KDYŽ ROZHODUJÍ GRAMY – rozhovor předsedkyně spolku s komentářem
OPRAVA TISKOVÉ CHYBY:
Výchozím parametrem pro registraci dítěte narozeného bez známek života na matrice je podle českého právního řádu pouze jeho porodní váha bez ohledu na délku těhotenství. Ta se stává rozhodujícím parametrem výhradně v případě, pokud nelze porodní hmotnost tohoto dítěte určit. Dojde-li tedy např. ve 21+6 tt. k narození mrtvého dítěte s porodní vahou 501 g, bude jeho narození registrováno na matrice.
Ustanovení § 82 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách:
Plodem po potratu se rozumí plod, který po úplném vypuzení nebo vynětí z těla matčina neprojevuje ani jednu ze známek života a současně jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g, a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 22 týdny. Biologickými zbytky potratu se především rozumí placenta a těhotenská sliznice.
Nečíslovaná poznámka pod čarou v pokynech k vyplnění Listu o prohlídce zemřelého (viz příloha vyhlášky č. 297/2012 Sb.)
x) Pro potřeby vyplnění Listu se mrtvě narozeným dítětem rozumí plod narozený bez známek života, jehož hmotnost je 500 g a více, nelze-li porodní hmotnost určit, narozený po dvacátém druhém dokončeném týdnu těhotenství, a nelze-li délku těhotenství určit, nejméně 25 cm dlouhý, a to od temene hlavy k patě.
Vzhledem k častým nepřesným interpretacím právních předpisů nejen ze strany rodičů dětí zemřelých před narozením, s nimiž se během naší činnosti setkáváme, považuji za nezbytné napravit touto cestou nepřesnost, k níž v tištěné verzi rozhovoru zřejmě nedopatřením došlo (u třetí otázky) a která by mohla případně budoucí rodiče dítěte zemřelého před narozením uvést v omyl.
Jana Vališová
Vzor citace:
RIEGEROVÁ Eva, VALIŠOVÁ Jana: Když rozhodují gramy. Vlasta. Praha: VLTAVA LABE MEDIA, 2016, 49, 50-51. ISSN 0139-6617
Nechcete si to ani představit, ale spoustě rodičů se to stalo. Během těhotenství přišli o dítě. Narodilo se mrtvé. A mnoha předčasně, a tedy ještě zákonem nepovažované za dítě. Z toho důvodu je pak ani nemohli vidět, rozloučit se, natož pohřbít. Plod je totiž do určité váhy brán jako zdravotnický odpad. O změnu této praxe usiluje Jana Vališová, předsedkyně spolku Tobit.
* Jak vznikl spolek Tobit?
U zrodu naší organizace byli lidé, kteří prožili ztrátu dítěte během těhotenství. Poukazujeme na nepietní zacházení s pozůstatky dětí zemřelých před narozením a také na to, jak nesystémově je u nás zacházení s mrtvě narozenými dětmi nastaveno. Rodiče v lásce a s radostí očekávají příchod dítěte na svět, těší se na něj a s jeho narozením spojují své plány do budoucna. Pokud život dítěte skončí předčasně v lůně matky, nerozlišují, zda jejich dítě splnilo určitý zákonný požadavek, aby mohlo být považováno už za „dítě mrtvě narozené“, nebo jestli se podle zákona jedná „jen“ o plod po potratu.
* A co říká český zákon?
Český stát registruje narození dítěte bez známek života od váhy 500 g na matrice, ale současně zákonnými prostředky nezajistí, aby jeho tělo neskončilo nedůstojně v odpadu, pokud jeho pohřbení nikdo nesjedná. Rodiče dítěte zemřelého před narozením s porodní vahou pod 500 g jsou odkázáni na štěstí, zázrak v podobě empatického přístupu zdravotníků, kteří jim dítě umožní pohřbít a nezlikvidují je jako patologický odpad.
* V současné době se s mrtvě narozeným dítětem pod 500 g váhy zachází automaticky jako s odpadem?
Každá země si stanovuje vlastní pravidla pro pohřbívání dětí zemřelých před narozením a registraci jejich narození v národních registrech. Zatímco například v Austrálii je hranicí k registraci 20. týden těhotenství a nedá-li se bezpečně stanovit, pak teprve váha dítěte 400 g, u nás je to naopak. Vážíme těla těchto dětí a z toho vychází další postup. Pokud se dítě narodilo mrtvé s porodní váhou přesahující 499 g, pak od 22. týdne těhotenství je jeho narození zaregistrováno na matrice, je mu přiděleno rodné číslo a vystaven rodný list. Úmrtní list se nevystavuje a dědické řízení není vedeno, na rozdíl od dítěte narozeného živě s vahou 480 g, které krátce po porodu zemřelo. Pokud nikdo z rodiny v zákonem stanovené lhůtě pohřeb nesjedná a poté se nenajde žádná fyzická nebo právnická osoba, která by tak učinila, bude zlikvidováno jako odpad. Obce totiž většinou pohřbení těmto dětem nezajišťují.
* O zacházení s tělem rozhodují gramy?
Ano, dítě narozené v ČR bez známek života s porodní váhou pod 500 g je bráno jako odpad, který je nemocnice povinna likvidovat ve vlastní spalovně, a pokud ji nemá, musí uzavřít smlouvu o hromadné likvidaci anatomicko-patologického odpadu s provozovatelem krematoria. Režim je v obou případech shodný a popel už pak není nikdy s pozůstatky dítěte identifikovatelný.
* Pohřbít dítě není zakázáno, ani povoleno?
Nikde v zákoně o zdravotních službách není stanoveno, že plod po potratu nemůže být například „spálen“ individuálně. Vždyť náklady pohřbu nesou rodiče, nikoli nemocnice nebo zdravotní pojišťovna. Právní oddělení nemocnic zdůvodňují odmítnutí vydání pozůstatků takového dítěte rodičům k pohřbení obavou z porušení zákona, podle kterého je nemocnice povinna plod po potratu likvidovat spálením, nikoli kremací.
Naštěstí jsou ve vedení některých českých nemocnic lidé, kteří nehledají jen důvody, proč něco nelze udělat, ale snaží se nalézt cesty k možnému řešení. Velmi si jich vážím.
* Jaký je přístup doktorů a sester v nemocnicích?
Nechci paušalizovat, poškodila bych ta zdravotnická zařízení, která se k rodičům dětí zemřelých před narozením chovají vstřícně, empaticky jim s pochopením pro tuto mimořádnou situaci naslouchají a jsou počátečními průvodci jejich ztrátou. Jsme na velmi tenkém ledě: do českých nemocnic postupně například proniká zvyk zhotovit pamětní kartičku s porodní vahou dítěte, otisky jeho dlaní a chodidel. Jenomže jak se to postupně stává rutinní záležitostí, používá se to někde bezmyšlenkovitě i v případě mrtvorozených dětí, aniž by se rozlišila forma. A rodiče někdy obdrží kartičku se jménem a váhou svého mrtvorozeného dítěte i s reklamou výrobce dětské výživy nebo jsou společně se svým dítětem vítáni do klubu nemocnice, kde se jejich dítě narodilo mrtvé.
* Pokud matka předčasně porodí mrtvé dítě, v jaké se podle vás ocitá situaci?
Tichý porod je velmi traumatizujícím momentem v životě každé ženy bez ohledu na její věk, na to, zda je prvorodičkou nebo očekává narození čtvrtého dítěte. Namísto jeho prvního pláče je zde tvrdé ticho, přikryté jen slovy, větami přítomných zdravotníků. Žádný pohled do jeho očí. Život se ženě a její rodině otočil o 360 stupňů do naprosto neznámého světa, na který nebyli rodiče připraveni.
* Dítě zemřelo v děloze – co se děje potom?
Po ultrazvukovém vyšetření, kdy gynekolog nenalezl srdeční činnost plodu, jsou ženy odesílány zpravidla ještě týž den do nemocnice. Vše se odehrává v poměrně rychlém časovém sledu. Zdravotnický personál nezřídka vyžaduje po rodičkách písemné potvrzení, zda mrtvě narozenému dítěti zajistí pohřbení. Za naprosto neprofesionální a nepřijatelný postup považuji situace, kdy je ženám na porodním sále, ještě před narozením jejich mrtvého dítěte, v kontrakcích, předkládán formulář, zda si přejí pohřeb.
* To se stává?
Ano, žel. Takový postup je nejen neetický, ale odporuje i českému právnímu řádu. Když se ptávám, co vede personál té které nemocnice k takovému postupu, bývá důvodem, že ženy často odcházejí domů na revers ještě před uplynutím zákonné lhůty pro sjednání pohřbení, což je 96 hodin od oznámení narození mrtvého dítěte předáním Listu o prohlídce zemřelého. Jenže ani to není omluvitelné.
* Pořád mluvíme o rodičkách, jak reagují tatínkové?
Bolest ze ztráty dítěte je společná pro oba rodiče, pro celou rodinu. Otcové bývají často oporou svým partnerkám, i když jsem se setkala také se situacemi, kdy si partner ženy pohřbení dítěte nepřál, a ona sama neměla sílu si ve vztahu své právo – přání prosadit. Později svého rozhodnutí oba litovali.
* Projevují se muži stejně emocionálně jako ženy?
Ne tak docela. Muži mají snahu nedávat svůj smutek navenek znát, rozhodně ne před partnerkou. Bývají to nezřídka právě otcové, kteří nás kontaktují a komunikují písemně či telefonicky s nemocnicí, aby vyhověla přání obou rodičů a umožnila jim pohřbít dítě, které se narodilo bez známek života. Svoji bolest z prožívané ztráty dusívají uvnitř svého nitra. Někteří se mi svěřili, jak se za své slzy stydí. Ale slzy k truchlení přirozeně patří.
* A co když se rodiče sami rozhodnou ukončit těhotenství kvůli podezření na handicap?
Ukončení života dítěte tzv. přerušením těhotenství, k němuž se rodiče rozhodli na základě výsledku vyšetření předpokládajícího zdravotní handicap dítěte, není porodem, ale vždy se jedná o potrat. Tento zákrok lze provést do 24. týdne těhotenství. Kromě spontánních potratů se i v těchto případech některé nemocnice žen písemně dotazují, zda budou požadovat pohřeb dítěte. Jenomže maminky si z neznalosti často neuvědomují, že pokud nevyjádří souhlas s pohřbením plodu před zákrokem, skončí jejich dítě nenávratně v odpadu.
* Nejsou ženy v téhle situaci zmatené, vědí, na co kývnou?
Většinou netuší, co fakticky podepisují, nevnímají v té chvíli, co čtou. Ale vinit za to jen personál českých nemocnic by nebylo fér. Spíš to cosi vypovídá o nás – v určitých životních situacích neznáme nebo nedokážeme prosadit svá práva. Nemálo lidí stále vychází z domněnky, z něčeho podprahově zarytého, že „někdo“ za ně něco udělá, a to nemám na mysli jen problematiku mrtvě narozených dětí.
* Ale vypadá to, že se věci mění.
Mám opravdu velkou radost, že vládou schválená novela zákona o pohřebnictví, měnící například i zmiňovaný zákon o zdravotních službách, bude už zanedlouho projednávána v Parlamentu. Věřím, že naši poslanci jejím schválením, kromě uzákonění práva rodičů rozhodnout o pohřbení jejich „plodu po potratu“, rozhodnou mimo jiné i o stanovení pohřbívací povinnosti obcí v případě opuštěných mrtvě narozených dětí, jejichž narození je registrováno na matrice. Tedy další z našich cílů změny českého právního řádu. Vždyť tělo mrtvě narozeného dítěte není odpad, což potvrdil nedávno i Evropský soud pro lidská práva. Na rozdíl od uhynulého mazlíčka nebo mrtvě narozeného štěněte, které může chovatel zahrabat na svém pozemku, a pokud ho nemá, uložit na, pro tento účel vytvořeném, asanačním zařízení vzletně nazývaném zvířecí hřbitov nebo ho nechat samostatně spálit ve spalovně ryze obchodně označované jako krematorium zvířat.
* Z čeho jsou v současné době hrazeny pohřby dětí, ke kterým se nikdo nehlásí?
Pohřby opuštěných mrtvě narozených dětí, o nichž se dozvíme, hradí jejich vypravitel, tedy některý z členů spolku Tobit. Následně, po uhrazení sjednaných služeb, může požádat v souladu se zákonem o státní sociální podpoře o sociální dávku pohřebného, která vynaložené náklady pokryje. Pohřebné ve výši 5000 korun není vypláceno vypraviteli pohřbu automaticky, ale na základě jeho žádosti. Po plošném zrušení pohřebného o ni může od roku 2012 požádat také vypravitel pohřbu dítěte mrtvě narozeného, bez ohledu na své společenské postavení. Je to jediná sociální dávka, u které se neposuzují příjmy žadatele. *
***
Nemálo lidí stále vychází z domněnky, že „někdo“ za ně něco udělá, a to nemám na mysli jen problematiku mrtvě narozených dětí.
VIZITKA
Ing. Jana Vališová
* Spoluzakladatelka a předsedkyně neziskové organizace Tobit, z. s., členka pracovní skupiny Ministerstva pro místní rozvoj pro návrh novely zákona o pohřebnictví. * Pomáhá rodičům, jejichž dítě zemřelo před narozením, se zajištěním pohřbu a vypravuje pohřby mrtvě narozeným dětem, jejichž těla zůstala na patologiích některých českých nemocnic opuštěna. * Relaxuje hrou na varhany, ráda poslouchá klasickou a rockovou hudbu. * Je matkou čtyř dětí.
Co je Tobit?
Organizace Tobit se snaží prosadit, aby s dětmi, které zemřely před narozením, bylo zacházeno s pietou a aby byla jejich rodičům poskytnuta zákonná možnost se s nimi rozloučit a důstojně je pohřbít bez ohledu na jejich váhu. A aby pro toto své rozhodnutí měli zároveň dostatek času. Nabízí rodinám bezplatné poradenství a pomoc s přípravou pohřbu.
Foto autor | FOTO ARCHIV TOBIT Z. S.
Vlasta | 7.12.2016 | Rubrika: Speciální projekt | Strana: 50 | Autor: EVA RIEGEROVÁ | Téma: Ministerstvo pro místní rozvoj
