ukládat jejich zpopelněné ostatky bezplatně. Velmi důležité je, že evidence pohřbených dětí a jejich hrobů bude zajištěna nejen spolkem Tobit, ale i správcem příslušného hřbitova.

5.2 Reforma liturgie

Problematika dětí zemřelých před narozením dosud nepronikla dostatečně ani do prostředí křesťanských církví registrovaných v České republice. Členové církevní sekce Tobitu se rozhodli oslovit některé z nich s prosbou o úpravu příslušných liturgických textů, aby v nich bylo vhodným způsobem pamatováno i na tyto děti a jejich pozůstalé rodiče. Jako první oslovili se svojí žádostí prostřednictvím prof. MUDr. Květoslava Šipra, tajemníka Rady pro bioetiku České biskupské konference (ČBK) a člena Papežské akademie pro život, mons. Tomáše Holuba, generálního sekretáře ČBK a P. Jana Šlégra, sekretáře Komise ČBK pro liturgii nejpočetněji zastoupenou Římskokatolickou církev, následovat bude Českobratrská církev evangelická a Církev československá husitská, které budou rovněž požádány o úpravu svých Agend. Inspirováni sousedním Slovenskem,37) připojili ke své žádosti odeslané ČBK v lednu 2014 k projednání vlastní návrhy modliteb, včetně vybraných textů z evangelia, které by mohly být vhodné pro pohřební obřady nepokřtěných děti, které se narodily až po své smrti.

Při jejich tvorbě vycházeli také ze slov Ks. A. Sobczaka, doktora církevního práva a víceoficiála Městského soudu v polském Hnězdně, který dne 15. 10. 2012 řekl v rozhovoru pro Katolickou informační agenturu (KAI):

……… ./.…/Pokud jde o modlitbu pro malé děti, musíme si nejprve uvědomit, jaký je smysl modlitby během pohřbu dospělého. Modlíme se za odpuštění hříchů, kterých se daná osoba dopustila během života na Zemi z lidské slabosti a za věčnou spásu pro tuto osobu. Dopustily se malé děti nějakého hříchu? Samozřejmě, že ne! Takže tón našich modliteb pro malé děti je zcela odlišný od modliteb během pohřbu dospělého. Nemodlíme se za spásu těchto dětí, protože jsou již spaseny, jsou malými svatými, ale v našich modlitbách děkujeme Pánu Bohu za jejich spásu a prosíme o milost a sílu pro nejbližší zemřelého dítěte, a to zejména pro rodiče. /../ Neobjednává se mše svatá za spásu dítěte zemřelého před narozením, ale je možné objednat mši sv. díkůvzdání za spásu tohoto dítěte a za úmysly rodičů.“38)

Liturgická kniha římskokatolické církve Pohřební obřady má díky reformě II. vatikánského koncilu krásné modlitby za nepokřtěné děti [srov. 24]. Touha dítěte po křtu se přenáší na rodiče, kterým dítě zemřelo a nestihlo se pokřtít. Vyplývá to z jejich spojení s církví tím, že pod vlivem Ducha svatého projevili touhu o přičlenění svého dítěte k ní, a proto jsou nepokřtěnému dítěti uděleny výsady příslušející křesťanům. Mezinárodní teologická komise začala zkoumat tuto otázku už v roce 2004 pod vedením tehdejšího kard. Ratzingera, kterému z titulu Prefekta kongregace pro nauku víry náleželo také předsednictví v tomto poradním grémiu. Mezi argumenty najdeme také to, že Bůh může vždy udělit milost křtu, i pokud není udělena svátost, což je třeba brát v úvahu zejména v případech, kdy křest není možný [srov. 16]. Děti zemřelé před narozením v žádném případě křtít možné není. Výsledný text tak nemá být čten z pozice zrelativnění křtu či z pozice oslabení jeho nutnosti.

Chceme zdůraznit, že celé naše úsilí směřuje k prokázání seriózních důvodů pro naději, že Bůh tyto děti spasí, neboť se nemohlo vykonat to, co bychom si pro ně přáli vykonat, tedy pokřtít je ve víře a uvést je do života církve (čl. 103).

Citovaná liturgická kniha tento postoj teologicky rozlišuje takto: v případě pokřtěného dítěte vyjadřuje naši víru, že je v nebi, a prosí, abychom i my s ním měli účast na věčné radosti. V případě nepokřtěného dítěte vyjadřuje naději, že láska Boží je neopustí.39) Zatímco u pokřtěných dětí liturgická kniha obsahuje přímo modlitby za tyto děti („Bože, do Tvých rukou svěřujeme s důvěrou naše dítě…“), u nepokřtěných dětí dává přednost modlitbě za jejich rodiče („Shlédni na víru těchto rodičů a potěš je…“).

Výše prezentovaný liturgický přístup je mnohem opatrnější než citovaný názor pana Sobczaka. Kanonický problém zdůrazňovaný českou katolickou církví může být také v tom, že v římskokatolické církvi nebylo nikdy zvykem pohřbívat děti, které vlastně nezemřely. Pouze se narodily. A byly v tu chvíli již mrtvé.

Podle etnoložky Alexandry Navrátilové se v českých zemích křtilo i při sebemenších známkách života, někdy i předstíraných, a dítě pak porodní babka nahlásila do církevní matriky jako živě narozené [srov. 19, s. 55]. Někdy tak činila i ze strachu, aby nebyla nařčena ze špatného vedení porodu. Byly však i opačné případy: nemajetní rodiče si sami přáli označit dítě zemřelé po porodu jako mrtvě narozené, aby nemuseli hradit výlohy, spjaté s církevním pohřbem. Podle lidové zbožnosti se mrtví novorozenci ihned stávali andělíčky. Z této víry pravděpodobně pochází i andělíčkářka – pojmenování pro porodní bábu provádějící potraty.

Pokud by některé z navržených modliteb ČBK na svém 97. plenárním zasedání biskupů ve dnech 6. a 7. května 2014 v Olomouci schválila, nebo se jimi alespoň nechala pouze inspirovat, zbýval by po dlouhých čtyřiceti letech jen krůček k revizi knihy Pohřebních obřadů. Tím mohlo být odeslání žádosti o změnu českých pohřebních obřadů do Říma, a to v oblasti, která nemá v českém prostředí kořeny. Tobit, o. s. sice neobdržel na svůj návrh od ČBK oficiální odpověď, přesto si reakci P. Jana Šlégra publikovanou v Katolickém týdeníku 20/2014 na str. 4 vykládá tak, že ke Svatému stolci ve Vatikánu zřejmě ve střednědobém horizontu žádný návrh liturgických modliteb za děti zemřelé před narozením Českou biskupskou konferencí odeslán nebude. V nezveřejněném zápisu květnového plenárního zasedání ČBK se podle slov P. Jana Šlégra píše o tom, že liturgická komise ČBK připraví zprávu do diecézních věstníků o pastoračním přístupu k rodinám, které během těhotenství přišly o dítě.

Milostivý Bože, náš nebeský Otče,

jindy tak rozhodní a odhodlaní, pokorně dnes stojíme před Tebou zasaženi nečekanou ztrátou. Zmateni bolestí a naplněni zármutkem jsme jako třtina ve větru se klátící. Prosíme Tě, pomoz nám, abychom nepropadli pocitu beznaděje, který se pokouší vloudit do našich dnů. Ty víš, jak jsme smutni v této chvíli loučení s naším děťátkem. A přece Ti chceme děkovat za jeho kratičký život, který prožil jen v těle své maminky. Věříme, že Tvůj Syn Ježíš Kristus jej společně s Tebou přijal v nebeském království do věčné radosti. Posiluj a upevňuj v nás naději na život věčný, v němž budou přetrhaná pouta obnovena. Veď nás po své cestě. Amen.

5.3 Novela zákona o pohřebnictví a zákona o zdravotních službách

Postoj současné české vlády k mrtvě narozeným dětem bolestně zasahující do života jejich rodičů bude, dle našeho názoru, lakmusovým papírkem k testování perspektiv české demokracie.

Na základě doporučení lékařů podstoupila dne 22. 5. 2014 paní B. ve 23. týdnu gestace umělé přerušení těhotenství z důvodu vrozené vývojové vady plodu pravděpodobně neslučitelné se životem po jeho narození. „Druhý den ráno mi přinesli papír, kde jsem měla podepsat, zda si přeji nebo nepřeji pohřeb. Bohužel jsem na to vůbec nebyla připravena a ve stavu, v jakém jsem byla, jsem podepsala, že ne. Mrzí mě to. Chtěli to vědět hned a doma se mi to samozřejmě rozleželo. O Tobitu jsem se dověděla až nyní.“ Dne 22. 6. 2014 oslovila Tobit (ihned, kdy se z internetové diskuze o jeho existenci dověděla) a požádala o pomoc. Na základě telefonického a písemného upřesnění vzniklé situace následujícího dne jí byl 24. 6. 2014 odeslán vzor žádosti adresovaný příslušné klinice. Matka byla rovněž ujištěna, že její dceři bude příslušnou matrikou vystaven rodný list. Nemocnice ihned po přijetí žádosti matku telefonicky kontaktovala a sdělila jí, že dítě již bylo před několika dny spáleno. Matka sice navštívila matriku, ale až po uplynutí správní lhůty 30 dní. Na rodném listě je tak pouze příjmení matky bez křestního jména jejího dítěte. Snahou rodičů bude alespoň zjistit, kde jsou zpopelněné pozůstatky jejich dcery uloženy. V době zpracování tohoto příspěvku odpověď na uvedenou otázku ještě neznali.

Zkusme se poohlédnout po příčinách současného stavu. Do okamžiku účinnosti zákona č. 256/2001, o pohřebnictví (1. 1. 2002) nestálo pohřbívání mrtvě narozených dětí, bez ohledu na délku jejich gestačního stáří, váhy nebo velikosti, nic v cestě. Žádný zákon se totiž do té doby detailně nezabýval definicí mrtvého lidského těla. Ani s pohřbíváním související vyhlášky ve 20. století nijak neeliminovaly možnost pohřbívání mrtvě narozených dětí, naopak s ním počítaly. V této souvislosti nelze nezmínit ani nařízení ministra zdravotnictví vydané 10 let po ukončení 2. světové války, které tyto nejmenší neopomenulo: mrtvolou se rozumí i mrtvola dítěte, které bylo porozeno mrtvé.40)

Narychlo schváleným poslaneckým návrhem novely výše uvedeného zákona o pohřebnictví těsně před nabytím jeho účinnosti (sněmovní tisk č. 1011, schváleno 28. 11. 2001) došlo ke změně jeho ustanovení v § 2 písm. a), ve kterém byl vypuštěn termín plod po potratu.

V důvodové zprávě šestice jeho předkladatelů z ODS mimo jiné uvedla:

/…/ Definováním plodu po potratu jako lidským pozůstatkem v zákoně o pohřebnictví a současným zrušením předpisu, který umožňoval zpopelnění potraceného plodu ve spalovně zdravotnického zařízení, vzniká oprávněná obava ze zákonné povinnosti tyto definované lidské pozůstatky pohřbívat, tzn. uložit do hrobu nebo hrobky na veřejném pohřebišti nebo zpopelnit v krematoriu.41) Pohřbít potracený plod, není-li nijak registrován v úmrtní matrice, resp. knize úmrtí, je prakticky neproveditelné. V úvahu je nutno vzít i etickou nepřijatelnost takovéhoto aktu. V praxi není za posledních 10 let znám případ žádosti matky nebo obou rodičů o pohřbení potraceného plodu. /…/ Pohřební ústav Hl. města Prahy například v posledních deseti letech nezaregistroval jedinou žádost o pohřbení mrtvě narozeného dítěte. [30]

Po 13 letech nezbývá než konstatovat, že se tehdy zákonodárci ve svých úvahách mýlili. Tvrzení o neexistenci jediné žádosti pohřbít mrtvorozené dítě vzalo od té doby také za své. Nezahrnutí pozůstatků mrtvě narozených dětí mezi nově definovaný pojem mrtvé lidské tělo v zákoně o pohřebnictví zbavilo tisíce matek možnosti pietního rozloučení se se svým dítětem a potažmo tak negativně zasáhlo do jejich soukromého a rodinného života. Stalo se spíše zvykem pohlížet na těla mrtvorozenců jen jako na odpad, jako na pouhou oddělenou část těla jejich matek, včetně těch, které si ukončení těhotenství nepřály, a došlo k němu spontánně. A to i přesto, že zákon o zdravotních službách v ustanovení § 91 těla mrtvě narozených dětí mezi patologický odpad nezahrnuje.

Paní L. porodila ve 27. týdnu gestace již zemřelého syna Jana (760 g, 37 cm). Informovala personál nemocnice, že si přeje dítěti vypravit pohřeb. Obdržela List o prohlídce zemřelého, jednu z namnožených kopií obsahující kontakt na příslušnou matriku s poznámkou určenou pro matky novorozenců (nikoli mrtvě narozených dětí), kontakt na pracovníka nemocnice, který jim poskytne informace ohledně pohřbu a památeční kartu – barevně ilustrovaný obrázek s vyplněnými údaji o jejich synovi. V pravém horním rohu tohoto reklamního letáku je pod názvem firmy HIPP slogan: Pro to nejcennější v životě. Dne 26. 7. 2014 kontaktoval otec dítěte Tobit. Autorkou tohoto příspěvku mu byly poskytnuty požadované informace a sepsána žádost adresovaná nemocnici. Církevní pohřeb v úzkém kruhu rodiny se uskutečnil na Vinohradském hřbitově v Praze dne 1. 8. 2014, kde byl Jan uložen do rodinného hrobu.

Jednou z možností, jak stávající stav změnit, je upozorňovat co nejširší veřejnost na tento neutěšený stav a tím politiky donutit, aby se o tuto problematiku zajímali a potažmo ji úpravou legislativy a navazujícími systémovými opatřeními řešili. K nastartování této změny chce přispět spolek Tobit nejen svým vznikem a službou pomoci rodičům zasaženým náhlou ztrátou, ale i předložením návrhů možných cest k nápravě. Jedním z prvních počinů je zpracování návrhu na dílčí změny zákona o pohřebnictví a zákona o zdravotních službách, který oblast vydávání dětí zemřelých před narozením rodičům k pohřbení zdůvodňuje i z ekonomického hlediska.

Závěr

V České republice přibývá v oblasti zacházení s dětmi, které zemřely před narozením, stížností rodičů a občanských iniciativ upozorňujících především na problém nedostatku právní jistoty a předvídatelnosti. Český právní řád, obecně závazné právní předpisy, obecně závazné vyhlášky obcí, ani vnitřní provozní řády českých nemocnic, krematorií a spaloven zdravotnického odpadu neposkytují adekvátní právní ochranu mrtvě narozeným dětem proti možné svévoli úředníka, zdravotnického pracovníka nebo provozovatele krematoria či spalovny. Tato tristní realita je nepochybně v rozporu s požadavkem zákonnosti kodifikovaným v Úmluvě.

Zmatečnost a nejasnost, s jakou zdravotnická zařízení řeší nakládání s opuštěnými dětmi zemřelými před narozením, je zjevná z jednotlivých případů, které za poslední období řešil spolek Tobit. Inspirován poznatky z nastavených zákonných mantinelů některých evropských zemí a tamní praxí, vypracoval Tobit v červnu 2014 návrh dílčích legislativních změn v oblasti pohřebnictví a zdravotních služeb. Jedná se o nepochybně lepší řešení, než nabízí stávající právní úprava, když už ne dobré, které je o něco blíže základním lidským právům, když ne spravedlivé. Nezbývá, než si přát, aby zahraniční praxe zmíněná v úvodní části tohoto příspěvku, stanovisko veřejného ochránce práv a aktivity občanské společnosti byly našim současným zákonodárcům příkladem toho, že s pozůstatky dětí zemřelými před narozením bez ohledu na délku těhotenství je již v evropských zemích standardem nakládat pietně.

Viděno pouhou řečí čísel, jen z úzkého pohledu ekonomické rentability, nelze management českých nemocnic vinit z toho, že po marném uplynutí 96 hodinové lhůty zajišťuje likvidaci opuštěných mrtvě narozených dětí ve své spalovně. Díky platné legislativě neumožňující nemocnicím adekvátní refundaci vynaložených pohřebních nákladů, je jejich jediným možným příjmem v této souvislosti úhrada od zdravotních pojišťoven za likvidaci patologicko-anatomického odpadu nebo ponechání vypravení pohřbu na občanské společnosti. Pokud by vedení nemocnic chtělo opuštěným mrtvorozencům zajistit jejich individuální pietní pohřbení, muselo by pro úhradu pohřebních nákladů sáhnout do vlastních zdrojů z vedlejší hospodářské činnosti (např. pronájmu). Znamenalo by to nejen změnu vnitřních předpisů, ale zejména dlouholetých zaběhlých stereotypů.

Z pasivní odevzdanosti však poskytovatele zdravotních služeb vinit lze. Jakoby změna zákonů v oblasti zacházení s dětmi, které zemřely před narozením, měla být jen záležitostí odborníků na smrt. Jako by změna praxe měla být jen záležitostí rodičů, jejich svépomocných skupin a spolků. A když taková organizace vznikne, trvá právním oddělením těchto poskytovatelů zdravotních služeb nekonečně dlouho, než schválí návrh dohody o spolupráci s ní. Žádný právní předpis nemocnicím např. dosud nezakázal hromadné spalování pozůstatků dětí zemřelých před narozením bez společné přítomnosti jiného klinického odpadu v krematoriu. Naopak. Na základě uzavřené smlouvy s provozovatelem krematoria by tak činit mohli. Ani toto možné minimum úcty k jejich pozůstatkům dosud za zdi českých nemocnic neproniklo.

Zájem českého státu je zaměřen na částečnou úhradu nákladů na pohřby těchto dětí těm, kteří se rozhodnou je pohřbít dobrovolně. Obcím stát účelně vynaložené náklady na sociální pohřby dětí zemřelých před narozením nerefunduje. Přesto některé veřejnoprávní korporace a neziskové organizace tyto malé „bezdomovce bez rodného čísla“ na své náklady pohřbívají, za což si zasluhují naši úctu a uznání.

I když nemocnice tělo dítěte zemřelého před narozením vydá, nemusí být ještě vůbec vyhráno. Děti zemřelé před narozením byly ve Skotsku zpopelňovány přes noc ze zbytku žáru po celodenním provozu krematoria a jejich popel smísen s popelem z prvního ranního zpopelnění dospělého člověka. Na Edinburském případu lze ukázat, že se provozovatel krematoria může zachovat ještě hůře než poskytovatel zdravotní péče, když neočekávaně a velmi sofistikovaně poškozuje nejen rodinu po perinatální ztrátě, ale současně i rodinu po běžné trvalé vztahové ztrátě, která netuší, že jsou zpopelněné ostatky jejich dospělého zemřelého „obohaceny“ popelem těla cizího mrtvě narozeného dítěte. Nemocnice je zpravidla veřejná instituce, provozovatel krematoria nikoli. Od nemocnice neočekáváme, že pohřbí profesionálně v souladu se zákonem o pohřebnictví; od provozovatele krematoria ano. Od nemocnice neočekáváme, že nám poskytne informace o tom, kam bude trvale uložen její anatomicko-patologický odpad; od provozovatele krematoria, které tento odpad pro nemocnici likviduje, ano.

BIBLIOGRAFIE

1. Anmodning om begravelse af dødfødt barn, Personregistrering.d, https://www.personregistrering.dk/index.php?id=104 (25. 6. 2014).
2. Bundesgesetzblatt, Teil I 2013 Nr. 23 14. 5. 2013 – Gesetz zur Änderung personenstandsrechtlicher Vorschriften (Personenstandsrechts-Änderungsgesetz – PStRÄndG), Bundesanzeiger Verlag, s. 1126, http://bgbl.de/banzxaver/bgbl/start.xav?startbk=Bundesanzeiger_BGBIstart=//*%255B@attr_id=%27bgbl113s1122.pdf%27%255D#_bgbl_%%2F%2F*%5B%40attr_id%3D´bgbl113s1122.pdf%5D_1412582727650 (30. 8. 2013).
3. Cramb, A., Council official suspended following report on Edinburgh´s baby ashes scandal, The Telegraph, 8. 5. 2014,
http://www.telegraph.co.uk/news/10817374/Council-official-suspended-following-report-on- Edinburghs-baby-ashes-scandal.html?fb (15. 6. 2014).
4. Cramb, A., Parents face ‚lifetime of uncertainty‘ over final resting place of babies, The Telegraph, 30. 4. 2014,
http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/scotland/10799079/Parents-face-lifetime-of-uncertainty-over-final-resting-place-of-babies.html?fb (15. 6. 2014).
5. DOLEŽAL, J. X., Liga za pohřbívání potratů, Reflex, 25. 11. 2013,
http://www.reflex.cz/clanek/komentare/53024/jiri-x-dolezal-liga-za-pohrbivani-potratu.html (15. 4. 2014).
6. Infant Cremation Commission – Scottish Government Response, Edinburg 17. červen 2014], ISBN: 9781784126100,
http://www.scotland.gov.uk/Resource/0045/00453183.pdf (25. 6. 2014).
7. Infant Cremation Commision, The Scottish Goverment, http://www.scotland.gov.uk/Topics/Health/Policy/BurialsCremation/CremationCommission (15. 6. 2014).
8. Knapton, S., Aborted babies incinerated to heat UK hospitals, The telegraph, 23. 3. 2014, http://www.telegraph.co.uk/health/healthnews/10717566/Aborted-babies-incinerated-to-heat-UK-hospitals.html (15. 6. 2014).
9. Kotrlý, Tomáš: Pohřebnictví. Právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků. Linde: Praha 2013.
10. Kotrlý, T., , Kadáver – lidské nebo zvířecí tělo, Slovenské pohrebníctvo, I/2014, s. 24-25,
http://www.pohrebiste.cz/stranky/archiv/resitel/clanky/kadaver0.htm (30. 6. 2014).
11. Kotrlý, T., (Ne)dostatečná evidence dětí zemřelých před narozením, Právní rádce, 2014, 2014 (4), s. 65 – 67.
12. Kotrlý, T., Děti, které se narodí mrtvé, Rodinné listy, 2014, 2014 (6), s. 24 – 32.
13. Kotrlý, T., K problematice mrtvě narozených dětí, in: Černý, D., Doležal, A. (eds.),. Smrt a umírání. Etické, právní a medicínské otazníky na konci života, Praha, s. 97-130.
14. Kotrlý, T., Pohřbívání plodů po potratu a mrtvě narozených dětí v České republice, in: Stodola Jiří, Kratochvíl Miroslav (des.) Nejmenší z nás 2013, sborník příspěvků interdisciplinární konference o právní ochraně osob před narozením,17. 10. 2013, Brno. Vydalo občanské sdružení Bios – společnost pro bioetiku, Moravská Ostrava 2013, ISBN 978-80-905358-1-7, s. 63-92.
15. Melzer, F., Tégl, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek I. § 113. Praha: Leges, 2013
16. Mezinárodní teologická komise, Naděje na spásu pro děti, které umírají nepokřtěné, Překlad C. V. Pospíšil, Krystal OP, Praha 2008, 61 str.
17. Mortonhall baby ashes: Edinburgh City Council plans memorial, BBC News, 20. 6. 2014.
http://www.bbc.com/news/uk-scotland-edinburgh-east-fife-27930766 (7. 7. 2014).
18. Mortonhall Investigation Rreport, Edinburg,
http://www.edinburgh.gov.uk/info/20004/council_and_democracy/957/mortonhall_investigation_report (15. 6. 2014).
18a. Mortonhall Investigation Rreport, Edinburg,
http://www.edinburgh.gov.uk/downloads/file/2676/mortonhall_report_-_2_p21-77 (15. 6. 2014).
19. Navrátilová, A., Narození a smrt v české lidové kultuře, Vyšehrad, Praha 2004.
20. Návrh poslanců Lucie Talmanové, Evy Dundáčkové, Aleny Páralové a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů /sněmovní tisk 1011/ – prvé čtení, Společná česko-slovenská parlamentní digitální knihovna,
http://www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/043schuz/s043067.htm#r3 (30. 6. 2014).
21. Návrh zákona: pracovní verze návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Část I
http://portal.justice.cz/justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=337646 (15. 9. 2014).
22. News & Events, NHS – Lothian,
http://www.nhslothian.scot.nhs.uk/services/a-z/bereavementservice/News/Pages/default.aspx (15. 6. 2014).
23. NHS – Lothian, http://www.nhslothian.scot.nhs.uk/Pages/default.aspx (24. 6. 2014).
24. Pohřební obřady. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999. 152 s., ISBN 80-7192-379-6.
25. Ratislavová, K., Perinatální ztráta…Když před začátkem přijde konec,
http://ratislavova.wordpress.com/perinatalni-ztrata/ (27. 6. 2014).
26. Raport of the Infant Cremation Commision, Edinburg, 17. červen 2014, ISBN: 9781784126025
http://www.scotland.gov.uk/Resource/0045/00453055.pdf (25. 6. 2014).
27. Roztočil, A. et al.,Moderní porodnictví, Grada Publishing a.s., Praha 2008, s. 130-131.
28. Sands – Stillbirth and neonatal death charity, https://www.uk-sands.org/ (24. 6. 2014).
29. Senior official Mark Turley resings from Edinburgh City Council over Mortonhall, BBC News, 3. 7. 2014,
http://www.bbc.com/news/uk-scotland-edinburgh-east-fife-28144220 (7. 7. 2014).
30. Sněmovní tisk 1011/0. Návrh novely zákona o pohřebnictví – RJ, Společná česko-slovenská parlamentní digitální knihovna,
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=1011&CT1=0 (30. 6. 2014).
31. Sporządzenie aktu urodzenia dla dziecka martwo urodzonego, Biuletyn Informacji Publicznej Miasta Rzeszów.
http://bip.erzeszow.pl/wydzialyurzedumiasta/urzad-stanu-cywilnego/moja-sprawa-w-urzedzie/sporzadzenie-aktu-urodzenia-dla-dziecka-martwo-urodzonego (30. 12. 2013).
32. Stanovy občanského sdružení Tobit, o. s., 2013, www.tobit.cz/stanovy (30. 6. 2014).
33. The Cremation (Scotland) Amendment Regulations 2003
http://www.legislation.gov.uk/ssi/2003/301/contents/made (29. 9. 2014).
34. Uchwała nr XIX/6/2012 Rady Miejskiej w Mrągowie z dnia 17 maja 2012r. ustalenia sposobu sprawienia pochówku przez Gminę Miasto Mrągowo zwłok płodów ludzkich i dzieci martwo urodzonych oraz zasad zwrotu wydatków poniesionych na ten cel, e-pravnik.pl,
http://dokumenty.e-prawnik.pl/dzienniki-urzedowe/dz-urz-woj-warm-maz-20121850.html (30. 12. 2013).
35. Usnesení z 11. schůze rady města Liberec konané dne 3. 6. 2014, Liberec.cz,
http://www.liberec.cz/cz/mesto-samosprava/rada-mesta/usneseni-rady-mesta/2014/usneseni-z-11-rm-3-6-2014.html (18. 6. 2014).
36. Ustawa o cmentarzach i chowaniu zmarłych z dnia 31. stycznia 1959 r. (Dz. U. z 2011 Nr 118, Poz. 687), Internetowy Systém Aktów Prawnych,
http://isap.sejm.gov.pl/DetailsServlet?id=WDU20111180687 (30. 12. 2013).
37. Ustawa o zmianie ustawy o cmentarzach i chowaniu zmarlych (Dz. U. z 2011 Nr 144, Poz. 853), Internetowy Systém Aktów Prawnych
http://isap.sejm.gov.pl/DetailsServlet?id=WDU20111440853 (30. 12. 2013).
38. Varvařovský, P., Pohřbení mrtvě narozených dětí – spis 2645/2013/VOP/MH 7. 6. 2013.
http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/STANOVISKA/Pohrebnictvi/2645-013-MH-O. pdf (6. 10. 2014).
39. Working Group set up to consider Mortonhall recommendations, Edinburg, 1. 5. 2014,
http://www.edinburgh.gov.uk/news/article/1533/working_group_set_up_to_consider_mortonhall_recommendations (15. 6. 2014).

THE CIVIL SOCIETY ALTRES THE TREATMENT OF CHILDREN WHO DIED BEFORE BIRTH

In the Czech Republic, there has been an increasing number of parental and civil complaints concerning the treatment of children who died before birth, drawing attention mostly to the issue of the insufficient legal force and predictability. The Czech rule of law, generally binding legal regulations, generally binding municipality regulations or internal operating regulations of the Czech hospitals, crematoriums, and medical waste incineration houses do not provide adequate legal protection to the babies born dead against the potential arbitrariness of an officer, a medical worker or a worker of a crematorium or an incineration house. This dismal reality is definitely conflicting with the legal requirements codified in the Agreement.

KONTAKT

ThLic. Tomáš Kotrlý, Th.D.
Tobit, o. s.
Široká 64/12
110 00 Praha 1 – Josefov
web: http://www.tobit.cz
e-mail: kotrly@tobit.cz

Ing. Jana Vališová
Tobit, o. s.
Široká 64/12
110 00 Praha 1 – Josefov
web: http://www.tobit.cz
e-mail:valisova@tobit.cz

CO NEBYLO VŮBEC NEBO CHYBNĚ ZAŘAZENO VYDAVATELEM DO TISKU
(poznámka autorů příspěvku)

• „Další texty na téma pohřbívání lze hledat v archivu cca 2100 článků, které Tomáš Kotrlý sbírá od roku 2004 a zveřejňuje na internetových stránkách www.pohrebiste.cz.“ – v našem odeslaném textu součást pozn. 2, která byla převedena do [5].

• ve sborníku chybný odkaz na bibliografii č. 7 na s. 240, namísto č. 6: Infant Cremation Commission – Scottish Government Response, Edinburg 17. červen 2014], ISBN: 9781784126100, http://www.scotland.gov.uk/Resource/0045/00453183.pdf (25. 6. 2014).

POZNÁMKY

1) Přestože matka nechtěla po porodu své mrtvě narozené dítě vidět, marně se po několika dnech požadovala účasti na jeho pohřbu. Bylo již pohřbeno do obecního hrobu na hřbitově. Srov. [13]. Předneseno na konferenci Smrt a umírání dne 11. listopadu 2013 v Praze.
↑ zpět

2) Srov. ustanovení § 2 vyhlášky o prohlídce a stanovení doby a příčiny smrti zemřelého (Pravilnik o načinu pregleda umrlih te o utvrđivanju vremena i uzroka smrti; Official Gazette nos. 121/1999, 133/1999 a 112/2000).
↑ zpět

3) Srov. komentáře k [8].
↑ zpět

4) Naposledy novelizován v roce 2003 zákonem No. 301 The Cremation (Scotland) Amendment Regulations 2003 [33].
↑ zpět

5) Srov. section 50 of the National Assistance Act 1948; Secretary of State for Scotland v Fife CC 1953 S.C. 257. Místní úřad nese odpovědnost za pohřbení těla zemřelého, které bylo v jeho péči. Srov. section 28 of the Social Work (Scotland) Act 1968. Podrobněji k registraci mrtvě narozených dětí ve Skotsku viz [11, s. 66].
↑ zpět

6) Veřejná instituce poskytující komplexní škálu primárních a komunitních nemocničních služeb pro druhou největší rezidenční oblast ve Skotsku (cca 800 000 lidí), srov. [23].
↑ zpět

7) Obsah zprávy: Úvod (okolnosti vedoucí k vyšetřování/zprávy v tisku a na internetu/Rosendalova zpráva/rozsah vyšetřování/Komise pro zpopelňování dětí – Infant Cremation Commission/metodologie vyšetřování) Sekce 1 (předmět zkoumání/změna podstaty truchlení/struktura zprávy) Sekce 2 (proces zpopelnění/jak funguje kremační pec/co se stane s lidským tělem/vybavení pro zpopelnění/legislativní rámec/legislativní problémy ochrany životního prostředí/zdraví a bezpečnost v práci/existuje popel po zpopelnění neonatálních dětí?/co si myslí rodiče?) Sekce 3 (politika vlády/metodické pokyny vlády/metodické pokyny a praxe úřadu pro ochranu ovzduší/metodické pokyny profesních organizací/školení personálu/komunikace) Sekce 4 (Mortonhall/řízení krematoria/pracovní návyky/provozní praxe/vývoj pracovních návyků/vlivy používaného vybavení/zpopelňování přes noc/ukládání popela/pozemky přilehlé k loučce rozptylu/praxe jinde/evidence zpopelněných lidských ostatků/zjištění plynoucí z evidence) Sekce 5 shrnutí případu Sekce 6 Závěry a doporučení. Viz. [18].
↑ zpět

8) Mortonhall Investigation Report, kap. 2.5, op. cit., s. 34.
↑ zpět

9) Například soukromé krematorium v Táboře zřídilo pro námi sledovaný druh popela speciální šachtu v technickém zázemí žároviště, kde jej neveřejně, ačkoli trvale ukládá. Provozovatel krematoria má jistotu, že popel ukrytý v jeho budově nebude nikdy nevhodně, i když nevědomě, uložen jinam. Zároveň je to způsob levný a praktický.
↑ zpět

10) Např. Evropská norma EN15017 z října 2005 Funeral Services – Requirements (Pohřební služby – požadavky). V kapitole 3.7.7 Zpopelnění zakazuje, aby „slitky ze zpopelnění byly využívány pro jakékoli komerční účely.” Z toho vyplývá, že kovové slitky nejsou součástí popela, který se předává v úřední urně rodině. V České republice se zpravidla slitky z krematoria likvidují obdobně jako bezcenné slitiny kovů.
↑ zpět

11) Viz tamtéž, příloha B.
↑ zpět

12) Srov. bod 10 Mortonhallské zprávy, s. 49 [18].
↑ zpět

13) Viz Section 56/1 of the Registration of Births, Deaths and Marriages Act 1965
↑ zpět

14) Z ustanovení § 91 zákona o zdravotních službách jen vyplývá, že se likvidace v režimu odpadů netýká mrtvě narozených dětí.
↑ zpět

15) Fermentativním rozkladem těla dítěte až na jeho kostru – výsledkem je tekutá kaše a v ní neuspořádané kosti, které za neustálého kroužení postupně odplavovali do odpadu. ↑ zpět

16) Charitativní organizace pro mrtvě narozené děti a neonatální úmrtí pomáhající každému, kdo je zasažen smrtí dítěte po celém území Velké Británie a podporuje výzkum zacílený na snížení dětské úmrtnosti, srov. [28].
↑ zpět

17) Obsah zprávy: Přehled 64 doporučení/ Úvod / Podání (celkem 40 podání, z toho 27 od jednotlivců, kteří ztratili mrtvě narozené dítě a 13 od NHS Lothian a dalších organizací, pohřebních služeb a krematorií) / Zpopelňování ve Skotsku / Technické aspekty zpopelňování / Popel / Zajištění získání popela / Regulace zpopelňování dětí / Evidence zpopelňování / Školení a jiné způsoby zlepšování praxe / Památníky / Realizace 64 doporučení. Přílohy: Seznam 27 krematorií ve Skotsku, Seznam členů komise, Pokyny pro místní šetření členů komise, Společné stanovisko státního zastupitelství (Counsel) k Hlavě 17, Antropologická zpráva Dr. Robertse včetně obrázku kostry neonatálního dítěte, Zpráva Dr. Chamberlaine ke konstrukci kremačních pecí, Závazná směrnice DEFRA / SEPA pro krematoria 5/2(12), Auditní zpráva města Glasgow, Auditní zpráva města Aberdeen, Pokyny CMO & CNO pro likvidaci zbytků plodů po potratu z roku 2012 (na základě konzultací mezi Institute of Cemetery and Crematorium Management and the Scottish Government Public Health Directorate), Analýza realizace pokynů CMO & CNO provedená Skotskou vládou ze dne 23. 10. 2013, Shrnutí reakcí v okresních zdravotních výborech (Health Board), Odpovědi Health Board ke zpopelnění jednotlivců, Dotazník krematorií, Zbytkové teplo nebo zpopelnění přes noc ve Skotsku, Počet úmrtí a zpopelnění podle věku dítěte, Památníky ve Skotsku, Zápisy ze schůzí komise. Viz [26].
↑ zpět

18) Viz Report of Julie Ann Roberts Cellmark Forensic Services Lab Ref: CFS/917413/13 / Mortonhall Crematorium Investigation Page 43 of 34[18].
↑ zpět

19) Viz informace týkající se závazných postupů při vystavení rodného listu mrtvě narozeného dítěte – zdroj webové stránky matričního úřadu Řešov. Viz [31].
↑ zpět

20) Obdobně u nás město Teplice (cca 50 000 obyvatel). Srov. Smlouvu o zajištění sociálního spalu a služeb spojených s pohřbem zesnulého uzavřenou dne 30. 3. 2014 mezi Miroslav Trejbal – Traspol a Statutárním městem Teplice, archiv oddělení kanceláře magistrátu. ↑ zpět

21) Srov. zákon č. 470/2005 Z. z., o pohrebníctve a zákon č. 131/2010 Z. z., o pohrebníctve.
↑ zpět

22) Tuto konkrétní změnu připravuje JUDr. Jana Hálová z odboru všeobecné správy, oddělení státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, od které jsme také získali informace o připravované novele zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel.
↑ zpět

23) Srov. § 40 (4) a § 12 odst. (2) písm. a) veterinárního zákona: „těla uhynulých, nedonošených, mrtvě narozených nebo utracených zvířat (dále jen „kadávery“)“.
↑ zpět

24) Srov. vyhlášku Ministerstva zemědělství č. 82/2014 Sb. o kadáverech zvířat v zájmových chovech účinnou od 1. 7. 2014.
↑ zpět

25) Srov. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009, článek 19 odst. 1a); Nařízení EK (EU) 142/2011, kapitola II, oddíl 1. ↑ zpět

26) Podrobněji ke “zvířecím hřbitovům” viz [10].
↑ zpět

27) Podrobněji viz stanovisko veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského [38].
↑ zpět

28) Přepis části zvukového záznamu pracovního setkání zástupců krajských úřadu se zástupci odboru strategie a rozvoje regionální politiky MMR dne 12. 6. 2014 od 10:00 hod. ve velké zasedací místnosti MMR, jehož obsahem byla problematika sociálních pohřbů.
↑ zpět

29) Srov. § 47 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře
↑ zpět

30) Vedoucí oddělení sociální péče Městského úřadu Svitavy požádala v roce 2013 o pohřebné svým jménem jako fyzická osoba. Vzhledem k tomu, že dítě zemřelo před narozením ve Svitavské nemocnici, sociální pohřeb vypravilo město. Vedoucí oddělení objednávku k sociálnímu pohřbu ovšem podepsala jako fyzická osoba na úředním hlavičkovém papíře a do žádosti o pohřebné uvedla číslo účtu města Svitavy. Po konzultaci na MPSV byla žádost kladně vyřízena a částka 5.000 Kč (žeh stál 4.519 Kč) poukázána na účet města uvedený v žádosti. Účetní města příjem zařadila do rozpočtové skladby č. 2329 „Ostatní nedaňové příjmy jinde nezařazené“ (například dary).
↑ zpět

31) Upraveno dle organizace Share, 2006, částečně cit. z internetových stránek http://ratislavova.wordpress.com/perinatalni-ztrata/ (27. 6. 2014), podrobněji viz [25].
↑ zpět

32) V souladu se zákonem o pohřebnictví je třeba, aby měl vypravitel pohřbu uzavřenu nájemní smlouvu ke konkrétnímu hrobovému místu a povolení k pohřební od provozovatele veřejného pohřebiště.
↑ zpět

33) De iure se „definice“ mrtvě narozeného dítěte změnila až od 1. ledna 2013 (srov. nečíslovanou poznámku pod čarou přílohy vyhlášky č. 297/2012 Sb., o Listu o prohlídce zemřelého), ale ÚZIS dal přednost definicím živě/mrtvě narozeného dítěte a potratu, jak byly již v dubnu 2012 (v návaznosti na účinnost novely zákona o zdravotních službách – 1. 4. 2012) uvedeny v Závazných pokynech Národního zdravotnického informačního systému na internetových stránkách ÚZIS zde http://www.uzis.cz/zavazne-pokyny (19. 6. 2014).
↑ zpět

34) Srov. první část pracovní verze připravovaného návrhu změn občanského zákoníku, kterou již ministerstvo spravedlnosti prokonzultovalo s expertní komisí a zaslalo k oponentuře prof. Karlu Eliášovi – [21]. Konsolidovanou a oficiální verzi návrhu novely občanského zákoníku představí Ministerstvo spravedlnosti až po vypořádání připomínek vzešlých z oponentury.
↑ zpět

35) Smlouva byla uzavřena dne 20. 6. 2014.
↑ zpět

36) Srov. usnesení Rady statutárního města Liberec č. 524/2014 ze dne 3. 6. 2014 o uzavření smlouvy s neziskovou organizací Tobit, o. s., o zajištění některých pohřbů pro město Liberec. Viz [35].
↑ zpět

37) Podrobněji k liturgickým modlitbám za děti zemřelé před narozením na Slovensku. Viz.[14, s. 90].
↑ zpět

38) V rozhovoru také zmínil, že Polská biskupská konference umožnila katolický pohřeb dětí, které zemřely před křtem, pokud si rodiče jejich křest přáli. Proto v případě pohřbu dítěte nepokřtěného není třeba v Polsku žádat biskupa o povolení takového pohřbu, protože obecné povolení udělila Polská biskupská konference. Dostupné na internetových stránkách http://system.ekai.pl/kair/?screen=depesza&_scr_depesza_id_depeszy=466596 (3. 12. 2013)
↑ zpět

39) Srov. [24], op. cit., 14. a 15.; 3. a 4.; 7. a 8. modlitba, s. 30, 38 a 59.
↑ zpět

40) K historickému přehledu a současnému status quo podrobněji srov. [9].
↑ zpět

41) „Dle názoru předkladatelů není tento vynucený akt projevem úcty k lidskému životu, ale prodlužováním utrpení rodičů nebo rodiče, kteří ztratili své nenarozené dítě,“ řekla mimo jiné v obecné rozpravě Lucie Talmanová, jedna z navrhovatelek [20].
↑ zpět