Přidělování rodných čísel mrtvě narozeným dětem
Vzor citace: Vališová, Jana; Kotrlý, Tomáš: Přidělování rodných čísel mrtvě narozeným dětem. In Stodola Jiří, Kratochvíl Miroslav (eds.). NEJMENŠÍ Z NÁS 2015: sborník příspěvků interdisciplinární konference o právní ochraně osob před narozením, 15. 10. 2015, Brno. 1. vydání. Moravská Ostrava: Bios – společnost pro bioetiku, 2015, s. 116-141. ISBN 978-80-905358-3-1
Odkaz na: Záznam příspěvku z konference Nejmenší z nás 2015
Jana Vališová, Tomáš Kotrlý
Recenzoval prof. JUDr. Jiří Rajmund Tretera
Při přípravě nového agendového informačního systému evidence obyvatel (3AIS EO) hrozilo, že do něj po jeho zprovoznění v roce 2015 nebude možné zadávat údaje o mrtvě narozených dětech, kterým se rodná čísla doposud nepřidělovala. Jak jsme uvedli v příspěvku konference Nejmenší z nás 2014, nepředpokládali jsme, že k novele vyhlášky č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, kvůli mrtvě narozeným dětem nakonec dojde, protože odbor správních činností Ministerstva vnitra, které agendový informační systém evidence obyvatel spravuje, zvažoval i u mrtvě narozených dětí užití obdobného řešení, jako je tomu u cizinců, kteří rodné číslo rovněž nemají přiděleno.1)
V tomto příspěvku se pokusíme rozšířit a prohloubit téma přidělování rodných čísel mrtvě narozeným dětem v České republice, aniž bychom se vyhýbali podstatě celého administrativního problému, který, podle našeho názoru, spočívá v rozlišení mezi mrtvým dítětem jako odpadem nebo lidským pozůstatkem. Nevládní nezisková organizace Tobit, z. s. v této souvislosti připravila nový variantní pracovní návrh novely dvou zákonů, jehož schválení českými zákonodárci by výrazně omezilo nakládání s těly dětí zemřelých před narozením, tj. mrtvě narozených dětí a plodů po potratu, dle naprosté libovůle, jejich zneuctění a zbavování lidské důstojnosti.
Postup přidělování rodných čísel
S účinností od 1. 1. 2015 přiděluje příslušný matriční úřad mrtvě narozenému dítěti rodné číslo obdobným postupem jako u dítěte živě narozeného, tj. vyplněním formuláře „Přidělení rodného čísla“ (M00) a provede zápis údajů o mrtvě narozeném dítěti do AIS EO. Použije k tomu formulář „Zápis občana při narození do agendového informačního systému evidence obyvatel“ (M01), přičemž v záhlaví formuláře zaškrtne výjimku „mrtvě narozené dítě“. Vzhledem k tomu, že nedošlo k úpravě tohoto formuláře, vyplní matriční úřad údaje o dítěti, ale bez uvedení rodného čísla. Formou zaslání doslovného výpisu z matriční knihy narození nebo kopie rodného listu provede následně matriční úřad oznámení o přiděleném rodném čísle odboru správních činností Ministerstva vnitra (dále jen „odbor správních činností“) s žádostí o jeho zapsání do AIS. EO. Toto oznámení zasílá v listinné či elektronické podobě na kontaktní údaje Ministerstvo vnitra, odbor správních činností, náměstí Hrdinů 3, 140 21 Praha 4. Odbor správních činností po té zajistí doplnění rodného čísla do záznamu údajů mrtvě narozeného dítěte v AIS EO. Pokud po 1. lednu 2015 zapsal matriční úřad údaje o mrtvě narozeném dítěti do AIS EO a k tomuto zápisu dosud nebylo rodné číslo doplněno, je dle metodiky Ministerstva vnitra matriční úřad povinen zaslat neprodleně doslovný výpis z matriční knihy narození nebo kopii rodného listu dítěte odboru správních činností ke zjednání nápravy. Pro ověření správnosti zaevidování rodného čísla v záznamu údajů mohou matriční úřady použít formulář „Využití údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel a registru rodných čísel“.2) Postup nakládání s dětmi zemřelými před narozením v ČR je přehledně uveden v následujícím schématu.
Schéma postupu nakládání s dětmi zemřelými před narozením v ČR
Návrh věcného záměru zákona o evidenci obyvatel a rodných číslech
Ministerstvo vnitra předložilo v květnu 2015 do vnějšího připomínkového řízení návrh věcného záměru zákona o evidenci obyvatel a rodných číslech (dále jen „věcný záměr“), který je realizován v souladu s úkolem zadaným Plánem legislativních prací vlády na rok 2015. Současná právní úprava na úseku evidence obyvatel a rodných čísel přináší v praxi řadu problémů, o čemž svědčí zejména podněty krajských úřadů, obecních úřadů či reakce z řad široké veřejnosti, včetně spolku Tobit. Podle kapitoly 2.2.2 věcného záměru bude stanovena lhůta pro uchovávání rodných čísel, která bude činit 75 let od úmrtí subjektu údajů. Zákonem bude stanoveno, že pokud nebude u osoby starší 110 let zaznamenán údaj o jejím úmrtí nebo o prohlášení za mrtvou a jednoznačně se neprokáže, že tato osoba žije nebo že zemřela, bude v položce „datum úmrtí“ uvedeno „zpochybněno“ a údaje o této osobě se povedou dalších 75 let od data zpochybnění.
Zásadní připomínka Ministerstva pro místní rozvoj k tomuto bodu zněla takto: „Z návrhu nevyplývá, jakým způsobem budou matriční úřady přidělovat rodná čísla mrtvě narozeným dětem. Podle jaké definice budou tyto děti posuzovány? Právní řád mrtvě narozené dítě nedefinuje. Dále z návrhu nevyplývá, zda se budou údaje o mrtvě narozených dětech uchovávat a kdy bude u těchto dětí jejich rodné číslo odstraněno z evidence obyvatel, když úmrtí tohoto dítěte není evidováno v matrice zemřelých. Upravit tuto situaci obdobně, jak je uvedeno v bodě 2.2.2., tedy uvedením „zpochybněno“ v položce „datum úmrtí“ a uchováním údajů o mrtvě narozeném dítěti po dobu 75 let od zpochybnění se jeví jako nevyhovující.“ Ministerstvo vnitra tuto připomínku akceptovalo částečně. Rodné číslo mrtvě narozeného dítěte bude v evidenci obyvatel uchováno 75 let od jeho narození dle bodu 2.2.2. a v položce „datum úmrtí“ bude uvedeno „zpochybněno“. A to přesto, že mrtvě narozené dítě neumírá. Rodí se mrtvé, což je zdokumentováno ve zdravotní dokumentaci matky, zaznamenáno v Listu o prohlídce zemřelého a ve formuláři „Hlášení o narození“ vyplňovaném příslušným zdravotnickým zařízením, na jehož základě zapíše příslušný matriční úřad toto dítě do knihy narození a následně vystaví rodný list. Není tudíž fakticky co zpochybňovat. Jedná se výlučně jen o nechuť právníků nalézat samostatné systematické řešení sui generis pouze pro mrtvě narozené děti v rámci navrženého agendového informačního systému.
Statistika
Dle předběžných informací z Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS ČR) nebylo v roce 2014 3) pitváno jedno mrtvě narozené dítě, jehož rodina si pitvu nepřála. Po konzultaci s právním oddělením nemocnice, pediatry a patologií bylo rozhodnuto, že bude provedena pouze důkladná pitva placenty.
Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) zemřelo v roce 2014 v České republice 37 348 dětí před narozením,4) z toho bylo 392 mrtvě narozených a 36 956 plodů po potratu, včetně samovolných (13 857). 263 dětí zemřelo do jednoho roku věku. V porovnání s rokem 2013 došlo v loňském roce k nárůstu počtu mrtvě narozených dětí o 26, počet potratů naopak o 731 pokles. Z celkově evidovaných 36 956 potratů bylo 13 857 samovolných, 21 893 umělých přerušení těhotenství (UPT) a u cca 1,2 tisíce případů šlo o ukončení mimoděložního těhotenství. Meziroční pokles zaznamenaly UPT (o 821), naopak samovolných potratů bylo nepatrně více (o 149). Zastoupení UPT na celkovém počtu potratů tak bylo vůbec nejnižší (59,2 %) od roku 1958, kdy bylo povoleno jejich provádění na žádost ženy. Nejvíce mrtvých dětí se v loňském roce narodilo ve Středočeském kraji (59), nejméně v Kraji Vysočina (11).
Přehled počtu mrtvě narozených dětí v 1. a 2. čtvrtletí 2015 dle okresů a krajů
| 2015 | |||
| I. Q | II. Q | I. pololetí | |
| Hlavní město Praha | 9 | 11 | 20 |
| Benešov | 2 | 0 | 2 |
| Beroun | 2 | 2 | 4 |
| Kladno | 1 | 2 | 3 |
| Mělník | 2 | 1 | 3 |
| Praha-západ | 1 | 0 | 1 |
| Příbram | 1 | 2 | 3 |
| Středočeský kraj | 9 | 7 | 16 |
| České Budějovice | 0 | 1 | 1 |
| Český Krumlov | 1 | 2 | 3 |
| Jindřichův Hradec | 1 | 1 | 2 |
| Písek | 0 | 2 | 2 |
| Strakonice | 2 | 0 | 2 |
| Tábor | 2 | 1 | 3 |
| Jihočeský kraj | 6 | 7 | 13 |
| Domažlice | 1 | 0 | 1 |
| Klatovy | 1 | 1 | 2 |
| Plzeň-město | 0 | 1 | 1 |
| Plzeň-jih | 1 | 0 | 1 |
| Rokycany | 0 | 2 | 2 |
| Tachov | 0 | 1 | 1 |
| Plzeňský kraj | 3 | 5 | 8 |
| Sokolov | 1 | 0 | 1 |
| Karlovarský kraj | 1 | 0 | 1 |
| Děčín | 4 | 3 | 7 |
| Chomutov | 0 | 1 | 1 |
| Litoměřice | 3 | 0 | 3 |
| Louny | 2 | 0 | 2 |
| Most | 1 | 2 | 3 |
| Teplice | 2 | 0 | 2 |
| Ústí nad Labem | 0 | 2 | 2 |
| Ústecký kraj | 12 | 8 | 20 |
| Česká Lípa | 0 | 4 | 4 |
| Jablonec nad Nisou | 0 | 1 | 1 |
| Liberec | 0 | 4 | 4 |
| Semily | 1 | 0 | 1 |
| Liberecký kraj | 1 | 9 | 10 |
| Hradec Králové | 3 | 4 | 7 |
| Jičín | 4 | 2 | 6 |
| Náchod | 2 | 1 | 3 |
| Rychnov nad Kněžnou | 2 | 1 | 3 |
| Trutnov | 1 | 1 | 2 |
| Královéhradecký kraj | 12 | 9 | 21 |
| Chrudim | 1 | 2 | 3 |
| Pardubice | 1 | 0 | 1 |
| Svitavy | 0 | 1 | 1 |
| Ústí nad Orlicí | 1 | 0 | 1 |
| Pardubický kraj | 3 | 3 | 6 |
| Havlíčkův Brod | 0 | 1 | 1 |
| Jihlava | 0 | 3 | 3 |
| Pelhřimov | 0 | 2 | 2 |
| Třebíč | 1 | 1 | 2 |
| Žďár nad Sázavou | 2 | 0 | 2 |
| Kraj Vysočina | 3 | 7 | 10 |
| Blansko | 0 | 1 | 1 |
| Brno-město | 5 | 4 | 9 |
| Brno-venkov | 0 | 3 | 3 |
| Břeclav | 0 | 3 | 3 |
| Hodonín | 1 | 1 | 2 |
| Vyškov | 2 | 1 | 3 |
| Znojmo | 0 | 1 | 1 |
| Jihomoravský kraj | 8 | 14 | 22 |
| Jeseník | 0 | 2 | 2 |
| Olomouc | 0 | 3 | 3 |
| Přerov | 2 | 1 | 3 |
| Šumperk | 1 | 2 | 3 |
| Olomoucký kraj | 3 | 8 | 11 |
| Kroměříž | 1 | 1 | 2 |
| Vsetín | 1 | 0 | 1 |
| Zlín | 1 | 4 | 5 |
| Zlínský kraj | 3 | 5 | 8 |
| Bruntál | 1 | 1 | 2 |
| Frýdek-místek | 2 | 5 | 7 |
| Karviná | 2 | 3 | 5 |
| Nový Jičín | 1 | 2 | 3 |
| Opava | 1 | 0 | 1 |
| Ostrava-město | 4 | 4 | 8 |
| Moravskoslezský kraj | 11 | 15 | 26 |
| CELKEM | 84 | 108 | 192 |
Zdroj: ČSÚ
Pozn. uvedeny jsou pouze okresy, v nichž k této události ve sledovaném období došlo
Definice mrtvě narozeného dítěte
Obecné definice pojmů narození živého dítěte a narození mrtvého dítěte stávající platná česká legislativa (srpen 2015) neobsahuje. Společně se všemi případy potratu jsou uvedeny pouze v pokynech k vyplnění Listu o prohlídce zemřelého [ve vyhlášce č. 297/2012 Sb., o náležitostech Listu o prohlídce zemřelého, způsobu jeho vyplňování a předávání místům určení, a o náležitostech hlášení ukončení těhotenství porodem mrtvého dítěte, o úmrtí dítěte a hlášení o úmrtí matky (vyhláška o Listu o prohlídce zemřelého)], a to pro potřeby vyplnění tohoto listu. Zdrojem definic je pro Českou republiku závazné Nařízení Komise (EU) č. 328/2011 ze dne 5. dubna 2011, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1338/2008 o statistice Společenství v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud jde o statistiky příčin smrti. Pro účely tohoto nařízení se mrtvě narozeným dítětem rozumí úmrtí plodu, jmenovitě úmrtí počatého plodu, ke kterému došlo před úplným vypuzením či vynětím z těla matky, bez ohledu na dobu trvání těhotenství. Smrt je indikována skutečností, že po oddělení od matky plod nedýchá ani nevykazuje jiné známky života, jako například srdeční akci, pulzaci pupečníku nebo aktivní pohyby kosterního svalstva (viz Článek 2 bod b) citovaného Nařízení EU). „Úmrtím“ se dle uvedeného nařízení rozumí trvalé vymizení všech známek života v libovolném okamžiku po živém narození (postnatální selhání vitálních funkci bez možnosti opětovného oživení), přičemž tato definice nezahrnuje mrtvě narozené děti. Povinnost předat data Komisi (Eurostatu)5) je od jednotlivých členských států v případě mrtvě narozených dětí vyžadována až od porodní váhy 500 g, při nedostupnosti tohoto údaje od gestačního stáří 22 týdnů a při nedostupnosti obou těchto údajů od délky 25 cm. Světová zdravotnická organizace doporučuje stanovení hranice hmotnosti pro potrat 500 g, která odpovídá přibližně 22. týdnu těhotenství. Toto doporučení bylo s účinností od 1. 4. 2012 převzato v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Údaje o potratech přebírá ČSÚ ze souboru individuálních dat, který mu poskytuje ÚZIS ČR.
Návrh novely zákona spolku TOBIT
Tobit, z. s. upozorňuje druhým rokem na absenci jakéhokoli orgánu dohledu v České republice a na základě uzavřených smluv s některými nemocnicemi, obcemi a provozovateli pohřebišť eviduje a zajišťuje pohřbení opuštěných dětí zemřelých před narozením na vlastní náklad. Usiluje o reformu a změnu právního řádu České republiky a zajištění ochrany dětí zemřelých před narozením, aby se s jejich těly nenakládalo nepietně. Kromě vypravování pohřbů opuštěným dětem zemřelým před narozením napomáhá jejich rodičům v této obtížné životní situaci a podporuje registraci intrauterinního úmrtí na matrice.
Křesťanský pohřební obřad ukládání uren se zpopelněnými ostatky opuštěného mrtvě narozeného dítěte a plodu po potratu do hrobky Tobitu na Vinohradském hřbitově v Praze dne 2. 6. 2015. Pobožnost vedla Lenka Ridzoňová, farářka FS ČCE v Praze 6 – Střešovicích.
Foto: Jana Vališová
Ve spolupráci s poslanci KDU-ČSL, zejména s 1. místopředsedou této strany Marianem Jurečkou zpracoval spolek Tobit legislativní návrh o změně zákona o pohřebnictví a zákona o zdravotních službách. Jeho znění vycházelo z návrhu, který je zveřejněn na internetových stránkách Tobitu (www.tobit.cz) a v tomto příspěvku je s redakčními úpravami publikován poprvé.
Návrh zákona
ze dne ……….. 2015,
kterým se mění zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 479/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 122/2004 Sb., zákona č. 67/2006 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 375/2011 Sb., se mění takto:
1. V § 1 se za slova „s lidskými pozůstatky“ vkládají slova „ , s jinými lidskými pozůstatky“.
2. V § 2 písmena a) a b) znějí:
Varianta I:
„a) lidskými pozůstatky mrtvé lidské tělo nebo jeho části nebo tělo dítěte, pokud mu po úplném opuštění dělohy tlouklo srdce, pulzovala pupeční šňůra, dostavilo se přirozené dýchání plícemi nebo se nesporně pohybovalo kosterní svalstvo bez ohledu na to, zda byl pupečník přerušen či placenta připojena, a zemřelo po této době nebo žádná z výše uvedených známek života nebyla určena, do pohřbení, pokud nejsou za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem 2) použity pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům a zpopelněny ve spalovně poskytovatele zdravotních služeb podle zvláštního právního předpisu, 2)
b) jinými lidskými pozůstatky plod po potratu, u něhož žádná známka života podle písm. a) nebyla určena. Jinými lidskými pozůstatky se rozumí i biologické zbytky potratu podle zvláštního právního předpisu, 2).
2) Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.“.
Dosavadní písmena b) až k) se označují jako písmena c) až l).
Varianta II
„a) lidskými pozůstatky mrtvé lidské tělo nebo jeho části nebo tělo dítěte, pokud mu po úplném opuštění dělohy tlouklo srdce, pulzovala pupeční šňůra, dostavilo se přirozené dýchání plícemi nebo se nesporně pohybovalo kosterní svalstvo bez ohledu na to, zda byl pupečník přerušen či placenta připojena, a zemřelo po této době, do pohřbení, pokud nejsou za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, 2) použity pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům a zpopelněny ve spalovně poskytovatele zdravotních služeb podle zvláštního právního předpisu, 2)
b) jinými lidskými pozůstatky tělo dítěte nebo plodu po potratu, u něhož žádná známka života podle písm. a) nebyla určena. Jinými lidskými pozůstatky se rozumí i biologické zbytky potratu podle zvláštního právního předpisu, 2).
2) Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.“.
Dosavadní písmena b) až k) se označují jako písmena c) až l).
3. V § 2 písm. c) a j), § 4 odst. 3 písm. a) a § 7 odst. 1 písm. f) se za slova „lidské pozůstatky“ vkládají slova „nebo jiné lidské pozůstatky“.
4. V § 2 písm. d) a i), § 4 odst. 3 písm. a) a b), § 5 odst. 5, § 7 odst. 1 písm. a) bodě 2 a § 13 odst. 4 se za slova „lidských pozůstatků“ vkládají slova „nebo jiných lidských pozůstatků“.
5. V § 2 písm. e) a § 3 odst. 1 se za slova „lidských pozůstatků“ vkládají slova „ , jiných lidských pozůstatků“.
6. V § 2 písm. k) se za slova „státní příslušnost zemřelého“ vkládají slova „nebo označení jiných lidských pozůstatků“.
7. V § 3 odst. 2 se za slova „výlučně pro uložení lidských pozůstatků“ vkládají slova „nebo jiných lidských pozůstatků“ a za slova „obřady neumožňují ukládání lidských pozůstatků“ se vkládají slova „ , jiných lidských pozůstatků“.
8. V § 4 odst. 1 v úvodní části ustanovení a písm. h) se za slova „lidskými pozůstatky“ vkládají slova „ , jinými lidskými pozůstatky“.
9. V § 4 odst. 1 písm. f) se slova „§ 2 písm. c)“ nahrazují slovy „§ 2 písm. d)“.
10. V § 4 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Ustanovení odstavce 4 se použije obdobně i v případě jiných lidských pozůstatků; v takovém případě se pro účely tohoto zákona porod, popřípadě potrat, považují za takovou skutečnost, jako by šlo o úmrtí.“.
11. V § 5 se doplňuje odstavec 6, který včetně poznámky pod čarou č. 26 zní:
„(6) Jde-li o jiné lidské pozůstatky podle § 2 písm. b), může fyzická nebo právnická osoba sjednat do 168 hodin od oznámení úmrtí, pohřbení těchto jiných lidských pozůstatků; o této skutečnosti informuje poskytovatele zdravotních služeb, v němž došlo k porodu, popřípadě potratu. V takovém případě tato osoba zajistí na své náklady pohřbení těchto jiných lidských pozůstatků. Pokud k takovému sjednání pohřbení nedojde, poskytovatel zdravotních služeb naloží s těmito jinými lidskými pozůstatky v souladu se zvláštním právním předpisem. 26)
26) § 91 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.“.
12. V § 6 odst. 1 se za slova „zpopelňování lidských pozůstatků“ vkládají slova „ , jiných lidských pozůstatků“ a za slova „převozy lidských pozůstatků“ se vkládají slova „nebo jiných lidských pozůstatků“.
13. V § 9 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Pro přepravu jiných lidských pozůstatků lze použít vozidlo odpovídající požadavkům stanoveným v odstavci 1.“.
14. V § 13 odst. 1 se za slova „zpopelňování lidských pozůstatků“ vkládají slova „ , jiných lidských pozůstatků“ a za slova „ukládání lidských pozůstatků“ se vkládají slova „nebo jiných lidských pozůstatků“.
15. V § 14 odst. 2 písm. a) se za slova „lidské pozůstatky“ vkládají slova „ , jiné lidské pozůstatky“.
16. V § 14 odst. 2 písmeno d) zní:
„d) ukládat lidské pozůstatky nebo jiné lidské pozůstatky do zpopelnění pouze v chladicím zařízení splňujícím požadavky uvedené v § 7 odst. 1 písm. f). To neplatí, provede-li zpopelnění lidských pozůstatků nebo jiných lidských pozůstatků do 48 hodin od jejich převzetí; v tomto případě je provozovatel krematoria povinen zajistit uložení lidských pozůstatků nebo jiných lidských pozůstatků do doby zpopelnění v chladicím zařízení zajišťujícím trvalé udržení teploty v rozmezí od 0 st. C do +2 st. C, i když lhůta od zjištění úmrtí prohlížejícím lékařem přesáhla nebo přesáhne 1 týden,“.
17. V § 14 odst. 2 písm. e) se za slova „s lidskými pozůstatky“ vkládají slova „nebo jinými lidskými pozůstatky“ a za slova „evidenci lidských pozůstatků“ se vkládají slova „ , jiných lidských pozůstatků“.
18. V § 14 odst. 2 písm. f) se za slova „evidenci lidských pozůstatků“ vkládají slova „ , jiných lidských pozůstatků“.
19. V § 15 odst. 1 písm. a) až d) se za slova „ lidských pozůstatků“ vkládají slova „ , jiných lidských pozůstatků“.
20. V § 15 odst. 2 v úvodní části a písm. d) se za slova „lidských pozůstatků“ vkládají slova „ , jiných lidských pozůstatků“.
21. V § 18 odst. 1 se za slova „zpopelněných lidských pozůstatků“ vkládají slova „ nebo jiných lidských pozůstatků“.
22. V § 18 odst. 1 se za slova „pohřbívání lidských pozůstatků“ vkládají slova „ , jiných lidských pozůstatků“.
23. V § 21 odst. 1 písm. d) se za slova „lidských pozůstatků“ vkládají slova „ , jiných lidských pozůstatků“.
24. V § 22 odst. 1 v úvodní části se za slova „ ukládání lidských pozůstatků“ vkládají slova „nebo jiných lidských pozůstatků“ a v písm. d) se za slova „lidskými pozůstatky“ vkládají slova „nebo jinými lidskými pozůstatky“.
25. V § 26 odst. 1 písm. f) se slova „§ 2 písm. c)“ nahrazují slovy „§ 2 písm. d)“.
26. V § 26 odst. 1 písm. j) se za slova „lidskými pozůstatky“ vkládají slova „ , jinými lidskými pozůstatky“.
Čl. II
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) ve znění zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 437/2012 Sb., zákona č. 66/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb. a zákona č. 60/2014 Sb., se mění takto:
Varianta I:
V § 91 se zrušují slova „plod po potratu,“ a za poslední větu se doplňuje věta „Opuštěné plody po potratu se společně zpopelňují v krematoriu jako jiný lidský pozůstatek podle zvláštního právního předpisu.“
Varianta II:
V § 91 se zrušují slova „plod po potratu,“ a za poslední větu se doplňuje věta „Opuštěné mrtvě narozené děti a plody po potratu se společně zpopelňují v krematoriu jako jiný lidský pozůstatek podle zvláštního právního předpisu.“
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Obecná část důvodové zprávy
Závěrečná zpráva z hodnocení dopadu regulace (RIA) k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.
1. Důvod předložení a cíle
1.1. Název
Hodnocení dopadů regulace (RIA) návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s pohřbíváním mrtvě narozených dětí a plodů po potratu.
1.2. Definice problému
Zhodnocení platného právního stavu
Evidence obyvatel
S účinností od 1. ledna 2015 přiděluje matriční úřad rodné číslo i mrtvě narozenému dítěti (§ 14 zákona č. 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů a v návaznosti na to § 19 vyhláška č. 192/2014 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Právo na pohřebné
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, přiznává od 1. ledna 2012 fyzickým osobám vypravujícím pohřeb mrtvě narozenému dítěti právo na pohřebné, pokud o něj požádají do 1 roku od jeho pohřbení. Pozůstalí rodiče tedy mají nárok na pohřebné „něčeho, co lze jen s obtížemi podle platného českého práva řádně pohřbít“.
Právnickým osobám, tj. např. obcím nebo poskytovatelům zdravotních služeb, není tato dávka státní sociální podpory určena. Není ale zakázáno, aby sociální pracovník vypravil pohřeb a o pohřebné požádal svým jménem.
Občanský zákoník
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ) posílil zásadním způsobem právo na tělesnou integritu člověka. Nově formulovaná práva a povinnosti v této oblasti vyplývají především z ochrany lidské důstojnosti, jež se odvozuje od přirozené potřeby zachování respektu a úcty k lidskému tělu i po smrti člověka, kdy práva náležejí osobám blízkým a povinnosti dědicům nebo obci, na jejímž území k úmrtí došlo nebo byly lidské pozůstatky nalezeny, případně vyloženy z dopravního prostředku. Z této oblasti vztahů nelze vyjmout ochranu lidského těla ještě nenarozeného tj. nascitura, ve vztahu k němuž právo rovněž zakládá právní vztahy. Pozůstalým nemohou být tato jejich práva krácena jenom proto, že dojde k potratu či se narodí mrtvé dítě. Těmto lidským pozůstatkům musí být zajištěna stejná pieta a důstojnost jako dětem živě narozeným, zemřelým bezprostředně po porodu.
Důstojný způsob naložení i s těmito lidskými pozůstatky v duchu zásad vyjádřených v občanském zákoníku by měl spočívat v jejich pohřbení. Česká právní úprava představovaná v této oblasti zejména zákonem o pohřebnictví a zákonem o zdravotních službách pro takové naprosto přirozené řešení neposkytuje vůbec prostor, když podle ní musí být děti zemřelé před narozením likvidovány ve spalovnách, aniž by bylo pozůstalým umožněno zajistit jim důstojný pohřeb. Taková právní úprava není v souladu s přirozenými právy člověka, uznáním hodnoty prenatálního života a požadavkem na pietní nakládání s lidskými pozůstatky a lidskými ostatky.
Zákon o pohřebnictví
V zákoně o pohřebnictví není mrtvě narozené dítě zahrnuto mezi lidské pozůstatky. Jedná se o odpad, jehož původcem je poskytovatel zdravotní služby, který je z důvodu ochrany veřejného zdraví a hygieny povinen postupovat s anatomicko-patologickými odpady striktně podle zákona o zdravotních službách. Zahrnutí mrtvě narozených dětí do odpadu je v České republice běžná praxe. Pokud jde o dítě živě narozené, může být likvidace jeho mrtvého těla ve spalovně kvalifikována jako přestupek [srov. § 26 odst. 1 písm. j) zákona o pohřebnictví nebo správní delikt podle zákona o zdravotních službách].
Zákon o pohřebnictví stanovil, že pohřbení všeho, co není lidským pozůstatkem, je správním deliktem pod sankcí 50 tisíc korun. Závozem potraceného nebo mrtvě narozeného dítěte do žároviště spalovny poskytovatele zdravotní služby ztrácí pozůstalí definitivně možnost pohřbít své dítě důstojně a pietně na hřbitově nebo v kremačním zařízení, které je výlučně určeno pro zpopelňování lidských pozůstatků (nikoli odpadů). Tento způsob likvidace těl mrtvě narozených dětí a plodů po potratu není zpopelněním lidských pozůstatků. Popel vyjmutý z pece nemocniční spalovny již není s mrtvým tělem dítěte identifikovatelný.
Ustanovení § 91 zákona o zdravotních službách týkající se likvidace plodů po potratu ve spalovnách, které je obsahově shodné s dlouhodobě platným § 26 odst. 12 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, by se od 1. 1. 2014 mělo interpretovat s ohledem na NOZ, který v § 92 stanoví, že lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. I kdyby jediná rodina v České republice chtěla mrtvorozené dítěk pohřbení vydat, stane se tak pouze na základě individuálního rozhodnutí poskytovatele zdravotní služby. Navzdory tomu, že živě narozené dítě zemřelé při porodu stejné oddělení patologie k pohřbení vydat musí.
Do okamžiku účinnosti zákona o pohřebnictví nedefinoval žádný zákon pojem mrtvé lidské tělo. Oblast pohřebnictví upravovaly ve 20. století v naší zemi pouze prováděcí právní předpisy, které pohřbívání mrtvě narozených dětí předpokládaly. Stručně a zároveň výstižně charakterizovalo pojem mrtvě narozené dítě ustanovení § 24 odst. 1 nařízení ministra zdravotnictví č. 8/1955 Sb., o pohřebnictví: „Mrtvolou se rozumí i mrtvola dítěte, které bylo porozeno mrtvé“. Toto právo mrtvorozených na pohřbení fakticky zrušil zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, který nakládání s mrtvorozenými nijak neupravil. Po jeho novele realizované zákonem č. 285/2002 Sb., bylo navíc s účinností od 1. září 2002 stanoveno, že části lidského těla odebrané v souvislosti s léčebně preventivní péčí, části těla zemřelého, plod po potratu, plodové vejce, lůžko nebo těhotenská sliznice, které se nepoužijí pro lékařské potřeby, a to jen není-li podezření na trestný čin nebo sebevraždu, se zpopelňují ve spalovně zdravotnického zařízení nebo v krematoriu na základě dohody mezi zdravotnickým zařízením a provozovatelem krematoria (§ 26 odst. 12 zákona č. 20/1966 sb.).
1.3 Judikatura
Evropská judikatura
Rozsudek č. 50132/12 ve věci „Marić proti Chorvatsku“ ze dne 12. června 2014, kterým Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku jednomyslně rozhodl, že těla mrtvě narozených dětí (nikoli plodů po potratu) nesmí končit jako nemocniční odpad, ani rozhodnutí stejné povahy v obdobné stížnosti z roku 2008 Hadri-Vionnetová proti Švýcarsku dosud žádný posun v české legislativě nepřinesly.
Česká judikatura
Česká judikatura je, na rozdíl od evropské, ohledně zásady pietní ochrany osobnosti, podle níž je tělo zemřelého integrální součástí osobnosti do doby, dokud jsou lidské pozůstatky člověka individualizovatelné, v tuto chvíli na počátku. Nejzásadnějším judikátem v této oblasti je prozatím rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3361/2007. Přes smrt fyzické osoby pravidelně dále u osob jí nejbližších přetrvávají, podle citovaného rozsudku, vytvořená a prožívaná rodinná pouta ve formě piety, resp. kultu, přičemž jejich význam pro prakticky každou pozůstalou fyzickou osobu je nepopiratelný. Proto necitlivý neoprávněný zásah proti této chráněné sféře fyzické osoby představovaný znemožněním realizace práva na pietu je zásahem do soukromí. Je-li pak takovým zásahem současně znevážena samotná zemřelá fyzická osoba, pak přistupuje i možnost postmortální ochrany této osoby podle § 15 odst. 1 občanského zákoníku. „Je zřejmé, že tento neoprávněný zásah by byl jako závažný pociťován obecně,“ uzavírá své tvrzení Nejvyšší soud ve smyslu tehdy platného občanského zákoníku.
1.4 Národnostní menšiny
Některé národnostní menšiny, pravoslavná církev či semitská náboženství odmítají spalování lidských pozůstatků jak ve spalovnách nemocnic, tak i v krematoriu. V této souvislosti nelze opomíjet skutečnost, že kvůli zvyšující se imigraci cizinců do České republiky roste počet dětí, které se rodí mrtvé, často z důvodu nedostatečné lékařské péče vyhledávané budoucími matkami.
1.5 Úprava v zahraničí
Zákony v evropských zemích regulující pohřebnictví zpravidla upravují způsoby nakládání nejen s těly mrtvě narozených dětí, ale i s plody po potratu, zmocňují orgány dohledu ke kontrole, zda jsou jako lidské pozůstatky ukládány do rakve, převáženy ve speciálním vozidle, zpopelněny v krematoriu nebo pohřbeny do hrobu, v jaké formě jsou přechodně uloženy jejich ostatky a na jakém konečném místě se tyto ostatky nacházejí. Problematika právní úpravy pohřbívání a evidence mrtvě narozených dětí se v jednotlivých evropských státech liší. V České republice je citelně postrádána zákonná povinnost jakékoli úmrtní evidence a stanovení práva na pohřbení. Rodiče nemají nárok na pohřbení a registraci svého potraceného dítěte. Právní řády jiných evropských zemí jsou v tomto ohledu podstatně přístupnější.
Ve Slovenské republice platí § 3 odst. 8 zákona č. 131/2010 Z. z., o pohrebníctve, ve kterém se stanoví, že i rodič potraceného plodu nebo předčasně odňatého plodu může písemně požádat poskytovatele zdravotních služeb o jeho vydání k pohřbení. Plod musí poskytovatel zdravotních služeb předat takové pohřební službě, kterou rodiče pověřili.
Problematika práva na pohřbívání mrtvě narozených dětí je v Německu v kompetenci jednotlivých spolkových zemí. Právní úprava obsažená v jednotlivých zemských zákonech o pohřebnictví je nicméně zpravidla velmi podobná. Spolková země Berlín například zakotvuje povinnost pohřbení těla novorozence, pokud mu po úplném opuštění dělohy:
(1) buď tlouklo srdce, nebo pulzovala pupeční šňůra, nebo se dostavilo přirozené dýchání plícemi a zemřelo po této době, nebo (2) žádná z výše uvedených známek života v bodě 1 nebyla určena, porodní hmotnost nicméně byla nejméně 500 gramů (mrtvě narozené). Tělo novorozence vážící méně než 500 gramů, u kterého po opuštění dělohy nebyly určeny žádné známky života uvedené v odstavci 1 (potraceno), se nepovažuje za mrtvého pro účely tohoto zákona. (Zákon č. 2129– 1, 1973: § 1).
Všechny mrtvě narozené nebo potracené děti by měly mít podle názoru Německé nemocniční společnosti (Deutsche Krankenhausgesellschaft e. V., dále jen DKG) důstojný pohřeb. „Měl by se konat nezávisle od vývojového stádia a i bez výslovného přání rodičů,“ stojí ve vyhlášení DKG uveřejněném v roce 2001 v Berlíně. Nemocnice by se měly postarat nejen o kremaci plodů, ale i o rozptyl jejich popele v anonymním společném hrobě.
Otec a matka plodu po potratu se v Německu mohou stát úředně rodiči dítěte zemřelého před narozením díky novele nařízení „Verordnung zur Ausführung des Personenstandsgesetzes – Personenstandverordnung (PStV)“ přijaté jednohlasně sněmovnou začátkem ledna 2013. S účinností od 15. května téhož roku může být na dobrovolnou žádost rodičů každý plod po potratu do 499 gramů prostřednictvím zvláštní přílohy č. 13 zapsán matrikou příslušnou dle místa potratu (včetně zamýšleného jména a příjmení dítěte) do knihy narození ve zvláštním režimu. Není-li rozlišeno pohlaví, údaj se nevyplňuje. K registraci postačí pouze identifikační průkaz matky (občanský průkaz) a důkaz o potratu (těhotenský průkaz s údajem o potratu nebo osvědčení o potratu vystavené gynekologem). Žadatel sice dostane od matričního úřadu potvrzení zajišťující identitu dítěti, ale do celospolkových registrů se toto potvrzení nezapisuje. Do přijetí výše uvedené novely upravovaly tuto oblast zákony jednotlivých spolkových zemí individuálně, přičemž ne každý z nich umožňoval např. pohřbít plod bez identity do samostatného hrobu.
Zcela odlišná je právní úprava registrace mrtvě narozených dětí na území Velké Británie. Jejím pramenem je v Anglii a Walesu zákon The Births and Deaths Registration Act z roku 1953 (ve znění Stillbirth Definition Act 1992), nařízení pro Anglii: The Registration of Births and Deaths Regulations z roku 1987 (ve znění Stillbirth Definition Act 1992) a obdobné nařízení pro velšsky hovořící občany. Dítě se musí narodit v Anglii nebo Walesu po 24. týdnu těhotenství a nesmí dýchat nebo projevit jakékoli jiné znaky života (signs of live). V opačném případě je dítětem živě narozeným bez ohledu na počet týdnů trvání těhotenství. Pohřeb žehem mrtvě narozeného dítěte je v Anglii a Walesu možný až po třech měsících od porodu, respektive po 42 dnech, kdy bývá registrace mrtvě narozeného dítěte na matrice zpravidla ukončena.
V Irsku platí od roku 1995 zákon o registraci porodů mrtvě narozených dětí (The Stillbirth Registration Act) vyžadující registraci dětí od porodní váhy 500 gramů nebo starší 24. týdne gestace rodiči nebo jinou legitimní osobou. Fakultativně platí tento předpis i retrospektivně a mrtvě narozené dítě získá mimo jiné i rodné číslo. Mezi důkazy patří čestné prohlášení lékaře nebo jiné porodní asistentky nebo důkazy dle uvážení matričního úředníka.
Ve Skotsku musí být podle zákona (Section 56/1 of the Registration of Births, Deaths and Marriages Act 1965, ve znění Stillbirth Definition Act 1992) dítě zemřelé před narozením nejen zaregistrováno, ale také pohřbeno. Dítě mrtvě narozené před 24. týdnem těhotenství smí být pohřbeno také, ale ze zákona tato povinnost neplyne. Většina skotských matrik zapíše mrtvě narozené dítě i mimo pracovní dobu. Přesto se pro eliminaci byrokracie komplikující truchlení v době těsně po ztrátě dítěte připravuje novela zákona, která umožní pohřbít dítě bez registrace na matrice. Nemohou-li se rodiče rozhodnout, zda pohřeb dítěti vypraví, je jeho tělo do sjednání pohřbu na náklady porodnice přechodně uloženo v márnici. Pokud pohřbít nechtějí, mají pohřbívací povinnost zdravotnická zařízení, která následně požadují po rodičích finanční příspěvek za pohřební útraty.
Polsko sice nezavedlo po skotském vzoru pohřbívací povinnost k dětem zemřelým před narozením, od roku 2011 je však legální pohřbívání těchto dětí bez ohledu na délku těhotenství a jejich registraci na matrice. Není-li známo pohlaví dítěte, není registrace na matrice možná. Polské matriky tedy vydávají rodné listy i pro „plody po potratu“, List pro účely pohřbení vydávají přímo porodnice jen na žádost vypravitele pohřbu, nikoli z moci úřední. Pohřby mrtvě narozeným dětem zajišťují také obce.
Dítě rodičům narozené mrtvě je podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva součástí partnerského vztahu od okamžiku svého narození a již jen touto skutečností (srov. Gül proti Švýcarsku 1996; Keegan proti Irsku 1994; Kroon a další proti Nizozemí 1994). Matka si může vytvořit silnou vazbu i k plodu, který téměř donosila, a má právo vyjádřit přání dát mu jméno a pohřbít jej, což se dotýká nepochybně „soukromého života“, jehož respektování zaručuje čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zákonné neuznání hodnoty prenatálního života a práva na ochranu piety považuje Evropský soud pro lidská práva za neplatné, protilidské a hrubě necitlivé vůči osobám zasažených tragédií, jakou narození mrtvého dítěte jednoznačně představuje. Zákony o pohřebnictví proto obsahují speciální právní úpravu pietního zacházení s mrtvorozenými ve většině demokratických států.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
2.1 Lidské pozůstatky jsou res extra commercium
Tělo mrtvě narozeného dítěte je v souladu s ustanovením § 493 NOZ před pohřbením i po něm res extra commercium, věcí mimo dědictví a mimo obchod, a pro své zvláštní určení je vyňato ze soukromého vlastnictví. Proto také zákon o zdravotních službách v § 82 ve spojení s § 81 zakazuje mrtvé plody použít při léčbě příjemce lidských tkání a buněk, pro potřeby transplantací nebo pro výrobu léčiv. Jeden z pododdílů NOZ 6) je přímo nazván „Ochrana lidského těla po smrti člověka“ a v § 92 odst. 1 je shodně se zákonem o pohřebnictví stanoveno: „Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje.“
Pohřeb jako obřad není v České republice předmětem právního řádu. Nelze jej však důstojně provést, pokud budou lidské pozůstatky dětí zemřelých před narozením likvidovány jako odpad. Problematika jejich pohřbívání je stále přehlížena. Jejich těla jsou považována jen za jakýsi vedlejší efekt odpadového hospodářství, za oddělenou část těla dosud živé matky. Narození mrtvých dětí nelze nadále takto zjednodušovat, neboť mrtvý novorozenec má právo na respektování piety oddělené od práv rodičky.
2.2 Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Varianta I
Obecnou pohřbívací povinnost k mrtvě narozeným dětem budou mít v případě přijetí varianty I obce. Účelově vynaložené náklady v souladu s § 5 odst. 4 zákona o pohřebnictví na pohřbení ponese stát, protože po mrtvě narozeném dítěti nejsou dědicové. O mrtvorozeném dítěti a o tom, že nikdo během 96 hodin od oznámení úmrtí nezajistil jeho pohřbení, by měly informovat příslušnou obec podle § 5 odst. 2 zákona o pohřebnictví ty právnické nebo fyzické osoby, u kterých je mrtvorozené dítě přechodně uloženo. Lékař provádějící prohlídku mrtvě narozeného dítěte může „List o prohlídce zemřelého“ předat obci, ve které se dítě mrtvě narodilo. Konkrétní znaky života jsou zde stanoveny proto, aby nedošlo k jejich změnám z důvodu statistických nebo zdravotnických, kde jsou v právních předpisech zatím upraveny obdobně (např. vyhláška č. 297/2012 Sb., vyhláška o Listu o prohlídce zemřelého).
Opakované žádosti některých obcí o refundaci nákladů na pohřeb mrtvě narozených dětí de lege lata nemusí být vyřízeny kladně s odvoláním na platné vymezení právního pojmu nascitura. Obec přitom musí vypravit pohřeb i cizinci bez rodného čísla nebo lidským pozůstatkům bez totožnosti. Opuštěné mrtvorozené děti můžeme ale bez nadsázky nazvat „malými bezdomovci“ (bez pozůstalosti, bez dědiců).
Zápory varianty I
- Vyšší náklady na státní rozpočet
Varianta II
Obecnou pohřbívací povinnost k mrtvě narozeným dětem nebude mít nikdo. Záleží na rodičích, zda využijí svého práva a během 168 hodin od oznámení úmrtí vypraví svému potomku pohřeb dobrovolně. Po uplynutí zákonné lhůty se z mrtvě narozeného dítěte stane jiný lidský pozůstatek, který na vlastní náklady dobrovolně pohřbí jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo se na náklady poskytovatele zdravotní služby hromadně zpopelní v krematoriu. Tím se ovšem nenaplní výše uvedený princip občanského práva res extra commercium a právní ochrana lidského těla po prenatální smrti člověka bude záviset pouze na osobách jemu blízkých, které jediné jsou legitimovány k žalobě na ochranu jeho postmortální ochrany osobnosti.
Zápory varianty II
- Rozhodne-li se obec ve své samostatné působnosti mrtvě narozené děti pohřbívat, stát ji nebude povinen náklady na takové pohřby refundovat.
- Zacházení s těly mrtvě narozených dětí bude nadále v rozporu se zásadou res extra commercium v ustanovení § 493 NOZ.
3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Právo na vydání mrtvě narozeného dítěte a plodu po potratu
V případě nevydání mrtvě narozeného dítěte a plodu po potratu k pohřbení může poškozený tvrdit, že je obětí ve smyslu porušení práv na respektování soukromého a rodinného života garantovaným čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.7)
Vypravitel pohřbu mrtvě narozeného dítěte v České republice má sice od 1. ledna 2012 právní nárok na pohřebné, právo na jeho vydání ale v zákoně zakotvené nemá. Je nutné zaručit právo rodičů dítěte zemřelého před narozením na vydání jeho pozůstatků k pohřbení na základě jejich žádosti, a to včetně plodů po potratu, placenty a dalších biologických zbytků.
Letitá praxe převažuje nad současnou biologickou a společenskou realitou bez přihlédnutí ke skutečnostem a přáním dotyčných rodičů a jejich prospěchu. Tyto přežívající přístupy nejsou přijatelné i s přihlédnutím k míře uvážení, kterou má stát při plnění povinnosti zajistit účinné respektování soukromého a rodinného života.
4. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Právní úprava pohřebnictví není součástí žádných mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, a rovněž nespadá do působnosti Evropské unie. Jedná se výlučně o národní právní úpravu.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty
5.1 Odhadované náklady varianty I
Varianta, která by zavedla pohřbívací povinnost obcí k mrtvě narozeným dětem, by zatížila státní rozpočet o cca 2,4 mil. Kč ročně (4000 Kč x 600 dětí) a 1 000 Kč x 1300 plodů po potratu (jejich maximální počet na 1 dětskou rakev je odhadován na 10), tj. maximálně 1 900 000 Kč. Celkové náklady na variantu I činí cca 4 200 000 Kč. Toto zatížení by ovšem nebylo absolutní. Kvalifikovaný odhad na rozpočet MPSV pro sociální dávku pohřebného u mrtvě narozených dětí činí od roku 2012 každoročně až 3 mil. Kč.
Náklady zdravotních pojišťoven na zpopelnění plodů po potratu jako jiných lidských pozůstatků v krematoriích se sníží o plody, které si rodiče pohřbí sami na vlastní náklad (což současná právní úprava nedovoluje).
5.2 Odhadované náklady varianty II
Náklady na likvidaci anatomicko-patologického odpadu musí podle platné právní úpravy vždy hradit poskytovatel zdravotní služby, jedná se tedy o službu zdravotní, nezávisle na druhu žároviště. Nejvyšším investičním nákladem na zpopelnění jiného lidského pozůstatku bude činit rakev. Kvalifikovaný odhad na rozpočty zdravotních pojišťoven budou činit každoročně 1 000 Kč x 600 mrtvě narozených dětí = 600 000 Kč a 1 000 Kč x 1300 plodů po potratu (jejich maximální počet na 1 dětskou rakev je odhadován na 10), tj. maximálně 1 900 000 Kč. Celkové náklady na variantu II činí cca 2 500 000 Kč.
Náklady zdravotních pojišťoven na hromadné zpopelnění plodů po potratu jako jiných lidských pozůstatků v krematoriu se sníží o ty plody, které si rodiče pohřbí sami na vlastní náklad (což současná právní úprava nedovoluje).
5.3 Současné náklady
Považujeme za nutné upozornit na ekonomické riziko týkající se pohřebného u mrtvě narozených dětí. Sociální dávka pohřebného ve výši 5000 Kč může v případě plného zájmu rodičů o pohřeb svého potomka zatížit státní rozpočet. Kvalifikovaný odhad na rozpočet MPSV může činit každoročně 5000 Kč x 600 mrtvě narozených dětí, tj. 3 000 000 Kč, a to i v případě, že účelně vynaložené náklady na pohřbení mrtvě narozených dětí budou ve skutečnosti nepatrně nižší.
V souladu s § 4 odst. 5 zákona o pohřebnictví hradí náklady spojené s přechodným uložením jiných lidských pozůstatků po dobu 48 hodin od úmrtí nebo od provedení pitvy poskytovatel zdravotní služby. Po uplynutí této doby hradí náklady ten, kdo sjedná pohřbení podle § 5 odst. 6 zákona o pohřebnictví. Zjednodušeně řečeno, první dva dny po pitvě se s mrtvě narozeným dítětem, včetně převozů těla na pitvu a z pitvy, nakládá stále ještě v souvislosti s poskytováním zdravotní, nikoli pohřební služby. Sjednají-li rodiče během 7 dnů od chvíle, kdy jim bylo oznámeno, že dítě se narodilo mrtvé, pohřbení, hradí náklady za přechodné uložení svého mrtvě narozeného dítěte od třetího dne po pitvě.
Zvláštní část důvodové zprávy
K čl. l
K bodu 2
Varianta I
Mrtvé lidské tělo je tělo nejen živě, ale i mrtvě narozeného dítěte, se kterým se nakládá obdobně jako s lidským pozůstatkem zemřelého novorozence, tj. po marném uplynutí 96 hodin od oznámení úmrtí rodičům zajistí jeho pohřbení obec. Mrtvé lidské tělo plodu po potratu je tzv. jiným lidským pozůstatkem, což je nový právní institut, který má zaručit, že se s plody po potratu a biologickými zbytky po potratu nebude po dobu 168 hodin od oznámení úmrtí nakládat jako s anatomicko-patologickým odpadem. Jiný lidský pozůstatek má, vyjma pohřbívací povinnosti obcí, v této zákonné lhůtě zaručenu stejnou právní ochranu jako lidský pozůstatek. Po marném uplynutí této zákonné lhůty je minimální standard poskytovatelů zdravotních služeb společné zpopelnění plodů po potratu v krematoriu. Spálit plod po potratu ve spalovně nemocnice není dovoleno. Právně – administrativní evidence jiných lidských pozůstatků je fakultativní, u mrtvě narozených dětí bude k dispozici List o prohlídce zemřelého, u plodů po potratu bude zpravidla upravena vnitřními předpisy poskytovatelů zdravotních služeb, provozovatelů pohřebních, hřbitovních a kremačních služeb.
Poskytovatel zdravotní služby musí jiný lidský pozůstatek přechodně uložit stejně jako lidský pozůstatek a vydat vypraviteli pohřbu. Provozovatel pohřební služby, krematoria a pohřebiště musí jiný lidský pozůstatek po uzavření objednávky pohřbení umýt, obléci, převézt, přechodně uložit a pohřbít stejně jako lidský pozůstatek. Nebude-li nikdo ochoten jiný lidský pozůstatek pohřbít dobrovolně, postupuje se podle § 91 zákona o zdravotních službách.
Shrnutí změn zákona o pohřebnictví
• Lidský pozůstatek je dítě narozené se znaky života pod hranicí viability
• Jiný lidský pozůstatek je
▪ plod po potratu
▪ biologické zbytky potratu
Varianta II
Mrtvé lidské tělo živě vypuzeného nebo vyňatého dítěte z dělohy matky má mít zaručenu stejnou právní ochranu jako každý lidský pozůstatek, tj. jako dítě, které bylo lékařem označeno jako živé a umřelo po porodu, včetně pohřbívací povinnosti obcí. Mrtvě narozené dítě však z ekonomických důvodů pohřbeno obligatorně nebude. Konkrétní znaky života jsou zde stanoveny proto, aby nedošlo k jejich změnám z důvodu statistických nebo zdravotnických, kde jsou zatím upraveny obdobně (např. vyhláška č. 297/2012 Sb., vyhláška o Listu o prohlídce zemřelého).
Mrtvé lidské tělo mrtvě narozeného dítěte nebo plodu po potratu je tzv. jiným lidským pozůstatkem, což je nový právní institut, který má zaručit, že se s mrtvě narozenými dětmi, plody po potratu a biologickými zbytky po potratu nebude po dobu týdne od oznámení úmrtí nakládat jako s anatomicko-patologickým odpadem. Jiný lidský pozůstatek má, vyjma pohřbívací povinnosti obcí, v této zákonné lhůtě zaručenu stejnou právní ochranu jako lidský pozůstatek. Po marném uplynutí této zákonné lhůty je minimální standard poskytovatelů zdravotních služeb společné zpopelnění plodů po potratu v krematoriu. Spálit plod po potratu ve spalovně nemocnice není dovoleno. Právně – administrativní evidence jiných lidských pozůstatků je fakultativní, u mrtvě narozených dětí bude k dispozici List o prohlídce zemřelého, u plodů po potratu bude zpravidla upravena vnitřními předpisy poskytovatelů zdravotních služeb, provozovatelů pohřebních, hřbitovních a kremačních služeb.
Poskytovatel zdravotní služby musí jiný lidský pozůstatek po pitvě zašít, přechodně uložit stejně jako lidský pozůstatek a vydat vypraviteli pohřbu. Provozovatel pohřební služby, krematoria a pohřebiště musí jiný lidský pozůstatek po uzavření objednávky pohřbení umýt, obléci, převézt, přechodně uložit a pohřbít stejně jako lidský pozůstatek. Nebude-li nikdo ochoten jiný lidský pozůstatek pohřbít dobrovolně, postupuje se podle § 91 zákona o zdravotních službách.
Shrnutí změn zákona o pohřebnictví
• Lidský pozůstatek je dítě narozené se znaky života pod hranicí viability
• Jiný lidský pozůstatek je
▪ dítě mrtvě narozené
▪ plod po potratu
▪ biologické zbytky potratu
K čl. II.
Varianta I
Plod po potratu nemůže být v zákoně o zdravotních službách označen za anatomicko-patologický odpad, je-li zvláštním předpisem označen za jiný lidský pozůstatek. Po marném uplynutí zákonné lhůty je minimální standard poskytovatelů zdravotních služeb společné zpopelnění plodů po potratu v krematoriu. Spálit plod po potratu ve spalovně nemocnice není dovoleno. Režim likvidace opuštěného jiného lidského pozůstatku, který nikdo nechce pohřbít dobrovolně, je stanoven tak, že půjde o jejich hromadné zpopelnění v krematoriu na náklady poskytovatele zdravotních služeb.
Varianta II
Mrtvě narozené dítě a plod po potratu nemůže být v zákoně o zdravotních službách označen za anatomicko-patologický odpad, je-li zvláštním předpisem označen za jiný lidský pozůstatek. Po marném uplynutí zákonné lhůty je minimální standard poskytovatelů zdravotních služeb společné zpopelnění mrtvě narozených dětí a plodů po potratu v krematoriu. Spálit mrtvě narozené dítě nebo plod po potratu ve spalovně nemocnice není dovoleno. Režim likvidace opuštěného jiného lidského pozůstatku, který nikdo nechce pohřbít dobrovolně, je stanoven tak, že půjde o jejich hromadné zpopelnění v krematoriu na náklady poskytovatele zdravotních služeb.
Závěr
Sbírka zákonů se v září 2014 nečekaně rozšířila o vyhlášku Ministerstva vnitra č. 192/2014 Sb., která zrušila stoletý zákaz přidělovat rodná čísla mrtvě narozeným dětem. Tato nečekaná a popravdě historická změna je sice s účinností od 1. 1. 2015 v podstatě technickou nutností pro účely agendového informačního systému evidence obyvatel, ale zároveň dává naději na povinné pohřbívání mrtvě narozených dětí.
V odůvodnění tohoto nového právního předpisu se lze dočíst, že Ministerstvo vnitra s odkazem na zákon o evidenci obyvatel, podle kterého přiděluje výdejové místo rodné číslo fyzické osobě při narození, tak touto změnou uvádí do souladu matriční vyhlášku č. 207/2001 Sb. s § 16 písm. a) zákona o evidenci obyvatel. Z dikce zákona o evidenci obyvatel tudíž už léta vyplývá, že rodné číslo se přiděluje všem fyzickým osobám, tedy i mrtvě narozeným dětem, a zmiňovaná prováděcí vyhláška tak byla v § 19 odst. 2 od okamžiku její účinnosti po celou dobu neplatná. Matriční úřady se tudíž de iure vyhláškou nikdy řídit neměly a povinnost přidělovat rodná čísla mrtvě narozeným dětem jim vyplývala přímo ze zákona.
Ačkoli by se mohlo na první pohled zdát, že situace v naší zemi není natolik dramatická, jako tomu bylo do 20. července 2015 v Bulharsku, 8) nezbývá než konstatovat, že regulace postupu při evidenci a nakládání s mrtvě narozenými dětmi je ze strany českého státu dosud nadále nekoordinovaná, nesystémová a nekomplexní. Jednotná koncepce, strategie či alespoň metodický přístup příslušných ministerstev a krajských úřadů stále absentuje. Neméně zarážející je skutečnost, že nikoho z předkladatelů zákona o evidenci obyvatel „nenapadlo“, že mrtvě narozené děti nejsou vůbec v českých právních předpisech normativně definovány.
Pro matriční úřady jsou fyzickými osobami zapisovanými do knihy narození, kterým je přidělováno rodné číslo. Dle vyjádření Ministerstva zdravotnictví se s mrtvě narozeným dítětem – plodem s vyšší váhou než 500 g – zachází jako s každým jiným tělem zemřelého, tedy podle §§ 79 až 92 zákona č. 372/2011 Sb, o zdravotních službách; lhůty a postup při pohřbení jsou pak již stanoveny pouze zákonem, č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, stejně jako jiná ustanovení spojená s pohřbíváním. 9) Podle gestora tohoto zákona, tj. Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), vzniká nová identita člověka, včetně jeho aktivní a pasivní legitimace, teprve narozením V případech mrtvě narozeného dítěte může být vizuální vzhled podobný živému dítěti, avšak postrádá to zcela zásadní, a to co vyžadují legislativní předpisy, tj. fungování základních životních funkcí. Proto se jedná v případě mrtvě narozeného dítěte o biologický odpad, který musí nemocnice likvidovat. Nemocnice nemají žádný právní podklad vyžadovat po obecních úřadech v těchto případech pohřbívání.10) Tento názor MMR, jež je v rozporu s evropskou judikaturou, ani o více než dva roky později, tedy v situaci, kdy se tomuto odpadu nově přiděluje rodné číslo, nezměnilo.
V srpnu 2015 se v Uherskohradišťské nemocnici, a.s. narodilo mrtvé dítě, jehož matka musela být, vzhledem k vážným poporodním komplikacím, převezena do Fakultní nemocnice v Motole (Praha). Pohřeb své dcery si přála, nemohla jej ale vypravit. Nemocnice proto požádala město Uherské Hradiště o pomoc se zajištěním pietního pohřbení mrtvě narozené holčičky (1 700 g). Odpověď vedoucí odboru sociálních služeb Městského úřadu Uherské Hradiště nemocnici ze dne 19. 8. 2015 byla zamítavá: Na základě Vašeho oznámení ze dne 19. 8. 2015 sdělujeme, že jelikož se jedná o mrtvě narozené dítě, nejsou splněny podmínky § 5 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, a nelze tedy zajistit pohřbení výše jmenované. Vzhledem k tomu, že jsme se s tímto případem doposud nesetkali, vše jsme konzultovali s pracovníkem Ministerstva pro místní rozvoj JUDr. Zahajským. Tento postup je v souladu s jeho stanoviskem. Paní Bc. Pipalová sice uvedené sdělení jako podřízený úředník vyhotovila, současně však předala zdravotně sociální pracovnici nemocnice, paní Mgr. Kláře Bajgarové, informaci o existenci spolku Tobit. Ta následující den kontaktovala autorku příspěvku s prosbou o zajištění pohřbu mrtvě narozeného dítěte. Jeho pohřeb byl obratem vypraven. Urna se zpopelněnými ostatky bude uložena do hrobky Tobitu (oddělení 35, č. 23) na Vinohradském hřbitově v Praze.
Uvedený případ z praxe ilustruje existující české právní prostředí, v němž zároveň slovo sociální zůstává na straně obcí vepsáno jen v názvu odboru jejich úřadu a reálné naplnění jeho významu je při prosbě o pomoc podmíněno jen účetní rovností stran má dáti, dal. Zaměstnanci Uherskohradištské nemocnice, a.s. si nedokázali představit, že by s tělem dítěte bylo naloženo nepietně a činili vše pro to, aby neskončilo v nemocničním odpadu. Pozitivní zkušenost se spolkem Tobit byla startem k zahájení vzájemné budoucí spolupráce: „Vážená paní Vališová, moc Vám děkujeme za ochotu a pomoc při řešení této pro nás mimořádné situace a jsme velmi rádi, že váš spolek Tobit se stará o pietní pohřby mrtvě narozených opuštěných dětí. Pokud by to bylo možné, rádi bychom s Vámi navázali dlouhodobější spolupráci, i když bychom si samozřejmě všichni zajisté přáli, aby následně nebylo třeba Vašich služeb využít.11)
Neméně citlivou součástí pohřebnictví je také způsob likvidace plodů po potratu nereflektující situaci rodičů po samovolných potratech, popř. po ukončení těhotenství z důvodu těžkých vrozených vad, pro které je toužebně očekávaný potomek dítětem bez ohledu na délku gestace, v níž mu v těle matky dotlouklo srdce.
Zde poprvé publikovaný pracovní návrh spolku Tobit na dílčí změnu zákona o pohřebnictví a zákona o zdravotních službách by mohl, dle našeho názoru, v obou předložených variantách definitivně ukončit zombifikaci těl mrtvě narozených dětí. Jedná se o nepochybně lepší řešení, než nabízí stávající právní úprava, když už ne dobré, které je o něco blíže základním lidským právům, když ne spravedlivé. Je nejvyšší čas, aby Česká republika reálně respektovala právo rodičů na ochranu před neoprávněným zasahováním do jejich rodinného života obsažené v Listině základních práv a svobod přijaté usnesením předsednictva České národní rady v prosinci 1992.
Abstract
The assignment of personal identification numbers to stillborn babies
The authors try to amplify and deepen the topic of the assignment of personal identification numbers to stillborn babies in the Czech Republic without avoiding the substance of the overall administrative issue, which – in their opinion – consists in the distinction between a stillborn baby as waste on one side and human remains on the other.
In this context the Tobit fellowship drafted two variants of the amendment to two laws, the adoption of which by Czech legislators would significantly reduce handling the bodies of babies deceased prior to the their birth at someone´s discretion, their disgrace and deprivation of human dignity. The authors present the draft in this contribution for the first time, the explanatory report and calculation of the costs included.
BIBLIOGRAFIE
Kotrlý, Tomáš: Pohřebnictví. Právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků. Linde: Praha 2013.
Kotrlý, Tomáš. (Ne)dostatečná evidence dětí zemřelých před narozením. Právní rádce. 2014, č.4, s. 65 – 67.
Kotrlý, Tomáš. Děti, které se narodí mrtvé. Rodinné listy. 2014 (6), s. 24 – 32.
Kotrlý, T., Pohřbívání plodů po potratu a mrtvě narozených dětí v České republice. In: Stodola Jiří, Kratochvíl Miroslav (eds.). Nejmenší z nás 2013: sborník příspěvků interdisciplinární konference o právní ochraně osob před narozením, 17. 10. 2013, Brno. 1. Vydání. Moravská Ostrava: Bios – společnost pro bioetiku,2013, ISBN 978-80-905358-1-7, s. 63-92.
Kotrlý, Tomáš; Vališová, Jana: Občanská společnost mění zacházení s dětmi, které zemřely před narozením. In Stodola Jiří, Kratochvíl Miroslav (eds.). Nejmenší z nás 2014: sborník příspěvků interdisciplinární konference o právní ochraně osob před narozením, 16. 10. 2014, Brno. 1. vydání. Moravská Ostrava: Bios – společnost pro bioetiku, 2014, ISBN 978-80-905358-2-4, s. 228-264.
POZNÁMKY
1) Srov. Kotrlý, Tomáš; Vališová, Jana: Občanská společnost mění zacházení s dětmi, které zemřely před narozením. In Stodola Jiří, Kratochvíl Miroslav (eds.). NEJMENŠÍ Z NÁS 2014: sborník příspěvků interdisciplinární konference o právní ochraně osob před narozením, 16. 10. 2014, Brno. 1. vydání. Moravská Ostrava: Bios – společnost pro bioetiku, 2014, s. 228-264, zde 243.
↑ zpět
2) Viz metodika Ministerstva vnitra vypracovaná na základě vyhodnocení dosavadního provozu upravených a některých nových formulářů publikovaných v prostředí CzechPOINT@office a rozeslaná v prvním čtvrtletí 2015 prostřednictvím krajských úřadů matričním úřadům pro zápis údajů do AIS.
↑ zpět
3) Informace čerpala z podkladů zpracovaných za regiony Praha, Plzeň, Střední Čechy, Jižní Čechy
↑ zpět
4) Tento údaj není ČSÚ samostatně sledován. Podává souhrnnou informaci o množství dětí, jejichž život započal v lůně žen a v daném kalendářním roce byl ukončen přirozenou či nepřirozenou cestou.
↑ zpět
5) Úkolem statistického úřadu Evropské unie je předkládat harmonizovaná statistická data na úrovni celé EU a zároveň poskytovat statistické srovnání regionů (NUTS) a členských států.
↑ zpět
6) Srov. šestý pododdíl oddílu 6 hlavy II části první zákona č. 89/2012 Sb.
↑ zpět
7) Evropská úmluva o lidských právech podepsaná v Římě 4. 11. 1950 je nejdůležitější lidskoprávní úmluvou sjednanou v rámci Rady Evropy a základem regionální mezinárodněprávní ochrany lidských práv v Evropě. Československo ji jako první stát střední a východní Evropy ratifikovalo dne 18. března 1992 – viz předpis č. 209/1992 Sb., Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících.
↑ zpět
8) Díky iniciativě třinácti nevládních neziskových organizací (Bulharský helsinský výbor, Sdružení Přirozeně, Nadace Rodiče pro rodiče, Asociace Rodiče, Nadace Asociace Animus, Aliance bulhraských porodních asistentek, Asociace bulharských dul, Bulharská společnost pro psychodrama a skupinovou terapii, Psychoterapeutický institut pro sociální ekologii osobnosti, Národní asociace Podpora kojení, Nadace Příroda, Sdružení Rodička a Centrum pro vzdělávací iniciativy), která započala13. 6. 2013 oficiálním předáním dopisu ministrovi zdravotnictví s výzvou o ukončení nehumánního zacházení s mrtvě narozenými dětmi, nabyl dne 21. července. 2015 účinnosti Zákon, kterým se mění a doplňuje Zákon o registraci obyvatel (ЗАКОН за изменение и допълнение на Закона за гражданската регистрация (обн., ДВ, бр. 67 от 1999 г.; изм., бр. 28 и 37 от 2001 г., бр. 54 от 2002 г., бр. 63 от 2003 г., бр. 70 и 96 от 2004 г., бр. 30 от 2006 г., бр. 48 и 59 от 2007 г., бр. 105 от 2008 г., бр. 6, 19, 47, 74 и 82 от 2009 г., бр. 33 от 2010 г., бр. 9 и 39 от 2011 г., бр. 42 от 2012 г., бр. 66 и 68 от 2013 г. и бр. 53 и 98 от 2014 г.) schválený Národním shromážděním dne 10. 7. 2015. Po třech letech úsilí o ukončení porušování lidských práv v Bulharsku zavádí tato novela mimo jiné povinnou registraci mrtvě narozených dětí v národním systému evidence obyvatel (ESGRAON). Hlášení o narození mrtvého dítěte se musí registrátorovi oznámit do 24 hodin od jeho narození, rodný list mrtvě narozeného dítěte se vystavuje na základě písemného oznámení do 48 hodin. Pro zajištění pohřbení může být opis-výpis rodného listu kromě rodičů vystaven zdarma i třetím osobám, pokud je to nezbytně k zajištění jeho pohřbení, aniž by bylo vyžadováno zvláštní povolení (např. notářsky ověřená plná moc). Podle do té doby platného znění článku 61 tohoto zákona byl úmrtní list povinným povolením pohřbení. Pro kremaci i pohřeb do země byl podle vyhlášky č. 2 ze dne 21. dubna 2011 o zdravotních požadavcích na pohřebiště (hřbitov) a pohřbení a převoz zemřelých (Наредба № 2 от 21 април 2011 г. за здравните изисквания към гробищни паркове (гробища) и погребването и пренасянето на покойници) vyžadován společně s rodným listem s uvedením rodného čísla a jména, což rodiče mrtvě narozených předložit nemohli. Těla jejich dětí i těch, které zemřely krátce po narození, byla majetkem nemocnic, které je povinně likvidovaly ve spalovně.
↑ zpět
9) Dopis MUDr. H. Sajdlové, ředitelky odboru zdravotních služeb Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. 3. 2013 (č. j. 11124/2013) adresovaný Městskému úřadu města Slaný.
↑ zpět
10) Odpověď JUDr. Zahajského vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu Slaný ze dne 3. dubna. 2013 (č. j. MMR-11555/2013 – 52) ohledně problematiky mrtvě narozených dětí.
↑ zpět
11) Úryvek z korespondence mezi Mgr. Janou Švanygovou z právního oddělení nemocnice a autorkou příspěvku
↑ zpět
