Rodiče vybojovali po deseti dnech pozůstatky své dcery k pietnímu pohřbení
„Jsem šťastná. Vím, že to zní asi divně, ale jsem moc šťastná. Děkuji, moc děkuji….konečně….“, doléhají ke mně prostřednictvím mobilního telefonu radostná slova ženy, s níž jsem od počátku týdne v kontaktu, nabitá přívalem emocí. Jen necelé dvě hodiny po té, kdy jsem, dle jejího přání, telefonicky intervenovala u MUDr. Jiřího Ševčíka, místopředsedy představenstva Severomoravské nemocniční a.s., provozující Nemocnici Šternberk a Nemocnici Přerov, a poskytla mu odbornou konzultaci spojenou s prosbou o promptní vyřešení situace ještě téhož dne, neboť nejistota, jak vedení nemocnice rozhodne o žádosti rodičů vydat pozůstatky jejich dcery (plodu po potratu) pohřební službě ke kremaci, má den za dnem zhoršující se negativní vliv na psychickou pohodu truchlící matky a potažmo i nejbližší zarmoucené rodiny.
Zdá se to býti příznačné, ba takřka symbolické. Téměř totožný příběh, tentokrát na druhém konci České republiky, než ten, který se před více jak 4 lety stal definitivním impulzem ke vzniku naší neziskové organizace, symbolicky uzavírá etapu bojů. Je definitivně dobojováno. Jeden z hlavních cílů činnosti našeho spolku stanovených od okamžiku jeho vzniku je dosažen. Splněno. Od 1. září 2017 už žádná rodina nebude v ČR svádět nezřídka vysilující, lítý boj s právními odděleními nemalého počtu českých zdravotnických zařízení, aby se její členové domohli svých ústavních práv.
Opětovně děkuji kolegům, děkuji paní ministryni Karle Šlechtové za prolomení mnohaleté hradby nezájmu o oblast pohřebnictví ze strany jejích předchůdců i za možnost spolupodílet se na změně legislativy regulující také postupy při zacházení s pozůstatky dětí, které zemřely před svým narozením.
Věřím, že neméně úspěšní budeme i v budoucnu při dalších změnách právních předpisů, které jsme si v rámci své činnosti stanovili.
Ing. Jana Vališová,
předsedkyně Tobit, z.s.
Žádost rodičů o umožnění pohřbení pozůstatků jejich dcery (plodu po potratu)
